CezetVylet06

                                Cestopis 2006 jižní čechy a rakousko

 
 

Cestu na motorce sem plánoval už delší dobu a teď o prázdninách se konečně naskytl čas a počasí k tomu ho uskutečnit.Tedy plán byl takový: Cesta do jižních čech, zastavit se v Plané n. Lužnicí, poté do Rakouska do Totesgebirge setkat se s kamarádem, co tam je zrovna na workempu a pak zpět, možná se zastavit na Šumavě.

Den první.:Jedu do Hořic za Zuzkou, večer bude rodinná oslava.Užíváme rodinnou pohodu před cestou.Pije se a slaví do večera, supr akce.Ránko vstanem a sbalíme se, resp. sbalí se Zuzka.Věci naskládám do vozíku  a ten je plnej, kua.No nic, odjíždíme do HK.Je hic, přes 30° a cesta nejni žádnej košer.Jsme navlečený v kožených bundách, reflexních vestách, rukavice...když zastavujem na křižovatce tak je to peklo.Večer si spakuju věci i já a Zuza jde na slučák se třídou.Než se vrátí, musim udělat mnoho věcí.Zaprvé napakovat Pava a kufr a zadruhé dodělat alarm na motorku. Sice nevim jak, ale musej se tam vejít věci nás obou tedy stan, spacáky, karimatky, jídlo, vařič, ešus, nářadí...a tisíc dalších nutně nezbytnejch věcí.Po půl hodině snažení se mi to celkem daří.Vozík je total full ,ale mám trochu strach, že má víc než 50kg. No tak teď ten alarm.Můj plán byl vylepšit sirénu na 9V baterku.Čidlo pod sedlo, čidlo do Pava, kabel obtáčející kufr, motorku a vozík.Mělo to ovládat relátko, aby při spuštění alarmu seplo a impantovaný mobil vytočil moje číslo.Měl sem to naplánovaný dopředu, ale času sem měl málo a bylo třeba to odzkoušet , takže zvítězila jednoduší varianta atrapy alarmu.Svítící dioda, kabel obtáčející vše důležité-hlavně aby to celé vypadalo co nejvíce důvěryhodně.To se mi zdařilo za hodinku, tak uvidíme, zda to pomůže. (30km)

Den druhý.:Vyrážíme v půl osmé ráno kvůli vedru, který panuje přes den.Jsme naložený až po střechu-eště že motorka žádnou nemá J.Směr Lázně Bohdaneč, Přelouč, Kutná Hora.Tady beru benzín.Do nádrže je nějak proklatě hluboko-9l.Cestou jsme se chtěli zastavit na Kačině, ale díky objížďce jsme ji minuli.Motorka zatim jede celkem dobře, akorát vozík se kejvá.Uvidíme, jak ji prověří kopce kolem Sázavy a Vltavy J.Za Kutnou Horou to berem vpravo na Uhlířské Janovice, Kácov a do Vlašimi.Je kolem jedenáctý a slunce pálí jak o život, takže ze sebe rveme bundy a mizíme ve stínu.Je tu pěknej zámeckej park, kde se dá přes poledne schovat.Vyplňujem prázdný místo v žaludku a procházáme si park.Pak ještě zastávka v Peňáku (nic lepšího tu nemaj, a cestu tam jsme obcházeli snad půl města, zpátky už to rvem přes „krásnej“ sídlák) a hurá dále.Asi po 10km zjišťuju, že sem vyklepal matičku ze šroubku brzdový páčky.Zároveň s tím mi dochází, že jsem nevzal náhradní takhle malý matky.Naštěstí je na Číze fůra zbytečnejchJ.S těma náhradníma dílama sem to vzal celkově dost zkrátka, ale moje Číza si umí vybrat, kde se po.. .Jedem jako na Prčice, ale máme odbočit na Sedlčany, což samosřejmě přejedem.Aby toho nebylo málo, tak Prčice je totálně rozkopaná, takže testuju jízdní vlastnosti na šotolině, kterou tady nějakej „dobrotivej“ stařík kropí z hadice, asi aby tu bylo mimo prachu i bláto!Fuck this, je mi hic jak sviňa, navíc sem totálně dezorientovanej tak nevim kam jet.Řešíme to dotazem místňáka: „Tudy nejezděte, tady jste v (P)prčicích!Musíte zpátky a přes most...“ Do Sedlčan už to naštěstí celkem jde.V Edece kupujem nanuky a jedem do Albertových skal u Vltavy.Zajíždim na nejmenší cestu s cílem postavit si tu potom stan a ono je to tu frekventovaný jak na dálnici.Jak zjišťuju z mapy tak nedaleko je chatová osada.Tak se teda přebalíme aspoň na pěší výlet, když v tom na mě přichází potřeba.Taky už hodnou chvíli registrujem přibližující se hřmění.Rozhodujem se najít místo pro stan.Po pár metrech to už ale nejde a tak Zuzi pokračuje dál sama.Najednou slyšim, jak les začne šustit.Kua!Rychle dokončuju a vybíhám na louku, abych zavolal na Zuzi.Nikde ji nevidím a déšť obstojně zesiluje na větší průtrž mračen.Odbíhám zpátky k motorce a schovávám se v malym přístřešku.Po deseti minutách déšť ustane.Jdu se podívat po Zuzce, ale samosřejmě na opačnou stranu, než z které solidně promočená přijde.Zuzce se už nikam na vejlet nechce, ale daří se mi ji přemluvit a tak nakonec jdem.Trochu bloudíme, ale potom  nás příroda  odměňuje krásnými výhledy na Slapy(nevzal sem foťákL) Po návratu je pomalu  čas hledat místo na spaní.Cestou jsme si něco vyhlédli, tak to jedem zkusit.Jde to a tak stavíme stan a vaříme večeři.Najeto 177km.

