Protože  v letošní sezóně mi nebylo dopřáno najezdit patřičný počet kilometrů, a tak jsme si s kamarádem Darythem na sklonku léta řekli, že se zajedeme podívat alespoň na Balt. Hlavní myšlenka tohoto výletu byla dojet k polskému moři na motorkách a s minimálními náklady.

Daryth:

Protože jsem student a Stenli nejezdí jinak než s  mottem „Láhev vody a plná nádrž“, vezli jsme jen základní proviant. Spali jsme na loukách a v lesích vždy ve stanech, takže jsme platili prakticky jen za benzín a nějaké ty drobnosti.

Ve čtvrtek 20.7. 2006 jsem lehce očistil mašinu (Jawa 350/639 – 2 Chopper + PAv 40) a jel natankovat plnou, abych v pátek, hned jak přijdu z brigády, mohl vyjet z Brna do Jedlové, kde jsme měli sraz se Stenlim (Jawa 350/639). Mašinka si pěkně vrněla a večer jsem se ještě stihl lehce sbalit. V pátek bylo v práci k nevydržení. Pak konečně padla a hurá domů rychle dobalit. V momentě, kdy jsem chtěl jít pro mašinu do garáže, začalo pršet. Super. Nebyl to nějak velký deštík a navíc byla dost jasná obloha, tak sem si řekl, že to bude za chvilku pryč, a čekal jsem. Asi za hodinku to přešlo a já šel pro mašinu. Cestou z garáže (300m) se mi zdálo, že motorka nějak málo táhne, ale přičítal jsem to studenému motoru. Naložil jsem věci na mašinu, přidělal vlaječku ČR a mohlo se jet. Už při odjezdu mi bylo jasný, že s motorkou není něco v pořádku. Motor netáhl a měl divnej zvuk. Závěr: Jede na jeden válec. Doufal jsem v zázrak, že se třeba chytne až se zahřeje a ujel jsem ještě asi kilásek, ale nic. Ok. Zastavit a hledat příčinu. Levej válec byl o poznání studenější.Vytáhl jsem tedy svíčku. Byla celá od oleje, tak jsem ji vyměnil a nic. Mašina stále odmítala normálně fungovat a volnoběh se potácel těsně nad chcípnutím. Další zajímavost byla, že mezi fajkou a svíčkou byl jakýsi malý váleček asi z uhlíku. Nevím co tam dělal, ale byl tam doteď. No, už tam není, páč mi někam upadl. Jen doufám že jsem ho neupustil  do válce. :o( Píšu Stenlimu, že jedu na jeden válec a že tedy přijedu později. Ten má pro jistotu mobil vypnutý, takže kdyby to bylo něco vážného, tak se mu nedovolám, aby pomohl (co se týče oprav, je o dost vybavenější a má daleko víc zkušeností). Stenli totiž vyráží z Dolní Bečvy a kdybych ho zavčas chytl, mohl by to cestou vzít přes Brno. Později jsem se dozvěděl, že se taky zdržel. Ale vraťme se k opravě. Další možnost příčiny poruchy mě napadla špatná fajfka. Někde bych měl mít náhradní, ale kde…Prohledal jsem půl motorky a naštěstí jsem jednu našel. Fajku jsem vyměnil a říkal jsem si: „Jestli to nepojede, tak už nevím co s tím“. Prošlápl jsem a mašina střelila do výfuku. To mohlo znamenat jediné… Na druhé prošlápnutí chytla a pěkně vrní. Sláva! Tak teď rychle všechno zpátky naskládat do brašen a kastlíků a hurá do Jedlové. Takže, vyjel jsem zhruba v 17:00, na tachu jsem měl 22278 km. Do Jedlové jsem dojel  kolem sedmý (Brno, Letovice, směr Polička). Sraz byl u kamarádů z Jawamánie Milánka a Hejtmy. V domě byl jen HejtmaMa.  Stenli nikde. Pokecali jsme, prolezli nějaké fotky, za půl hodiny přijel Stenli a chvíli na to i Milánek. Milánek a spol jeli zrovna na Ukrajinu a měli tam taky sraz. Ještě dojel Labakov a Milánek nás s bráchou pohostili grilovaným kuřátkem. Bylo moc dobrý. Pak jsme jeli přenocovat k místním rybníkům. Sice nám nabízeli nocleh v domě, ale my radši k těm rybníkům. Při odjezdu jsme ještě potkali Endyho a na silnici jsme si mávli s Fakýrem. Tak šťastnou cestu a ať nemáte problémy, kluci.

