Všechno to začlo kdysi na začátku srpna při jedné z mnoha nočních diskusí na mánii. Slovo dalo slovo, připojil se ke mně Šáfor a bylo rozhodnuto, že se jede na Štrbský pleso. Takže složení Kuba z Neve na jawě 250/353 se sajdou a pávem a Šáfor na ČZ 125/453 s motorem ze 175. Na poslední chvíli ( pomalu ani né 24 hodin před odjezdem) se k nám přidal Hruši se svojí 350/634 a tím byla expedice kompletní.Směs jak typem motorek tak bydlištěm různě po republice.

Start byl naplánován na pondělí 21.8.2006 na cca 10.hodinu ranní v Třebíči. V neděli sem si vše připravil, sbalil nářadí, nějaký náhradní díly, 5 l kanystr s benzínem, zásobu oleje, vše uložil do sajdy a šel spát.

 Ještě bych chtěl upozornit, že to píšu doslova „jak mi zobák narost“, tak se omlouvám za neslušné výrazy, nespisovná slova atd. :)

Den první,  Pondělí 21.8.2006

 Je pondělí ráno, budík zvoní ve 4,45 a mně se chce eště strašně spát,takže ho přeřizuju na 5,15 :) .  Vstávám, oblíkám se a vyrážím směr Třebíč. Počasí nádherný, krásný svítání, ikdyž je docela zima, těším se až vyleze sluníčko. Jedu z Neveklova směr Vlašim, dále na Pelhřimov, kde stavím na benzíně na kafe a dávám odpočinout stroji :) Motorka vypadá, že bude šlapat ok, žádné zásadní pazvuky se odnikud nehrnou, takže sem celkem spokojen. S „plnou polní“ se cestovka pohybuje kolem 50 – 60 km/h. Po půlhodině opět startuju a vyjíždím směr Horní Cerekev, po pár kilometrech motorka zdechává, přepínám na rezervu a vesele se pokračuje dál. V Cerekvi beru benzín a jedu dál na Třešť, Okříšky a konečně Třebíč. V Třebíči sem proti časovému plánu docela brzy, volám Šáforovi a vyzvedává si mě na kraji města a míříme k jeho skladu pro brašnu s nářadím a dále před dům, kde se dobaluje a připravujem motorky. Na mojem tachu je něco okolo 150 km, taková malá rozcvička :) Čekáme na Hrušiho, který zaspal, posléze zabloudil a tudíž se dostavuje se zpožděním. Vše je připraveno k odjezdu, startujem motorky a já zjišťuji že nedobíjím :(. Takže první tuning, koukám na uhlíky, trošku s nima zarumpluju a vše je ok, kontrolka zhasíná a já můžu s klidným svědomím taky vyrazit. Máme v plánu dojet až na hranice (podle odhadu něco kolem 200 km) a jelikož je skoro poledne, tak nevíme jestli to stihnem,ale zase nikam nechvátáme :) . Takže z Třebíče vyrážíme směr Rouchovany, ve Vémyslicích beru benzín, následuje další tuning, protože mi vyletěl tlumič výfuku a po krátký pauze se jede dál. Počasí nám vcelku přeje, sice nejni uplně krásně,ale hlavně neprší. Pokračujeme na Pohořelice, kde nakupujem něco málo zásob a dále na Kyjov a město Bzenec, které se stalo trošku prokletým. Stojíme v koloně a semafor má frekvenci asi 15 minut červená a 1 minutu zelená. Nechávám dlouho běžet motor a najednou to kuckne, zadusí se a nic, zkouším roztláčet a nic a v tom se objeví místní ožrala, který nám „radí“ a nutí nám nějakej servis opodál. Zastavujem vedle cesty, měníme svíčku a jede se dál.. Počasí se vylepšuje, svítí krásně sluníčko a je i docela teplo :) Ženeme si to na Hluk, Uherský Brod, Slavičín, pomalu vjíždíme do kopců a začínám tušit, že pro motor o výkonu 12 koní s plně naloženou sajdou a pávem(tahne cca 230 kg i se mnou) to nebude v tatranských kopcích procházka růžovým sadem. Začíná se šeřit, vjíždíme do krásného údolí a před námi se zjevuje celnice na Vlárském průsmyku.