   

 
 

Den třetí: Ráno nás budí projíždějící auta, ale my nejsme díky keřům vidět.Nebyli by jsme ale vidět ani tak, protože je mlha jak sviň.Dáváme snídani a balíme stan.Je málo vody na čištění zubů, ale čaj se nám stejně nechce vařit.(Stejnč jsme si nechtěli čistit zubyJ)Dnes nás čeká kaskáda a přesun do Planý n. Lužnicí.První na cestě jsou Slapy, který přejíždíme po mostě někde uprostřed.Pak přes různý prdelky a krpály jak blázen po levý straně Vltavy směrem na Kamýk.V samče kupujem sváču a fotíme hráz.Docela nás překvapuje malá cedulka výšky hladiny při povodních v nedávných letech.Samča byla zatopená do půli oken.Dál jedem podél řeky na a pak už moc ne na Orlík.Chvilku posedíme pod hrází a pak odjíždíme směrem na Petrovice.Cca po hodince jízdy stavíme v lese a dáváme sušenky.Zuzka za mnou už usíná a mě se nejede taky dvakrát hezky.Po pauzičce je nám lépe a tak razíme směr Tábor.Trochu se ale motáme, protože nechceme jet po hlavní.Musíme dvakrát koukat do mapy, aby se nám podařilo správně pokračovat. Po průjezdu jedný prdelky si všímám cedulky „Řeťězový most“.To jsem zvědav-máme přejíždět Lužnici.Následují pekelné serpentýny dolů, kde je opravdu řeka i s mostem.Je jedna po poledni a já se v kožený bundě ůplně roztejkám.Rozmýšlíme, jestli nedat pauzu, ale do Planý zbývá pár kilometrů.Konečně Planá.Nakupujem večeři v sámošce a jedem najít chatu Zuzčinejch příbuznejch z Prahy.Zuzi si buhužel pamatuje velmi matně, kde to asi tak má být a tak trochu bloudíme.Pak se jí vybaví vzpomínky a ukazuje někam dozadu.Začínám bejt docela vzteklejm, protože je mi děsnej hic,popojíždění po meště vás moc neochladí a mám hlad.Jedu tam, co ukázala a jestli to tam nebude, tak...tak nic.Rvu to ve zlosti přes nějaký nedostavěný novostavby, kde jsou hluboký koleje a kaluže v nehotový cestě.Málem to dvakrát položim a motorka vypadá, jak po really Paříž-Dakar.Naštěstí to Zuzi trefila a ta „chata“ ( třípatrová vila z r.1918) tam  je. Juchů! Navečer si pak na vypůjčených kolech zajedem na místní pískovnu, je teplá jako kafe, ale je tam fůra komárů, takže po západu slunce fofrem mizíme.128km

 
 
 
 
 
 

 

 