U rybníků jsme našli prima flek za asistence Milánka už předtím, takže jsme jeli najisto, a ani komáři moc neotravovali. Stenli se šel vykoupat a já kdybych věděl, jak je tam teplá voda, skočil bych tam taky. Tu noc se chudák kolega Stenli moc nevyspal, protože poznal, jak chrápu a měl stan hned vedle :o) (poznámka Stenliho: No, nevím zda to bylo chrápání, já myslím, že tam Darytha někdo vraždil polévkovou lžící. )

Chtěli jsme vyjet co nejdřív, abychom nemuseli tolik kvaltovat ve vedru. Cesta probíhala v pohodě. Často jsme zastavovali na odpočinek a někteří z nás na cigaretku :o). Litomyšl, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Jarošov, Trutnov. U hranic jsme potkali bandu aspoň stovky Hárlejů a musím podotknout, že drtivá většina našim Jawkám odpověděla na pozdrav. Jsou chvíle, kdy si říkám, jak super by bylo mít foťák nějak zabudovaný v helmě a jen fotit nebo točit videa. Například jsme potkali chlapíka na Buellu a za ním mazala nějaká (asi jeho) kočena na V-RODu. To se někdo má, ale já jim to (i když se závistí) přeji. Tankujeme ještě v Česku, najeto 22516km. Posledních pár kilometrů na hranice byla samá zatáčka a neustále do kopce. Bylo to podél čistého potoka, takže nádhera. Později se mi Stenli alias Poustevník ztratil a já zpomalil, abych na něj počkal. To bylo moje štěstí, neboť v následující zatáčce byla opravdu velká díra a pokud bych do ní vjel předchozím tempem, pravděpodobně bych se vyválel. Dojeli jsme na česko-polské hranice Horní Maršov/Kowary, zatím pořád bez problémů. Pokračujeme v cestě. Sjezd z hranic dolů byla fuška pro naše brzdy, hlavně pro Poustevníkovu žiletku vepředu (Stenli má vždy smysl pro humor a kotouč má sjetý na smrt asi od pouštních písků). Kousek za kopcem jsme dali oddych. Náš první v Polsku. Hned, jak jsme vyjeli (směrem na Jeleniu Góru), jsem na levé straně zahlédl nádhernou scenérii. Zelený kopcovitý terén táhnoucí se od obzoru k obzoru. A v pozadí vysoký táhlý kopec, na něm jak šedivá nit pomalu stoupající cesta a na jejím konci velký hrad. Škoda, že jsem pod touto scenérií zapomněl zastavit a vyfotit tu nádheru. Dvakrát škoda, že když jsme se později stejnou cestou vraceli, slunce bylo v takové poloze, že na hrad a celý kopec vrhalo stín a prakticky nic nebylo vidět. Jeli jsme tedy dál. Slunce pražilo. Bylo příšerné vedro a my museli kvůli odpočinku stavět vícekrát, než bychom si přáli (tedy spíš já, kolega vychutnával cigaretky). Také jsme cestou míjeli 2 klučiny na českých veteránech. Jeden měl Péráka a byl oděn za rytíře v plné zbroji i z bodcem. Sice jsme nikam nespěchali, ale kdo ty kolony aut má předjíždět znovu a znovu,a tak jsme pokračovali směr Jelenia Gora, Boleslawiec, Szprotawa, Zielona góra. Kousek za Zielonou górou jsme chvíli jezdili do kola protože byla zrovna rozkopaná dálnice a směrovky se pořád točily, prostě radost. Byli jsme rádi, že jsme se odtamtud vymotali a pokračujeme, světe div se, správným směrem. O pár km později se začalo stmívat. Nejvyšší čas najít flek na nocleh. Našel se kousek pod městem Swiebodzin v lese. Kousek lesní cestou a pak ještě kousek, abychom nebyli tak na ráně. Večeře s pokecem, podrobnosti další cesty, kde budeme  tankovat a co a jak. Najeto mám kolem 22850km. Noc, ostatně jako všechny, proběhla klidně a bez problémů.

