| Vstávám krátce po sedmé (zima je silnější než spánek). |
|
|
Hned po ránu zjišťuji, že se nad údolím z obou stran tyčí celkem obří hory. Po zběžné snídani, doplnění tekutin a sbalení věcí vyrážím na cestu. Dnešní plán - projet zbytek Itálie podle plánu cesty a na noc najít kemp v Rakousku. Ani nevím, a ani radši nechci vědět, kolik to bude kilometrů. Chci do Rakouska, protože Italům nerozumím ani slovo a navíc těch kempů je tu pomálu. Prakticky za humny je Cortina d'Ampezzo, což je krásné město v hlubokém údolí, ale kromě toho také asi nejnepřehlednější křižovatka na světě. Důsledkem toho asi po 20 km jízdy zjišťuju, že jedu úplně jinam než chci. Na nejbližší křižovatce odbočuji na cestu, která mě má dovést zpět. Jak se ukázalo, zabloudění nebylo tak špatné, protože cestou zpět přojíždím krásnou přírodou, včerejší serpentýny opět proti tomu vypadají jako pohodové zatáčky. Mám málo benzínu (zbývá už jen asi na 80 km), a tak protože tady v horách nejsou benzinky moc často, hledám v Cortině asi půl hodiny benzinku kolem které jsem předtím jel. Když jsem ji našel, čekalo mě překvapení. Benzinka byla samoobslužná, včetně placení. Benzinka funguje tak, že do bedny vložíte obnos (přesně, bedna nevrací), zmáčknete číslo stojanu a na tom pak můžete tankovat. Postup jsem odkoukal od kolegů Maďarů, kteří to už nějakou dobu přede mnou zkoumali.
|
|
| Po natankování (20 EUR, 15 L - tady byl benzín nejdražší) kolem desáté dopoledne konečně vyrážím podle původního plánu. Hned za Cortinou serpentýny gradují a čeká mě první průsmyk, Paso di Falzarego (2105 m), než se tam dostanu, stoupám asi 800 m. TDM si kopce vyloženě užívá, jen ten řetěz otravuje při nízké rychlosti nepříjemným cukáním, pod plynem je vše OK. Z průsmyku i cesty jsem poměrně vykulenej, protože na nic takového nejsem zvyklej. Krásná příroda, kolem hory, skály, kopce se zdají obrovské a převýšení taky, ještě nemám tušení co všechno mě dneska ještě čeká. Už jsem si zvykl na Italské značení a tak už celkem sebejistě pokračuji směrem na Andra's, Alleghe, a Falcade. Následuje další průsmyk Passo di Vallez (2032 m). Těsně před ním potkávám dva Čechy na TDM a NTV, kteří táboří v místní oblasti a jezdí po okolí. Mluvě o průsmycích nutno dodat, že každý průsmyk obnáší vystoupání z cca. 900 m.n.m do 2000-2500 m.n.m. a poté zas klesání do 900 m.n.m., vše během pár až pár desítek km, všude brutální seprentýny (alespoň v té době jsem si myslel že jsou brutální:-) ). Následuje Predazzo, Vigo di Fassa a další, nižší průsmyk Paso di Costalunga (1745 m). Poté jedno větší město - Bolzano a s tím i jedno dilema - jak najít správnou cestu? Další plán zahrnuje cestu mimo hlavní tahy a proto se nemůžu řídit podle značek na větší města. V podstatě intuitivně se proplétám městem a pouze na základě informace že další cesta vede údolím a na sever mířím na základě vlastního stínu ulicemi města mezi dva kopce. Ať motorkářský bůh, intuice, náhoda, nebo možná jen to, že tím směrem jiné cesty nevedou mi pomohly k tomu, že jsem se trefil přesně tam kam jsem chtěl. |
|