Den čtvrtý: Kola se celkem osvědčily a tak měníme Čízu za dva oldschool bicikely s přehazovačkou-bohužel funční na heslo- a razíme.První část až do oběda vychází na jedničku.Navštěvujem zámek Červená Lhota, kterej je moc hezky opravenej, ale je tam plno turistů a ceny sou jak v Praze na Václaváku. Takže se rozhodujem poobědvat někde inde.Po 10km dorazíme do Soběslavi.Pro oběd se rozhodujem po radě od místní paní v Restauraci Národní, kde jsou sice lidový ceny, ale vepřovej řízek s broskví, byl hovězí ( Navíc prorostlej! !) . Následuje modrá značka, která sice nebylo pro cyklo, ale tahle nebyla ani pro junglekomando.Když zastavíme na břehu Lužnice na záchod, tak se na nás sesypou ty malý bzučivý mrchy s takovou intenzitou, že máme chuť zahodit kola a utýct.Berem do zaječích, ale úniková cesta vede prudce vzhůru, tak musíme ze sedla a tlačit.Tím pádem se ale nemůžeme bránit, takže nás stejně žerou.Zuzi je na to chudák alergická, takže „vesele“ otýká.V naději, že to bude lepší vjíždíme přímo do pasti.Cesta se změní v pole s obilím a stará turistická značka nás posílá „dále po mezi“, která se ale sestává z kopřiv a vlhkýho příkopu, kde žije tisíc komárů a jedno hovado.No, spíš sto.Tak s kolem běžíme, poněvadž ani tady nelze ject. Zachrání nás až silnice.Jenomže tam zjistím,že sem vytratil klíče z kapsičky na kole, takže sem se tam musel vrátit. Zuza i já toho máme dost, a rozhodujem se pro nejbližší cestu dom. A pak sem ve finále píchnul.FUCKFUCKTŘIKRÁTFUCK! Naštěstí se kdosi v koho nevěřím smiloval a poslal mi hodnou babičku, která nám dala  pumpičku, takže se vracíme zase do Soběslavi pro lepení. Zuzu posílám s penězma napřed, protože já musim co chvíli dofukovat koleso, abych nezničil plášť.Zuzi ale zase nemůže přehazovat takže tam dorážíme vlastně nastejno.Lepení kupuju za 10 5 a vyměňuju duši.Připadám si jako exot, když jdu do kašny zjišťovat, kde to uniká. Kua, to se mi stalo snad jen když sem měnil duši napoprvý!Já ji načtyřikrát proskříp! To je v rici. Už mi zbyly jen 2 záplaty. Zuza mezitím mizí hledat nádr, poněvadž nevěří, že to zpravím. Ještě si je před 6 stíhám v pekařství nechat rozpůlit (ty záplaty), ale pak už se vrací Zuzi a já ji musim sdělit, že stále nemůžem odjet. Tak radši hned mizí v sámošce pro véču a jednoho krabicáka. S pulitrem Rivata bianco v hlavě se to hned zpravuje líp. Nakonec se vše podaří a my v bujaré náladě dojedem zpět do Planý.CCA 65km

 
 
 
 
 

           

 

Den pátý: Po včerejšé peripetii kola necháváme stát v chodbě a nasedáme na věrný stroj.Cíl sou blata, kam jsme včera nedojeli.Cestou stavíme ve vesnický sámošce a plníme teřuchy.Cesta nás dál vede cez krásný vesničky s jihočeskou architekturou až k nauční stezce na bývalém rašeliništi. Kožený bundy necháváme na sobě proti komárům a mizíme v hvozdu.Stezka je sice označena, ale ne moc dokonale, navíc se mnohokrát větví a zase vrací, takže i můj smysl orientačního běžce je težce zkoušen. Nakonec to po hodině otáčíme a vracíme se stejnou cestou. (Na mapce u vstupu zjišťujem, že jsem šel správně,ale Zuzi mě to donutila otočit, tak zas takovej blbec nejsem...:)) Nasedáme a jedem do Veselí n. Luž. Teda chcem jet, ale nějak to nemůžu nakopnout. Tak roztláčim, ale ani tak to nejde.Tak vyměnim svíčku-je černá a mokrá.Pak to naskočí a jedem do místní půjčovny lodí.Máme štěstí a tak je na další den jistej program.Teď už jen po zakouřený státovce do Tábora do Hypernovy nakoupit jídlo a zpět do Planý a vklidu se opít.A já to zase nemůžu nakopnout.Kua, hic jak prase a já běhám s motorkou po šotolinový cestě a ne a ne to chytnout.Je mi to divný.Do teď to chytalo „napoprvé“, ráno sem ale vzal plnou nádrž, tak to typuju na blbej benál.Tak repete se svíčkou... a pak konečně, ale nějak divně se to dusí a to tim víc čim přidávám plyn.Nakonec si to dá říct a my vodjedem.Večer si dám práci, rozeberu karbec a kompletně ho vyčistim.Pak to testnu a naskočí napoprvé.Ferina! Km nevim.