Ráno snídaně a vysychání stanů. Následné bourání tábora a pokračování v cestě. Na obloze se sem tam ukáže mrak, a proto není takové vedro, zkrátka ideální počasí. Při tankování (22904km) doplňujeme zásobu pitné vody z kohoutku. Já si kupuji čokoládovou tyčinku na doplnění energie. Po cestě byla strašně ucpaná silnice. Několik kilometrů kolona. Proto jsme se je jali charakterně předjet po pravé straně. Poláci totiž mají na silnicích něco jako pruh pro kola a používají ho pomalejší vozidla. Tak jsme tam vjeli a celou kolonu opatrně předjeli. Když jsme dojeli na její začátek, tak to zrovna dopraváci uklidili a byl volný průjezd. Proto mě potěšil Stenli, když zastavil na odpočinek a všechny ty auta v koloně nás předjely. Stenli: „Tak se mi líbil ten adrenalin, když jedete po čáře a čekáte, kdy unavený polský šofér otevře dveře, aby se nalokal vzduchu, že to jinak nešlo, než si to zopakovat.“ Dál cesta ubíhala pěkně, pohodová cestovní rychlost a časté zastávky dělaly cestu v tom vedru snesitelnou. Na jednom z odpočívadel jsem přímo nad námi zahlédl kroužit čápa. Čáp nás zřejmě taky zahlédl a Stenli se mu evidentně nelíbil, neboť ho chtěl podarovat pěknou smradlavou sprškou. Naštěstí jeho „Dar“ dopadl půl metru vedle Stenliho. Později mi i došel benzín, tedy musel jsem přepnout na rezervu, ale tu mám malou a benzinka najednou nikde. Naštěstí měl Stenli kanystřík s 5 litry benzínu, takže se nic neděje. Cesta ubíhá, Szczezin, Goleninow, Wolin, tam je nádherný most a z něho ještě pěknější výhled. Škoda, že jsem tam neudělal fotku, vypadalo to tam dobře. Miedzyzdroje, sem jsme dojeli kolem jedné a Stenli tady  navštívil vzpomínku z dětství. Je tady dlouhé vysoké molo do moře a pláže. Motorky jsem nechali na místním placeném parkovišti, soudě podle nacpanosti města to muselo být poslední volné místo. Šli jsme po molu a všichni na mě koukali, protože místo abych měl kraťasy jako každý okolo, měl jsem na sobě kožený kalhoty. (A to je to nesmrtelné téma Kůže nebo Textil). No, pěkné to tu bylo. Zde jsem poprvé viděl plachetnici vyplout, plout a manévrovat bez plachet. K obědu jsme si dali místní kebab a jeli pomalu dál. Chtěli jsme i s mašinami k moři a trochu se vykoupat. To byl cíl naší cesty. Jeli jsme tedy po cestě, která vedla kolem pobřeží a kde bylo jasné, že se nějaká ta odbočka k moři ukáže. Cestou jsme vjeli do nějakého města, nepamatuji si kam, a udělali pár fotek na nábřeží nějaké řeky, na níž jezdili Poláci na vodních lyžích. Po další cestě se v lese ukázala odbočka zhruba směr moře. Tak jsme ji zkusili. Byla to cesta tvořená písčitým prachem, jaký se tvoří jen u moře. Byl to dobrej adrenalin, pěkně to klouzalo a místy z toho trčely kořeny. Řečeno terminologií z Jawamánie, taková malá enduro vložka. Nikde tam však nebyl zákaz vjezdu, tak co. Po mírném bloudění na křižovatkách se stejnými cestami začalo probleskovat mezi stromy moře. Dál už však cesta nevedla. Opustili jsme tedy cestu a jeli přímo za ním. Zastavil nás až pětimetrový sráz na pláž. Dál už to nejde, ale nevadí, tohle jsme chtěli, jsme tady. Je kolem čtvrté. Mašinky se odtud budou z blízka dívat, jak se koupeme. Pláž před námi nebyla moc narvaná. Mašiny stály cca 50m od moře. Škoda, že nikdo zase nedohlížel na mašiny, na což jsem později doplatil. Stály totiž na pětitimetrovém srázu v hustém porostu. Takže když jsme se vyváleli v moři a došli k mašinám, zjistil jsem, že se mi někdo hrabal v brašně a ukradl jednu vysílačku (druhou vzít evidentně nestihli) a zařízení k jejímu užití v helmě. No, chvilku jsme tam poseděli, pak došli dva mladí Poláci, chvilku se s námi bavili, a když jsem se zmínil o krádeži, hned že prý nám to najdou a že zloděje určitě znají a prý ho zmlátí a že prý kolik jim za to dáme. Stenli jim nabídl 20Euro (to je na mě hodně, ale ty vysílačky taky nebyly levný). To vzali někam odešli a za chvíli se vrátili s vysílačkou. Dodrželi jsme dohodu, dostali prachy a my si o tom mysleli svoje. Tak, splnili jsme co jsme chtěli, takže obléct a otočit směr ČR. Místo abychom se vraceli, stočili jsme mašiny směr jihozápad s tím, že se někde na naši trasu vrátíme. Tentokrát byl trochu problém najít přijatelné místo pro tábor. Nic pořádně nevyhovovalo a na jedný louce kousek od Trzebiatów byly takový díry, že jsem tam urval jednu z podpěr pod PAvem. Toho jsem si však všiml až doma. Vhodný plácek jsme našli, a protože ještě nebyla tma a já měl chuť trošku slavit, zajel jsem po rozbalení tábora do nedaleké obce Grifice pro nějaké pití. Chtěl jsem i natankovat, ale měli už zavřeno. Koupil jsem tedy aspoň jakési polské pivo v plechu (tuším se to jmenovalo Zubr). No, co vám mám povídat, pěkný hnus. Taky by mě zajímal obsah alkoholu, protože mi po jednom bylo zhruba jak po třech našich. Chvíli kecáme a pak jdeme spát. To byl dneska den…

