Někdy loni jsme se s kámošem domluvili, že vezmeme přítelkyně a pojedeme o prázdninách na víkend na Šumavu. V týdnu jsem narychlo našel na netu nejkratší cestu z Úštěka do Strakonic a cestu jak jet zhruba dál. Ve čtvrtek 17.8.2006 večer jsme zabalili věci a byli jsme domluvený, že v pátek nejpozději v 10:00 vyrazíme z Úštěka směr Roudnice nad Labem a tam se uvidí. Kámoš s přítelkyní dorazili jako obvykle na své Hondě Shadow 600 se zpožděním a si v půl 11. jsme mohli vyrazit konečně na cestu. Přítelkyně měla čerstvě řidičák na motorku bez omezení (já mám pouze do 25kW), tak jsme se domluvili, že bude řídit do Roudnice. Ujeli jsme asi tak kilometr a půl a začalo nechutně pršet. Po 3km jízdy jsme tak dělali první neplánovanou zastávku. Zhruba v půl 12. přestalo pršet, tak jsme mohli pokračovat. Do Roudnice jsme dorazili bez problémů, vyndali jsme mapu, prostudovali cestu do Kladna, převzal jsem řízení a jelo se dál.
Pár kilometrů za Roudnicí jsem si díky „škytání“ motoru uvědomil, že jsem zapomněl natankovat. Dojeli jsme k nejlbližší benzínce, natakoval jsem special, dolil olej, na benzínce jsme potkali nějakého jawaře na černý kejvačce nebo panelce (já tyhle dva stroje prostě nerozeznám). Přes mírné mrholení jsme dorazili do Kladna, kde jsme zastavili u Restaurace Loreta, objednali jsme si 3x obalované sýry (eidam, niva, hermelín), kámošova přítelkyně si dala nějakou směs s rýží. Po jídle jsme vyrazili směr Příbram a Strakonice. Startování jsem si zpříjemnil roztlačováním motorky, protože se uchlastává a já zapomněl vyjet po zastavení z karburátoru benzín.
V Berouně jsme se nějak ztratili, takže jsme i přes můj odpor k dálnicím najeli na dálnici a nějak jsme se dostali k původní trase. Přes Pičín jsme se dostali do Příbrami. Domluvili jsme se, že do Strakonic pojedem druhý den a dnes se budem snažit dostat někam ke Kašperským Horám a najít nějaký kemp na přespání. Měli jsme jet přes Blatnou do Sušice, ale nějak jsme asi v Blatné nezabočili správně a tak jsme se ocitli ve Strakonicích. No nic, poplácal jsem svoji čízu po hrbu (nádrž) a řekl jsem jí:“Tak tady ses holka narodila.“ Zastavili jsme u Lidlu na parkovišti, abychom dali cígo. Postavil jsem motorku na stojánek, nepodepřel jsem jí prkýnkem. Přítelkyně řekla, že až projede první auto, tak motorka spadne. Já jsem řekl, že to je v pohodě. Pak projelo první auto a motorka spadla. Zkontroloval jsem jí, jestli je OK, vše vypadalo v pořádku, sednul jsem si na ní, dal ruce na řidítka a zjistil, že mi obě zrcátka směřují někam do nebe, tak jsme ve čtyřech lidech rovnali řidítka. Kámoš prohlásil něco v tom smyslu, jestli, když jsem na začátku Strakonic řekl motorce, že se tady narodila, tak jestli náhodou tady nechce i umřít...
Ze Strakonic jsme se vydali směrem Volyně – Vimperk. Cestou jsme si udělali odbočku do Hoštic, abychom se koukli, kde bydlela Škopková:-). Někde u Vimperku jsem dotankovával benzín a asi kilometr před benzínkou byla nádherně naklopená zatáčka na vnitřní straně plná rýh. Usoudili jsme, že to je stoprocentně od stupaček:-). Cestou z Vimperku už jsme pomalu začínali hledat kemp na přespání. Dojeli jsme do Kašperských Hor, začínalo se stmívat, tak nás začalo celkem zajímat, jestli kolem 9. večer najdeme někde kemp s otevřenou recepcí. V Kašperských Horách nám poradili zkusit nějaký kemp Annín, tak jsme to riskli. Do Annína jsme dorazili kolem čtvrt na deset a zjistili jsme že recepce má otevřeno nonstop a do 22:00 má otevřeno hospoda. Vybalili jsme věci, a vyrazili do hospody. Chlapi pili pivko, ženy čaj a colu. Z jídelního lístku jsme vybírali tak dlouho, až jsem si nakonec objednal bramboráčky a hranolky, kámošova přítelkyně si dala bramboráčky a krokety, moje přítelkyně krokety a kámoš tláču s chlebem. Pivko ze začátku chutnalo jako mírně naředěný vodou. Chatka byla strašná – dvě samostatný lůžka a jedna palanda na 4 osoby byl hnus (nakonec jsme na tý palandě spali všichni 4).