 
 

  

 

 
 
 
 

Den šestý: Ránko si přivstanem, sbalíme věci...a motorka si zase staví hlavu.Kurvakurvakurva!Zrovna když nejvís spěcháme.Roztláčim jak divej a po deseti minutách, co se ze mě pot leje proudem, chytne.No už sem myslel že je to v rici.Nic, furt v duchu přemejšlim, čim to může bejt.Karb čistej, vzduchovej filtr má sotva půl sezony, svíčka taky nová, ale je vždy černá a mokrá.Eletrika?No nevim, třeba je to fakt to špatný beňo...To už jsme ve Veselí a ládujem se do dvou tranzitů s vlekem a razíme 15 km proti proudu Nežárky.Na místě vylodění je asi bilion komárů, který se nás snažej sežrat zaživa a tak se důkladně polejváme chemikáliema.Kupodivu to zabírá a ty bestie mizej stejně rychle, jak se objevili.Pak už klasika-přitáhni, zaber, necákej tolik, bacha kláda...na třetim jezu už je dost po poledni a tak do sebe lejem polívku, housky, Zuzi kofolu s rumikem a já jedno Géčko.Cesta dále ubíhá o něco veselejc, páč je asi 40°C ve stínu...Bohužel si nemůžu dát víc, abych pak moh řídit.Pak se ještě zkoupnem na splavu těsně před Veselím, vrátit loď a zpět do Planý.Dneska je poslední den, co tu budem spát, takže uklízíme a předbalujem věci.Cca 40km.