Nálada výborná, protože je to pro nás všechny první výjezd za hranice na motorkách :) Hodiny ukazují lehce po 19. hodině. Na hranicích vzbuzujeme menší rozruch, ukazujem doklady a za celnicí se fotíme a řešíme co dál. Plán je jasný, první možná odbočka někam do lesa je naše a někde to zabalíme. Jedem asi 5 km a zahybáme na off road vložku a asi po kilometru nacházíme asi nějaký bejvalý rekreační středisko, chcípáme motorky a pro dnešek to balíme. Rozděláváme oheň, něco málo vaříme a jelikož je hezky, tak ani nestavíme stan a uleháme pod širák.

Za první den ujeto 207 km z Třebíče. Jedeme v klídku, cestovka do 60 km/h, někde víc, někde míň. První velký poznatek z cesty je, že všude kde zastavíme vzbuzujeme celkem pozornost a když řeknem, že chcem dojet do Tater na takhle starých strojích (aspoň já a Šáfor, Hruši má proti nám mladou roštěnku :))) tak lidi koukají eště víc... Jinak další poznatek, nebo spíše rada, kterou sem dostal od kámoše, který projel Slovensko měsíc přede mnou je, aby sme v méně obydlenejch oblastech (Fatra a Tatry) brali benzín na každý benzíně, že je to dost bída a může se stát, že další třeba 50 km nepotkáme. No a jak to nakonec opravdu bylo je psáno níže...

Den druhý - Úterý 22.8.2006

Ráno se probouzíme okolo půl osmý, snídáme a v tom slyšíme bzukot dvoutaktního motoru a přijíždí k nám jakýsi pán zajímavého vzhledu na babettě. Nejdříve si myslíme, že je vožralej, ale dáváme se do řeči a zjišťujem, že je po prodělaném infarktu a že zamlada to byl velkej motorkář, jezdící na nadupaný panelce, v motorkách má velkej zájem, pravidelně jezdil na Velkou cenu do Brna a jeho snem byla nějaká zalehávačka co by jela aspoň „dvěstopadesát“. Život je někdy krutej a on už si svůj sen bohužel nesplní... Odchází do lesa na hřiby, my snídáme, balíme se a pomalu se chystáme k odjezdu. Pán se vynoří z lesa, když sme na odjezdu, vychutná si zvuk motorek při našem odjezdu a my míříme zpět k silnici a pak dále do vnitrozemí Slovenska. V momentě kdy přejíždíme silnici beru za plyn a nic se neděje.. Prasklý lanko, stavíme u kraje, v rychlosti měníme a za okamžik se jede dál. Máme namířeno na Dubnici nad Váhoma Ilavu. Rozprostírají se před námi kopce zabalený do ranního oparu, zahybáme na vedlejšku a jedem přímo mezi kopce.

 Pomalu, ale jistě najíždíme na Malou Fatru a příroda začíná bejt o mnoho zajímavější, krásnější a kopcovitější...Projíždíme vesničky, zatáčka míjí zatáčku a pomalu se blížíme k Martinu. V Martinu stavíme a nakupujem pohledy a jedem dál na Rožumberok a přehradu Liptovská Mara. Jedem po nějaký hrozně frekventovaný silnici, protože žádná jiná tu nejni, sme zalezlý u krajnice a vedle nás to sviští jeden kamión vedle druhýho. Naštěstí je to jen nějakejch 50 km a my uhýbáme zase zpátky na vedlejšku. Je něco po poledni a tak hledáme místo na oběd, uhýbáme na louku, odkud by mohl být pěkný výhled, z malého kopce se stává kopec jako kráááva a mně to nebere dvojka a musím řadit na jedničku a trápím spojku, nakonec přichází enduro vložka v kopci kde myslím, že už se převrátím, tak v díře chytám o spodek sajdou a myslim že je to uplnej konec, že to dál nevyjedu,ale jawa se projevila jako opravdový traktor a nakonec to teda s vypětím všech koní vyjela a ta námaha stála za to, protože se před náma rozprostřela krásná louka s úžasným výhledem na všechny strany. Zastavujem ve stínu pod stromem a obědváme.

