Ráno vstávám do vedra s jasnou oblohou, tady u moře snad ani nic jiného než jasno neznají. Balím věci a platím kemp. Těší mě, že přes noc mi úplně všechno vyschlo. Vydávám se podél pobřeží a hledám nějakou hezkou pláž, kde budu mít motorku na dohled. Těsně přes Cannes ji nacházím. Má několik kilometrů, a parkuje se přímo u ní na boku silnice. Dokonce tam mají u vstupu ostrůvky vyhrazené přímo pro parkování motorek.

Písek je horký, slunce pálí, voda je studená, ale koupat se v ní dá. Dokonce je i docela rozumně slaná (dá se přežít občasné ochutnání), a čisťounká, je vidět bezproblémů metr až metr a půl na dno. Pobřeží omývají lehké vlny. Zdržuju se asi hodinu až dvě, blbnu v písku, píšu do něj (to mi několikrát smyje vlna, než se mi to povede napsat celý), fotím a tak, škoda že tu nemůžu zůstat delší dobu, musím pomalu domů.

Před polednem vyrážím na Monte Carlo. Průjezd přes Cannes a Nice je zdlouhavý, spousta aut, zácpy, a vedro, je nad 30 stupňů. Hranice Monaka je jen značka, město samotné je v malém prostoru mezi dvěma útesy. V zálivu kotví luxusní jachty. Na chvilku zastavuju u pošty, kupuju známky na pohledy a sháním nějaké pohledy. Je tu 37 ve stínu, a tak během 10 minut mám tričko propocené pod kombinézou víc než jsem měl rukavice v průsmyku za deště. Nakonec se mi asi po půl hodince daří najít obchod se suvenýry a nakupuju a posílám pohledy.

Bleskově opouštím moře, protože v tom vedru se to už nedá vydržet. Otáčím to směrem na sever, rychle stoupám nahoru a za chvilku už je z moře jen tenká linka na obzoru za kopci. Jedu přes pár menších průsmyků a směruju na sever do nížiny. Potřebuju provést rychlý přesun na Turín, abych se rychle zase dostal do Alp. Jak je vedro, tak na kruháčích zjišťuju že zadní guma je tak ohřátá, že se při klopení na kruháči ucukává a motorka v tom esíčku jakoby plave. Tak projistotu zastavuju u benzinky a kontroluju tlak v kolech, abych vyloučil možnost podhuštění.

Cesta nížinou je nudná. O něco později beru benzín a zastavuju se v místním Lídlu, abych doplnil zásoby potravin na zbývající dny, to co jsem měl z domu mi už došlo. Za nákup dávám relativně málo, jen 12 EUR, a stačí mi na příští 3 dny. Koncem odpoledne se dostávám do Turína. Průjezd městem mimo dálnici je brutální. Značky jsou nepřehledné, je 35 stupňů a projet těch pár desítek km mi trvá přes hodinu. V tom vedru je to jen pro otrlé povahy, už se těším do hor jak malej kluk. Turín je město v nížině ze severní strany obklopené stěnou Alp, pohled na hory je supr, a aspoň pohled na sníh na těch horách mi trochu kompenzuje to vedro.

Kousek za Turínem, v podhůří u města Biella nacházím standardně kolem osmé hodiny kemp. Neumí tu jinak než Italsky, ale rukama a nohama se domlouváme co a jak, a úspěšně se tady ubytovávám. Zjišťuju nepříjemnou skutečnost, a sice to, že se mi v kufru zapnula čelovka a vysvítily se mi baterky. Další dny se holt budu muset obejít bez psaní deníku po večerech.

Den ve vedru mě docela zmohl, a tak usínám brzo. Zítra valím přes Švýcarsko směrem na Rakousko, rád bych to stihl až do něj ...