Den sedmý: Po východu slunce dokud je relativně zima opouštíme „Upírovnu“ a jedem směr Lomnice n. Lužnicí, Český Budějovice, tady se trochu poztrácim, takže mě to vykopne na okruh, po kterym vyjíždíme na highway.Tudy ale jet nechcem, tak to na nejbižšim místě vohnu na vedlejší a do vsi.Odtuď ale vede cesta zase na highway, prostě začarovanej kruh.Na příští křižovatce už to vyjde a my mizíme směr Českej Krumlov.Slunce už notně připaluje a já už se potim i mimo vesnice.Konečně Krumlov.Najednou přibylo motorkářů, ale povětšinou rejžaři a eště němčouři.Občas i pozdravejJ.To už ale hledáme parkplatz.Na placený se nám nechce.Tčsně před centrem míjim malej prostor ohraničenej červenobílou páskou, kde to vypadá jak na přehlídce choprů a endur.Hledám nějakou značku, která by nám zakazovala vjezd a stání, ale jediný co jsem zaregistroval byl anglán na BMW, kterej evidentně řešil to samý.Nakonec to Číza rozhodla za mě.Já se rozhod jet jinam, ale ona si postavila hlavu a tak nás opustilo plynový lanko.Tak to tam dotlačíme, eště zvednem pásku anglánoj a pak už hurá na turistama přecpanejch ulic.Lanko samosřejmě jiný nemám, takže jdem nejdřív do infocentra, kde na mě koukaj, jako kdybych spadnul z višně, když se jich zeptám, kde tu mají mototechnu.Jsme úspěšný na druhym místě, co nám napsali.Když uvidim uvnitř spatřim velkou ceduli Jawa, tak mi spadne kámen ze srdce.Lanko kupuju pro jistotu i spojkový.Zbytek odpoledne couráme po městě.Jednu věc sem eště neviděl.Japonský turisti vytáhli vlastní sváču ze svejch batůžků a ládujou se.Fakt čumim.Cestou zpátky k motorce dáváme párek v rohliku za dvanáct, což mi tady v tom ráji nebesky vysokejch cen přijde jako vykoupení.Já pak měnim lanko a Zuza jde nakoupit do místní jednoty.Vrací se snad za třičtvrtě hodiny se dvěma igelitkama potravin v akci!Netušim, kam to všechno nacpem.Mám pocit, že se ten Pav snad nafukuje nebo co.Pak zase rotlačuju a opouštíme Krumlov.Dále jedem podél vody na Rožmberk.Cesta se hezky klikatí podél vody, my máváme na vodáky, oni na nás, je tu chládek, prostě paráda.V Rožmberku si dáváme nanuky, ale nezdržíme se a rychle pokračujem na Dolní Dvořiště.Cestou míjíme pár lehkých děv u krajnice a těsně před hranicí berem benzín.Doufám, že se s tim zlepší naše startování.Ještě kupujem mapu Rakouska a asi v šest překračujem čáru.Celník se jen usměje a ptá se, odkud jedem a kam až máme namířeno na tomhle stoji.Musim říct že Rakouský silnice jsou opravdu parádní.Mastíme si to směr Freistadt.Na kruháči na mě svítí česká cedule:“Temelín je nebezpečný“.To snad ne, ekofašos! Za Freistadtem projíždíme prvním tunelem.V protisměru míjíme dvě 501 a jednoho tatrana, všechno s Pavem.Mávnem na sebe a já se v duchu směju, že nejsem blázen sám.Chcem dojet co nejdál, ale příroda je proti nám. Na obzoru vidíme mraky černý jak saze a blejská se.Odhadujem, že se to blíží k nám, takže radši mizíme na vedlejší a hledáme si místo na spaní. To je ale v Rakousech dost tčžkej oříšek, protože každej má svoji samotu, z který je ale vidět na další a takhle po celý krajině.Navíc je tu kemping na divoko ofic zakázanej. Krásná asfaltka najednou bez upozornění končí u jednoho stavení, z kterýho se na nás vyřítí velkej bafan.A jde po nás.Skáče nám po nohách a já mám strach, aby Zuzi nerafnul (já mám vysoký kožený boty), tak beru za plyn.Letíme po prašný cestě mírně do kopce podél pole s kukuřicí na dvojku snad padesát.Najednou horizont a cesta se lomí prudce dolů a je fakt nepříjemě plná ostrejch šutrů.Snažim se citlivě brzdit, ale moc vemu za přední. Naštěstí už jedem krokem. Ještě stihnu Zuzi varovat, že padáme a pak už Čízu pokládám na bok. Zuzi reaguje skvěle a pohotově mě pomůže stroj zvednout. Pomalu sjedem až k malýmu lesíku, kde urychleně stavíme stan. Právě včas, začíná totiž lejt.Vítr fučí a stan se pokládá, až mám strach, že rupnou tyčky.Rychle se uprdelíme a já obhlížim stav stroje.Na motorce nic nenajdu, jen sem trochu odřel kostru PAva a trochu ho na boku promáčknul, jak byl težkej.Vaříme véču a pak uléháme.V noci prší.160km

 
 
 
 
 

   

 

 