 Opět musím podotknout, že počasí je stále při nás a eště na nás nespadla ani kapka deště. Po pauze sjíždíme z kopce dolů, Hruši baví kolemjdoucí svými pády, kdy nezvládá ukočírovat naloženou 634 na kluzké trávě a několikrát se válí :)) Jedeme podle přehrady a už nabíráme směr Vysoký Tatry. Eště chvíli bloudíme u Liptovského Hrádku a musíme se vracet,ale žádná velká zajížďka to nebyla. Jak se blížíme k Tatrám tak se zahalují do temného pláště a moc toho vidět není a bojíme se, abychom někde nepromokli. Pomalu začínáme stoupat. Po několika kilometrech v podhůří stavíme na focení spouště, kterou po sobě zanechala vichřice před tuším 2 roky,ale to nevíme co uvidíme po další cestě... Šplháme se zatáčkama a já při pohledu okolo konečně pochopil co všechno dokáže vítr, když se rozzuří...Všude polámaný stromy, poházený přes sebe jako sirky, když se vysypou z krabičky a ještě k tomu to ponuré počasí.

 Nicméně pomalu ale jistě se blížíme k našemu cíli a to na Štrbský pleso. Na tachometru je krásná cifra 444 km z Třebíče. Na hodinkách 16,30 a my parkujeme pod plesem a vyrážíme se k němu podívat, děláme pár fotek, prohlížíme okolí a vracíme se k motorkám.

Po nalodění zjišťuji, že opět nedobíjím a tentokrát se problém jeví jako závažnější :( Nicméně se domlouváme, že poodjedem někam bokem a tam se na to podíváme. Sepínám relátko šroubovákem, přepínám na dynamo a uháníme dál. Kousek za Vyšnými Hágy zastavujem na odpočívadle, Šáfor s Hrušim kompletně rozebírají relátko, já ještě dofukuji duši na pávovi. Relátko se zdá rozhozený a funguje jen jeden regulační stupeň, za chvíli vše vypadá, že by to mohlo fungovat, montujeme zapalovaní, startujem, kontrolka zhasíná a s úsměvem na rtech, jací sou klucí elektrikáři pokračujem na Poprad.

Docela nás žene počasí, vypadá to, že každou chvíli začne pršet a zima byla taková, že kdyby sněžilo, tak bych se taky nedivil :)) Míjíme Tatranskou Polianku, kde jsou asi znát nejvíce následky vichřice. Prej to bejvala krásná vesnice uprostřed tatranských lesů, teď je to vesnice uprostřed měsíční krajiny, v okolí nezůstal jedinej strom...Dojíždíme do obce Vysoké Tatry, uhybáme na Poprad a před námi je tak 5 km dlouhá rovná silnice z kopce.Vypínáme motory a jedem na neutrál a předjíždíme se jak malí kluci. Za chvíli sme v Popradu a pokračujem dál do Slovenskýho ráje. Vjíždíme do vsi Hranovnice a tam poprvé vidíme, to co nás bude provázet následující dny. Kolem silnice postávájí cikáni a prodávají houby, ovoce a další věci, zběsile na nás mávají, ale se strachem v očích ujíždíme pryč. Nechci ani vědět jak by to dopadlo, kdyby někomu ve vesnici chcípla motorka :)) Kousek za vesnicí uhýbáme na louku, následuje enduro vložka, brod potokem a cross výjezd do kopce bahnem a následné upíchnutí se na travnaté ploše se slovy „dál už stejně nevyjedem“. Je tu i ohniště, takže není co řešit. Stavíme stan, vaříme večeři, chvíli povídáme a jdeme spát.

Za dnešek ujeto 277 km. Musím ale zmínit, že jsem nadšen z jízdy po slovenských silnicích, malej provoz, ale hlavně všude pěknej kvalitní asfalt a to i v zapadlejch vesnicích na Fatře, moc hezký zatáčky a celkově klídek na silnici.