Ráno jsme zabalili věci a já pořád slyšel bublání jáwek. Kouknul jsem k recepci a odjíždělo celkem asi tak 5-6 strojů, 2 měli ve předu štítky 1949 a 1951, potom tam bylo zelený a modrý prase (pokud si dobře pamatuju barvy) a nějaký ty kejvačky (nebo panelky – prostě nevim). Po snídani jsem si opět zpestřil startování běháním vedle motorky s batohem na zádech(opět jsem zapomněl večer vyjet benzín). Pak jsme se vraceli do Kašperských Hor, na motomuzeum – nádherný kousky, ochotnej majitel, pod motorkama skvrny od oleje, prostě paráda:-). Z Kašperských Hor jsme jeli směrem na Rejštejn, Horská Kvilda, Kvilda (maj tam skvělou pekárnu, ale ty prodavačky jsou nějaký divný:-). Po hezčí silnici jsem snad v životě na motorce nejel. Měli jsme pokračovat do Horní Vltavice a pak směrem dál na Volary, ale objížďka nás hodila zpět do Vimperka. Projeli jsme kolem Lipna přes Horní Planou. Pak jedem přes Horní Planou nahoru na Český Krumlov a najednou v kopci zničehonic křup – prasklo mi plynový lanko. Samozřejmě jsem měl v batohu skoro všechny možný i nemožný díly na výměnu, ale lanko jsem si prostě nevzal. Hned zastavili nějaký dva ochotný motorkáři na chopperech nebo cruiserech (či co to bylo), ale bohužel plynový lanko na čezetu neměli. Kámoš jel směrem do Krumlova hledat pomoc. Jediný řešení, který mě napadlo bylo, zkusit v tý díře, kde sem zastavil, jestli někde nebudou mít nějakou malou matičku na naklepání. Nějaký ochotný pán mi dal takovej malej čtvereček, naklepli jsme ho na lanko, přinesl jsem lanko vítězně k přítelkyni a ta mi hned řekla, že je zvědavá, jak tam teď dám bowden. Tak jsem šel za tím pánem znova a zkrátili jsme i bowden a vše bylo v pohodě. Kámoš na nás čekal v Krumlově v hospodě, kde jsme se posilnili na další cestu.
Opět jsme hledali kemp na přespání, tentokrát někde u Třeboně. První pokus v Třeboni nevyšel, měli plno. Poslali nás do kempu Doubí, tam nám ale sdělili, že mají volnou chatičku na dvě noci, na jednu ne. Pokračovali jsme tedy na Soběslav. Před Soběslaví jsme přímo u silnice našli výbornej kemp - Karvánky – měli dokonce chatku s normálníma postelema – takže žádný mačkání na Palandě. V hospodě v kempu jsme povečeřeli nakládaný hermelín.
Druhý den jsme čekali, až přestane pršet a vzhledem k počasí jsme jeli nejkratší možnou cestou domů. Ze Soběslavi na Tábor a pak na Benešov po E55. Přejeli jsme Prahu a přes Neratovice, Mělník a Zakšín jsme dojeli před pátou odpoledne do Úštěka. Uklidili jsme motorky a během pěti minut začala nechutná bouřka. Takže to stihli jentaktak.
Osazenstvo výletu: Láďa, Lenka (ČZ 175/477)
Bert, Petra (Honda Shadow 600)
Přehled poruch na kámošově Hondě Shadow 600:
-žádná
Přehled poruch na mojí číze 477/175
-roztlačování po nevyjetí benzínu z karburátoru – asi tak 5x
-prasklé plynové lanko (na provizorní opravu vydrželo až domů)
-posunutá řidítka (po pádu motorky na parkovišti u Lidlu ve Strakonicích)
Najeto za víkend: cca. 710 km
Fotky ještě přibudou...