Den osmý : Ránko lezem ze stanu co nejdřív v obavě z Rakušanů.Nebe je olovnatě šedé, ale na déšť to naštěstí nevypadá.Posnídáme a chcem odjet. V plánu je dojet do Hinterstoderu ( v Totesgebirge, už jsme tam měli být včera...).Je tu kopec dolů, a tak to ani nenakopavam, ale rozjíždim. Motor parkrat blafne...a nic!Kopec je fakt dlouhej, ale prostě to nenaskočí. Asi půl hodiny zkoušim všechny fígle, ale nedá si to říctL.No nic, karbec projít, sání projít, jiskru zkontrolovat, přívod paliva...vše se zdá být ok, ale prostě to nejede.Už jsme tu dobrou hoďku a půl a furt se nic neděje.Kontrolka baterky už sotva svítí, tak Zuzu posílám k blízkému stavení pošprchtit německy-sehnat dobíječku.Ze stavení vylézá pupkatej překvapivě ochotnej (to sem nečekal!) rakušák a snaží se pomoct.Nabíječku sice má, ale je to na traktor a 6V nějak nefungujeL. Tak to se mnou znovu celý projde-zaráží se u svíček, furt „kerze, kerze“. Německy sice umim, ale tomuhle rychýmu rakouskýmu dialektu se fakt nedá rozumět a tak chytám každý 5 slovo.Zuza na tom nejni líp a to umí mluvit o moc líp než já.Pak mě napadne, že se třeba posunul předstih nebo odtrh. Tak to rozdělám, ale zjišťuju, že jsem zapomněl, jak na to. Kurva! Sem to ale vůl.Internet, jawamania...tam to je! Tak voláme (rakušák volá) sousedom (asi 500m odtud) a de se na net.Mezitím rakušanova manželka přináší echt šnitzel v housce a tak plníme břicha.Je taky po poledni.Kua-stránky dočasně omezeny! Technika naštěstí fungujeJ.S vytištěnými lejstry se vracím a pouštím se do díla.Ale i když je vše nastaveni, motka nechytá.Zkoušim i dát jinou baterku-z ruční svítilny...a kopne! Raduju se, ale předčasně.Nic dalšího se nekoná.Už jsme se Zuzi mírně nervózní.Už jsme tu 5 hodin a nehli jsme se z místa.Pak přijíždí soused na mopedu Puch a jde taky pomoct koumat.Stříká mi pod hlavu válce nitro a zkouší to nakopnout.Pak rezolutně řekne, že je to v „ohni“, tedy asi elektrice.Ta mě taky napdla, ale jak jim vysvětlit, jestli nemaj indukčku...Náš „hostitel“ kamsi mizí ( mimochodem má supr zařízenou dílnu) a za chvíli si to přihasí s olbřímí rezatou indukčkou. Bosch 6V stojí na ní. Vida, asi se v motoru nehrabou poprvé.Zkusmo ji tam nastrčíme..a jede!Zuzina radost nezná mezí.Tak teď už jen přepájet kontakty, upravit uložení-pod nádrž se taktak vejde a je to.Motor naskočí i na tu mizernou baterku (naměřil sem na ní 3,64V), jen musim upravit volnoběh.Všechno napakujem zpátky, potřesem si s Rakušanama pravicí a s díky odjíždíme.Jsme zachráněni!Naše cesta pokračujeJ.Užuž jsem se viděl na vleku za autem...Dobrodrůžo jak sviňa, jen se cejtíme trochu blbě, že jsme jim neměli co dát. Je asi přeci jenom trochu blbě seřízenej přestih, tak to má malou kompresi a málo to táhne do kopce.Dneska už se mi to ale vážně nechce znovu rozdělávat. Po 2 hodinách dáváme pauzu na oběd.Vaříme si těstárny a odpočíváme.Kudy jsme jeli vám nepovim. Dost nás to opravování vyčerpalo.Mě z toho, že jsem nevěděl, co s tim je, Zuzu z toho, že mi nemůže nijak pomoct a hlavně z „německé“ konverzace. Pak se za námi ale začne blejskat a zatahovat a tak jedem pryč.Cesta se přehoupne přes hřeben a pak klesá do vedlejšího údolí. Jsou tu krásný výhledy okořeněný dramatickou konturou blížící se bouře.V údolí to berem vlevo na Hinterstoder.Cesta vede podél řeky mírně do kopce, není tu moc provoz a je na co koukat.Okolní kopce jsou pěkně zelený, ale už přibývyjí první štíty.Těsně před odbočkou na Hintr berem odbočku vpravo na v mapě „bílou“ silničku a doufáme v nález místa na spaní.Je to ale dost mizerný.Všude chaty, baráky...není tu skoro nic a tak postupujeme stále do nitra údolí.Těsně před setměním nacházíme místečko hned vedle silnice, ale není sem vidět.Je to nějaká stará cesta, ale není už asi moc používaná.Vejdem se sem akorát my se stanem a motka.Nakonec je to tu docela idilický.Řeku máme 5m od stanu.Snad nebude v noci pršet, aby jsme neplavali ;)Dáváme si večerní koupel-voda je pekelně studená, pak véča a teplej spacák.135 Km.