Den třetí - Středa 23.8.2006

Ráno vstáváme opět kolem 8.hodiny, vaříme čaj, snídáme, balíme a po devátý vyrážíme. Hned po pár metrech nás čeká opět brod, kde se ještě fotíme a pak pokračujeme do Dobšinské ledové jeskyně. Zastavujeme se ve vesnici Vernár u obchodu, kde dokupujeme zásoby a čeká nás tam hned několik zážitků. Nejprve se k nám nachomejtnul jakýsi pán, který taky nebyl moc střízlivej, ale zato nám povídal jak má kejvačku 250, jezdí s ní po kopcích a stěžoval si na velkou vůli v zadní kyvce, ale jinak je to prej nesmrtelnej stroj. Další zajímavá osoba byl děda s kosou, kterej vypadal jak reklama na smrt a korunu tomu dala jednooká baba, které bylo minimálně 120 let a vypadala strašidelně :))) Po pauze jedeme k jeskyni, necháváme motorky na parkovišti a jdeme pěšky k jeskyni. U jeskyně je spoustu lidí a zjišťujem, že vstupné činí 150 Ks, ale když už sme tady, tak se tam mrknem. Vstupujeme do ledových útrob a podívaná je to nádherná, všude obrovský masy ledu a zajímavý útvary. Hruši zkouší potají něco fotit, tak z toho snad něco bude.

 Vylézáme zpět na povrch a scházíme k motorkám, cestou potkáváme nějaké Čechy, taky motorkáře, poté zjišťujeme, že tam sou na endurech, srabi :)))) Odjíždíme směr Březno a po chvíli obědváme u pramene slovenské národní řeky, Hronu. Cestou přepínám na rezervu a koukám do mapy, kde je další benzínka, dle mapy to je tak 10 km a nelámu si s tím hlavu. Jenže přijedeme do vsi a benzínka nikde, vracíme se, objíždíme to tam a nakonec se ptáme a údajně je až v Březnu, to je mi jasný, že nedojedu. Je zajímavé že třeba na mapě benzínky značený jsou,ale ve skutečnosti tam vůbec nejsou, nebo sou dokonce opuštěný... Po 20 km cesty motorka zdechává a na řadu přichází záchranný kanystr v pávovi, začíná lehce pršet (poprvé za cestu) a tak se schováváme na vlakovém nádraží. Vesnice se jmenuje Helpa a na tachometru máme zatím asi 50 km. Po malém deštíku opět za sluníčka vyrážíme dál na Březno. U benzínky potkáváme kluky z Čech a já zjišťuji, že bydlí kousek ode mně. Kdysi tu prý byli taky na kejvačkách, ale letos radši vzali tranzita, srabi :))) Projíždíme Březnem a jedem se podívat do Čiernýho Balogu na starý vlakový nádraží a historický vlaky a parní lokomotivu.

Po prohlídce jedem dál a cestou do kopce nás předjíždí domorodec na pobastlený panelce a zuřivě na nás mává, posléze zastavuje a mává eště víc....Jedna z mála Jaw co jsme na Slovensku potkali :( Kola se dále točí směrem na Bánskou Bystrici po celkem frekventovaný a rovný silnici, takže následuje rychlej přesun než nějaká kochačka. Z Bystrici uhýbáme na Harmanec a následuje jedna z nejúžasnějších tras co sem kdy snad jel :) Musíme přejet Velkou Fatru a vyšplhat se do sedla Malý Štúrec. Na silnici novej asfalt, krásně široká a zatáčka stíhá zatáčku, nebere to konce a až do sedla je to snad 10 km. Nahoře na parkovišti odstavujeme stroje a cítíme jakýsi divný zápach, sundávám dekl zapalování a z relátka se jen čoudí a je celý shořelý...

Následuje komplet výměna statoru s relátkem za jiné, štelujem předstih a může se vyrazit zase zatáčkama z kopce dolů. Vjíždíme do Turčianských Teplic a uhýbáme na vedlejší silničky směrem na Vyšehradné, kde nacházíme příhodné místo ke spaní.

Cestou opět nějak zlobilo relé a tak nastupuje elektromistr Hruši a Šáfor a ujali se opravy. Opět rozděláváme oheň, stavíme stan a po večeři jdeme spát. Spím pod širákem a v noci mě budí stádo koní, které si jako asi myslelo že nás dojde navštívit. Chvíli kamsi svítím, koně se splašili a utíkají pryč..Asi se báli víc něž já :)

Za dnešek ujeto 207 km, ale myslím že výškových metrů jsme dnes nastoupali a sestoupali taky mnoho...

