Tento den se nestalo nic výjimečného, kromě následujících věcí: Ráno vstávám (kdo by to byl řekl :-) ) v 7:00 a přemýšlím jestli se mi chce někam jet. Ale co, už mám z pátku skoro sbaleno, tak teda pojedu. Počasí ujde, ale vypadá to že asi bude pršet. No co, mám nepromoky a ručník.

Nahazuju na TDMku zbytek vybavení a kolem 8:00 vyrážím směr jih. Cesta do Rakouska je jako obvykle nudná. Za hranicemi kupuju standardně dálníční známku na 10 dní (4.60 EUR). Mám štěstí a potkávám hned dvoje Čechy, skupinku tří + jednoho samotáře. Jedou po dálnici do Slovinska, tak spolu sice jedeme, ale nikoliv jako organizovaná grupa. Asi 30 km za Vídní se odpojuju z dálnice a zajíždm do začínajících hor.

Dnešní cíl je Grossglockner. Je to celkem flák cesty, tak se s tím nepářu. Zastavuju jen v nejnutnějších případech jako je focení, oběd, focení, benzinka, focení, čůrání a focení. Hned na začátku mě čeká jeden mikroprůsmyk, ne vyšší než podhůří v ČR. I přesto se mi hodí, protože potřebuju zjistit jak se chová TDMka okufrovaná, než zajedu do seriózních hor. Jak se ukázalo, v serpentýnách jde na stupačky normálně a bez ztráty kytičky. Už se těším až ji proženu skrz něco pořádného.

Následuje dlouhé, pro ostřílené cestovatele nezajímavá trasa přes údolí, kopečky a jiné záležitosti podhůří Alp. Krajina je super, ale .... je to jen předkrm, nenasytí. Výhoda této trasy proti dálnici je ovšem nesporná, není na ní taková nuda. Vybral jsem si podle mapy cestu s pěkným výhledem, a tak si ty zatáčky a přírodní parky náležitě užívám. Za zmínku stojí hlavně národní park Gesause, kde se kolem údolí tyčí super hory a skály.

Na to že nejedu po dálnici trasa celkem utíká a tak předpokládám, že večer tu očekávanou Grossglockner Hochalpenstrasse stihnu. Ještě si dělám malou odbočku k Dachsteinu, abych se mrknul jak tam vypadá krajina a jestli by se mi tam v zimě na snowboardu líbílo. Krajina je hezká, hora je špičkou v mracích, no asi se tam někdy mrknu. Ani ty serpentýny nejsou k zahození. Po cestě jsem chytl pár přeháněk, ale nic vážného. Asi tak v pět večer přijíždím ke vstupu k Hochalpenstrasse a čeká mě dilema, vybrat si z možností:

• Počkat do 18:30 a jít se slevou za 12 EUR, se sníženým časem na průjezd
• Jít hned za 18 EUR
• Koupit lístek na 15 dní za 25 EUR

Vzhledem k tomu, že tudy (kolem) pojedu zpátky a už pohled nahoru z údolí vypadá drsně, beru možnost poslední. Když mi zbyde čas, tak ušetřím, když ne, přijdu jen o 7 EUR. Každopádně 25 EUR na 15 dní je dostatečně přesvědčivé na to, abych se tady příště ukázal na delší dobu.

Popsat Hochalpenstrasse slovy, to se nedá, je to prostě mazec. Tahle silnice byla stvořená pro motorkáře a podle toho taky vypadá. Všechno je tu motorkářům přizpůsobeno. Vyhlídky, parkoviště, předjížděcí pruhy. Silnice jako taková má hromadu serpentýn, několik klíčových míst kolem 2500 m.n.m. Tři nejzajímavější místa jsou:

• Hnízdo (neboli Edelweis Spitze, 2571 m.n.m.) je něco jako rozhledna. Vede k němu úzká cesta z dlažebních kostek s několika těsnými serpentýnami, ale překonat ji stojí za to. Nahoře je parkoviště a vyhlídka.
• Hochtor (2504 m.n.m.) je nejvyšší bod oficiální hlavní silnice. Tady se mi podařilo potkat skupinku Čechů od Karlových Varů, kteří mi ochotně posloužili jako fotografové.
• Kaiser-Franz-Josef Hohe (vyhlídka císaře Františka Josefa, 2369 m.n.m.) Tady se přímo nad vámi tyčí Grossglockner a kousek od vyhlídky i ledovec. Pod vyhlídkou běhají murmelíci (Murmeltier neboli česky svišť horský - pozn. autora)

Krátce jsem povečeřel na vyhlídce a vyrazil ... si to projet ještě jednou :-). Projet to jen jednou by byl hřích. Vzhledem k tomu, že mezi vyhlídkou a hnízdem je 20 km serpentýn s mezibodem Hochtor, TDMce to tak půl hodinky zabere.

Dolů do údolí jsem se dostal až kolem 21:00, našel kempík, postavil stan a šel chrupkat. Zítřejší plán ... já vlastně ani nevím, ale počítám s tím, že tam někde bude Stelvio a možná i další Italské záležitosti, jestli si to dobře pamatuju ...