 

 
 

Den devátý:V noci trochu pršelo a tak je stan ráno mírně vhkej.Slunko, který se právě vyhouplo do údolí krásně osvětluje okolní stromy a úžasně se láme ve vodě.Jsou to hezký hory.Mají něco přes 2600 m.n.m., ale jsou dost blbě přístupný.Tedy alespoň pro našince-lanovka z parkplatzu v Hintru do mezistanice stojí 13€ , což odmítáme dát.Byl sem tu kdysi v zimě lyžovat, lanovka jezdí nahoru asi 12min, tak to snad zvládne za půlden pešo.Pak ale zjišťujem, že podle mapy tam vede silnička.Vracíme se k motorce s tím, že to zkusíme vyjet.Číza ale fakt nemá tah, potřebovala by seřídit, do kopce jedem na 1.Po 10 minutách trápení narážíme na kasu.Chtějí za výjezd 3€.To jsme ochotný dát.Náš věrný stroj však nikoliv:(. Nový plynový lanko je moc krátký a pálí se o žebra válce.Navíc ji nechci v tom krpálu zadřít.Rozmýšlíme ještě, že tu necháme Pava na kase, aby jsme byli lehký, ale nakonec parkujem opodál a dem nahoru pešo.Scházíme z asfaltky a mizíme v lese.Řeknu vám, je to na dobrý 3 hodiny.Cestou svačíme a čumíme po krajině.Cesta místy stoupá véce, místy méně a pořád křižuje lanovku.Pak už to konečně začínám poznávat.Jsme nahoře, tedy spíš uprostřed.Je po poledni, tak si sedáme do místního Gasthausu.Zuzi si dá nusstorte a já jedno německý piviště, celkem za 6€.Obsluha je oblečená v místních krojích, ale vypadaj dost směšně.Všichni rakušáci si sem jezděj nacpat cejchy.Cestou jsme potkali jeden starší pár a jednu mladou rodinku, jak jdou dolů, jinak všici jedou až nahoru autem.Hnus.Zuzi se ještě pomazlí s místníma zakrslejma králíkama, který tu maj v ohrádce jako atrakci a pak už je čas sestoupit.Zpátky jdem jinudy, ale celkem se mi daří držet směr.Jen závěr jdem po sjezdovce a pak ohradou plnou krav a jednoho velkýho bejka.Vypadá nasupeně, ale nechá nás projít.Je to tu vod nich úplně zaminovaný, musí se dát pozor, kam šlápnout.U motorky vaříme polívku a krmíme místního kocoura, kterej má mocmoc zlej pohled.Radši jedem pryč.Domluváme se, že na nějakej delší výstup bychom museli použít lanovku, takže pojedem zpátky do ČR.Hinter necháváme za zády a míříme směr Linz.Furt se nás to snaží natáhnout na dálnici a tak musíme často mapovat.V jednom táhlým klesání mi to začne škytat.Oba se vyděsíme, co se zase děje, ale pohled na hadičku paliva mě uklidní, jen došel benzínJ.Přepnu na rezervu a jede se k nejbližší pumpě.Benzín je sice drahej, ale asi jako unás.Tak beru za 10€. Linci se hezky vyhnem.Venkovský silničky jsou přeci mnohem hezčí.Náhle nás přemáhá únava, tak dáváme véču u silnice na louce-polívku a rejži s lunchmeatem.Dnes žádná romantika s výhledem nebude.Šup přes Dunaj a do kopců u českejch hranic.Asi 20km před nás zastihne soumrak.Dnes máme štěstí.Napodruhý nalézáme luxusní spaní v lese.Ještě stihnem postavit stan.137km

 

  

 

 