| Volba trasy se ukázala jako víc než dobrá. Příštích několik desítek kilometrů se dá přirovnat snad jen k procházce skalním městem jen s rozdílem, že místo stezky je silnice, místo nohou máte pod sebou 85 koní a místo rychlosti chůze klopíte zatáčky a projíždíte tunely v 70-90 km/h. 80% tunelů je v holé skále, bez betonu, vyhlídky na řeku pod skalami a průjezdy úzkými uličkami .. celková známka: rozhodně 1. Celé toto jako vynikající odreagování a obohacení stereotypu průsmyků, završené jak jinak než průsmykem Pense (2215 m). Poprvé vidím sníh na vrcholcích vzdálených hor a vědomí že tam někam jedu mi dává sílu dojet dneska až do Rakouska. Serpentýny opět strkají do kapsy předchozí. Obědvám pouze balíček sušenek a užívám si výhled (přemýšlení, nedostatek obědvacího místa a hlavně zážitky posouvají jídlo v žebříčku priorit kamsi dozadu, jím jen z nutnosti). Další sjezd do údolí do města St. Leonard a ihned další výjezd do hor. Tentokrát už směrem na Rakousko. Průsmyk Timmelsjoch (2474 m) slibuje tentokrát opravdu dlouhé stoupání. Po dalším asi milionu serpentýn a vystoupání kolem 500-700 m se naskytne neuvěřitelný pohled. Obrovská hora před sebou a po celé její ploše serpentýny až skoro na vrchol. To co jsem předtím považoval za stoupání toto opět strká do kapsy. |
|
| Výhoda jízdy na TDM je ta, že ať tam máte jakoukoliv rychlost, když přidáte plyn tak zrychluje. Výsledkem toho stačí 15 minut času a rázem se z pohledu na kopec stává pohled z kopce. Kromě obřího údolí a spousty a spousty silnic pod sebou jsou okolo vidět i zasněžené vrcholky okolních třítisícovek a tak se to neobešlo jako obvykle bez focení. Následoval krátký tunel skrz vrcholek hory, hranice s Rakouskem, zaplacení průjezdního poplatku 11 EUR a prudký sjezd zpět do údolí na Rakouské straně. K večeru už jen odpočinková jízda údolím (bez předchozích zážitků by i ta byla adrenalinová, ale laťka už byla nastavená hodně vysoko:-) ). Kolem 18:00 na palivoměru opět povážlivě svítí nic moc benzínu a tak nabírám u nejbližší benzinky (18 EUR, 16 L) a poučen z předchozího večera hledám kemp ještě za světla. |
 |
| Krátce po šesté se ubytovávám v kempu v Umhausenu za 9.40 EUR za noc. Recepční říká, že sprcha je za 1 Euro a tak předpokládám, že tam bude automat. Kromě toho že zjišťuji, že jsem zapomněl doma sprchový gel (popř. mýdlo), zjišťuji, že automat ve sprše není na mince, ale na nějaké žetony. Po zjištění, že studená teče i bez zaplacení a vzhledem k tomu, že se mi už kvůli tomu nechce nikam lítat si dávám aspoň studenou sprchu. Mezitím co jsem byl ve sprše udělala chvíle pobytu mezi vlažným výfukovými koleny a motorem ze studeného kuřecího stehna mírně přihřáté (ale opravdu velmi velmi mírně), což už se dá docela s chutí jíst.
Kromě toho ještě večer přicházím na kloub problému s řetězem - objevil jsem jeden článek, který je v čepech volný a pokud není zrovna namotaný na rozetě (eliminovaný), dělá velkou vůli. Zítra mě čeká cesta přes několik větších měst a tak zkusím najít servis, kde bych si ten článek nechal přelisovat za nový nebo koupil celý nový řetěz, koneckonců, čeká mě ještě asi 2000 km cesty (v případě delší varianty).
|
|
| Je 22:00 a vzhledem ke stavu ujetých km (dnes asi 400 km v horách) ulehám k zaslouženému spánku. |
|