Ráno opět klid a čekáme až nám sluníčko vysuší stany. Stenli si opět pomáhá benzínovým vařičem. Odjezd směr domov. Kolem poledne tankujeme (23230km). Stavíme na chvilku i u nějakého kostela postaveného z cihel (něco jak červený kostel u nás v Brně) a ohrady s veterány, kterých jsem si všiml už při cestě k moři. Cestou trochu zabloudíme resp. jedeme totiž tak dlouho směr Jelenia Góra, až zapomeneme, že před ní uhýbáme a vjíždíme do ní. Nevadí, vybíráme náhradní trasu a plynule pokračujeme. Zase tankujeme (23568km). Vjíždíme do Čech. Hurá, jsme zpátky. To se musí oslavit. Zastavujeme před restaurací. Sedíme na terásce, mašiny hned vedle. K tomu pořádná večeře a pivo, i když nealkoholické.  Ideál. Čas plyne a my začínáme pomalu hledat nocleh. Potkali jsme kluka a holku na jakémsi slabším stroji. Evidentně taky hledali flek na přespání, ale než jsem stačil navázat kontakt, odjeli. Asi se Stenliho báli. :o)) Nu což, nevadí. Našli jsme si príma flek. Usínáme unaveni, ale doma.

Hned ráno tankujeme (23685km) a valíme směr Brno. Někde u Svitav se loučíme a já, nemaje toho dost, jsem to ještě střihl na Tišnov, protože jsem potřeboval nakoupit nějaké věci, které mají jen tam.

Na závěr by se hodilo nějaké shrnutí. Celej vejlet mě vyšel asi na 2000,- najeli jsme nějakých 1700km. Cesta trvala 5 dnů. Spotřeba mě vyšla na 3,6l, což vůbec není špatné na to, že za sebou tahám ještě PAvíka. Poláci jsou v pohodě (až na ty dva, co mě vybrali kapsy, ale moje blbost. A navíc si mysleli, že prej mám hárlej :o) ) i co se týká  rychlostí. Poláci jezdí pružně. Hygiena a pitná voda se dá bezplatně na benzince. Potěšilo mě, že navzdory čerstvě přidělané vlajce se mě každý ptal, odkud jsme. No tak to je asi všechno. Jezděte opatrně, ať se někde na silnici potkáme.

Daryth a Stenli.

P.S. Fotky na http://polsko.poustevnik.com/Thumbnails.html