Den desátý:Noc proběhla v pohodě, takže jsme ráno jak nový.Dokonce svítí i sluníčko.Rychle balíme, snídáme a razíme.Těšíme se, že si u nás nacpem břichav nějaký restauračce.V Helfsburgu? fotíme pěknej hrad.Rakouskej venkov má vůbec něco do sebe, nadruhou stranu se už těšim na kus prázdný přírody bez stavení, kam se podíváš.Hranice překračujem ve Studánkách-tentokrát se i podívaj na pasy.Ve Vyšším Brodě stavíme v luxusní cukrárně, kde mají vyhnikající zákusky a dortíky.Jen jim chybí točená zmrzka, páč se rozbil stroj.Pak jedem směr Kaplice a v Novejch Hradech si dáváme pozdní oběd v zrekonstruovaný sokolovně.Jídlo dobrý, jen maso trochu prorostlýL.Už je zase vedro jak v pekle.Máme v plánu se stavit v Suchdolu n. Lužnicí na pískovně.Byl sem tu jako špunt na táboře, tak se to snažím nají bez mapy.To je ale chyba.Po třetím zabloudění ji vytahuju a zjišťuju, že jedem úplně na druhou stranu.Konečně známý nádraží.Odtud už to trefim. Pískovna se vůbec nezměnila, jen tam, co byl stanovej tábor, je teď rodinej domek. Inu je to dobrejch 10let. Jak to jen letí.Hurá do vody! Po počátečním nadšení zjišťujem, že voda je pěkně žlutá, ale stejně do ní vlezemJ.Mám v plánu seřídit předstih, ale je takový vedro, že jak lehnu do stínu, tak usnu.Asi za hodinku slunce přikryje mrak a tak se rozhodnem pokračovat.Dále jedem na Chlum u Třeboněa těsně před  beru benzín, poněvadž nádrž nějak vyschla.Počítám spotřebu-4l/100 km.To docela jde-na to že jsme naložený a stroj neni seřízenej.Normálně jezdíme za 3,5.Mluvim s místní pumpařkou, která si přeje, aby už konečně zapršelo.Doufám, že se jí to nesplní, než dojedem dom. Pak najíždíme na státovku a valíme na Jindřicháč.Je odpoledne a  provoz je tu docela hustej a navíc fouká vichr a jsou tu táhlý kopečky, tak se Číze moc nechce.Děláme pauzičku v autobusový zastávce, jelikož už nám z toho hučí v hlavě.Cestou se ještě bavíme o tom, jestli neudělat nečekanou návštěvu Horákovejm, u kterejch jsme byli minulý léto, ale nakonec se u nich nestavujem a radši mastíme na Pelhřimov.V dáli vidim první mračna, snad jdou na druhou stranu....I když jedem po hlavní, tak se to celkem dá.Zuzi se na mě zezadu mačká, tak jí stavim na nejbližší benzině na záchod.Já mezitim vyměnim žárovku v PAvovi, pač sem si všim že nesvítí.Pak už sjíždíme do Pelhřimova.Silnice je najednou „dost“ vlhká a ve městě už jsou pěkný louže.Nemáme co k jídlu, tak se chcem zastavit v místní Bille.Maj to ale nějak blbě značený, takže posledních 100m k obchoďáku musim vzít přes obrubník a kus trávníku.Po nákupu dobrot startujem stroj s tím, že to za městem zapíchnem někde „u lesa“.Sjíždim na prví příhodný křižovatce a na druhej pokus ( první místo se Zuzce nelíbilo, poněvadž tam byly krávy) se ubytujem v hezkym lese.(je fakt, že tady se líbí víc i měJ) Postavíme stan, dáme véču a usnem jak koťata.Ujeto 220 km.

Den jedenáctý:Ráno se budíme v 8 a balíme polomokrej stan.Přes noc trochu pršelo, ale teď už to nevypadá na déšť.Dál sem cestu naplánoval přes Hlinsko a pak prdelačkama do Ronova n. Doubravou. Cesta vede po cestách druhý kategorie, takže se občas slušně leknu, když nás někdo předjede.V jednom místě jedem po nový asfaltce, která je ale tak hrbolatá, jak nevim co.Těsně před Ronovem mě v jedný vesnici málem nachytá zatáčka „vracečka“, na kterou nebylo žádný upozornění, navíc je to tu sakra z kopce.Naštěstí v protisměru nikdo nejel. Kuafix! V Ronově nakupujem v samče sváču a ládujem si břicha.Pak Zuzi ještě ukazuju dědův rodnej domek, ale to už frčíme na Přelouč.V jedný vesničce najednou narážíme na bandu Javřů.Dvě panelky(?) a jedna kývačka(?) s Pavikama,bizon,350ka a 477ka.Otáčíme to a zastavujem.Chvíli pokecáme a prohlídnem stroje, já to stavim do kopce, tak mi to furt padá ze stojánku, ale chlapi to vždycky chytěj, zatímco dělám fotky.Sem nadšenej, že jsme potkali i jiný blázny jako jsme my.Jediný jméno, který jsem si zapamatoval, bylo Drobek, takže tímto vás všechny zdravímeJ.Pak nasedáme a frčíme dále, už nás to přeci jenom táhne dom.Za Přeloučí frézujou silnici a jede se pěkně blbě, ale už to kousnem.Před Bohdančí to lomíme vlevo a po dalších třiceti kilometrech parkujem u Zuzi v Hořicích.Najeto 129km.

 

 
 

Den dvanáctý:Ránko se po super vítečný snídani sbalím a jedu dom.Posledních 30km zadem okreskama do HK a náš motovýlet končí.Proletos.

 
 

Celkem najeto: 1186km.