Den čtvrtý - Ćtvrtek 24.8.2006

 Ráno montujeme dynamo zpět a vše funguje tak jak má, raději všechny šroubky zalepujem chemoprénem aby se zas důsledkem vibrací nepovolili a relátko se nerozjebalo. Dneska máme namířeno do Povážský Bystrice do rodiště fichtlů a manetů s cílem vyfotit se před fabrikou :)

 Jedeme na Nitramské Pravno a dále přejet Malou Fatru, takže zase stoupáme zatáčkama do sedla a pak zase zatáčkama sešup dolu, hezká cesta... Projíždíme taky městem Rajec, podle kterého je pojmenovaná voda co mi pomáhá na kocovinu :) Z Rajece uhybáme a do Bystrice nám zbývá asi jen 30 km.. Za tři čtvrtě hoďky vjíždíme do Bystrice a přemýšlíme kde by asi fabrika mohla bejt, jen tak nějak podle instinktu a bez většího bloudění a ptaná se místních fabriku nalézáme, respektive to co z ní zbylo...Zastavujeme před velkou budovou na u který je znak a velká cedule „Na prodaj“ .... Fotíme jak sebe tak i motorky a kluci nakukujou dovnitř. Po necelý hodince už nabíráme nadobro směr domov a míříme k hranicím. Ve tři čtvrtě na jednu se fotíme před cedulí Česká republika.

 Hranice překračujem na přechodě Lysá pod Makytou – Střelná a hned za přechodem stavíme ve vesnici a nakupujem nějaký jídlo a obědváme. Potkáváme pár jawičkářů, tak máme hned lepší náladu, že nejedem sami :) Eště vymejšlíme plán, že bysme zajeli k Cerinovi na chatu a tam udělali závěrečnou kalbu... Jenže Cerin se zrovna připravoval na repec a z kalby bylo prd a my teda pokračujeme směrem na Třebíč. V Bylnici sme se napojili na cestu, kterou sme jeli cestou na Slovač, takže nic novýho. Za Kyjovem sme akorát přejeli jednu odbočku a v následující vsi když sem se otáčeli za námi přišel jakýsi ožrala se slovy, že má doma taky nějaký jawky a že marně shání relátka :)))) Po rozhovoru to otáčíme a už jedem dobře. Cestou eště stavíme u vinice, kde sme stavěli i cestou tam a krademe kyselý hrozny :))) Taky u nás staví jakýsi tatík, že má doma taky kejvu se sajdou a pak eště dněpra nebo něco takovýho, tak chvíli povídáme a pak se loučíme. Jedem dále směr Třebíč, počasí výborný, hezky svítí sluníčko, vítr nefouká, no prostě pohoda jazz :) K večeru přijíždíme do Vémyslic, kde potkáváme dva kluky na číze 150C a péráku, asi mají naspěch, ani nestaví... Pokračujeme dál a kousek za Tulešicemi zajíždíme k lesu a rozbalujeme tábor. Děláme ohýnek, vaříme večeři a pomalu jdem spát. Ani nestavíme stan, protože je fakt nádhernej večer, svítí hvězdy, občas nějaká spadne.. prostě romantika :)))

 Za dnešek ujeto bezproblémových 283 km...

Den pátý - Pátek 25.8.2006

 Dnešek pro nás začíná docela brzy a to v 4,30 protože se stahujou mračna a začíná pomalu pršet. Rychle stavíme stan a přesunujem se do něj a po chvíli zase spíme. Probouzíme se kolem osmý a pořád prší. Je to první větší déšť co sme za celou cestu zažili a sme  rádi, že nás to nepotkalo někde uprostřed Slovenska. Zjišťujeme vývoj dalšího počasí a asi kolem desátý, když už jen tak krápe balíme věci a vydáváme se na cestu do Třebíče. Všude je mokro, mrholí, takže žádnej zázrak to nejni... V Třebíčí jsme za chvíli a připisujeme si dalších 33 km a expedici oficiálně ukončujeme. Takže za těch 5 dní máme společně najeto 993 km, spoustu neopakovatelných zážitků z naší první velké motocesty a hlavně nějaké ty zkušenosti na cesty další....

Po chvíli se loučíme a já už za relativně hezkého počasí mířím domů, směr Neveklov.....