Vstávám celkem brzo a bleskově balím, už se těším na Timmelsjoch. Dneska mě čeká cesta po Rakousku až ke Grossglockneru. Ten hodlám projet a usídlit se večer na sever od něj, abych to měl už blízko domů.

Jen pár kilometrů jízdy a začíná výstup. Nevím jestli je to tím, že jsem tady byl posledně hned ze začátku, nebo tím co všechno už jsem projel, ale nějak to není ono. Serpentýny i stoupání jsou super, ale už jsem asi moc rozmazlený, a tak první fázi lesem projíždím jen tak zlehka. Lepší se to až na strmém výjezdu, který je to hlavní kvůli čemu jsem sem jel. Zatáčky krouhám na stupačky, a stoupám na horu. Rozhled je super, dokonce i zasněžené hory semtam vidím. Následuje pohodový průjezd několika tunely a zatáčkami přes vrchol hory (resp. průsmyk Passo Rombo 2504 m.n.m.).

Úplně nahoře je hranices Rakouskem, kde jako obvykle fotím a srovnávám s tím, co si pamatuju. Přece jen takhle v létě je tady všechno dost zelené, a není to tak hezké jako na podzim, v trávě se hodně detailů schová. Po krátkém sestupu serpentýnami přijíždím k mýtné budce, kde platím 11 EUR za průjezd. Příště si to asi naplánuju jinak, a jen si to zadarmo vyjedu a sjedu z Italské strany, a hranice přejedu jinde, ta Italská strana pokrývá stejně to nejhezčí. Dál odjíždím do údolí, abych se pomalu napojil na dálnici a provedl zrychlený přesun.

Skoro u dálnice měním trochu plán, protože jsem zjistil, že stejným směrem vede jeden menší průsmyk, a protože stíhám v pohodě, tak to beru na něj. Kousek za křižovatkou v lese potkávám Čecha na Fazerovi. Pokecáme spolu a během toho zjišťujeme, že oba míříme na Glockner. Jede jinou cestou, mimo dálnici, ale přidávám se k němu, protože jeho cesta vede přes Gerlos kolem Krimmelských vodopádů. Kuhtaisattel (2017 m.n.m.) není ani hezký ani ošklivý, takový normální pohodový průsmyk, rozumný na odpočinek, fotíme a projíždíme ho spolu. Fazer je se svými asi 140 koňmi o půlku výkonnější a tak to má o dost svižnější. Potřebuju na myšky při předjíždění aut o kus víc místa. TDMka je ovšem zase mrštnější v zatáčkách a kolega se trochu bojí v těch pravých, a tak si ho v serpentýnách vychutnávám.

Cesta podél dálnice (kolega nemá známku) je nudná, je tam hodně vesnic a měst, a tak je to zdlouhavé. Nakonec ale opět vjíždíme do hor, a valíme na Gerlos. Gerlospass (1531 m.n.m.) je zase celkem pohodový průsmyk. Lehký sjezd za ním, zaplacení 4 EUR mýtného za průjezd, a už koukáme na vodopády. Nechce se nám platit vstupenky a šmajdat k nim pěšky, tak si je prohlížíme jen z vyhlídky nad serpentýnami, kde i obědváme. Po obědě valíme zatáčkami zase dolů, a hurá na Glockner, už je to jen kousek.

Kolem čtvrté hodiny dorážíme k bráně, ja projíždím na svůj 15-denní lístek, a on jde za 4 EURa, protože už tady letos byl. Oficiálně to tam u vjezdu nenabízejí, ale když zajdete do kanceláře a prokážete se vstupenkou z předchozího roku, mají takovouhle slevu. Prý to mají napsané na netu. Kromě toho potkáváme u vjezdu nejen další Čechy, ale i vozík s přikurtovanou 500 OHC v perfektním stavu, a na českých veteránských značkách. Někdo si sem dojel si to projet. Motorka je úplně opuštěná, vůz nezamčený, jen zapojit za auto a odjet. Být to u nás, tak se tam dlouho neohřeje, ale tady jsme naštestí v Rakousku. Fotím a vyrážíme nahoru.

Výjezd si užívám, počasí je supr, jen ty nejvyšší hory jsou v mracích. Bezproblémů se na kolegu tlačím a tak se asi v půlce když čekáme u kousku částečně uzavřené silnice (instalují tam nějakou kameru či co) měníme pořadí a jedu první. Jak už jsem řekl, TDMka to Fazerovi natírá, a tak mu během asi deseti serpentýn poklopených na stupačku ujíždím asi o půl minuty. Holt výkon není všechno, ale chce to do toho vložit i trošku techniky, kolega ztrácí hlavně v těch pravých. Hřeje mě pocit, že jsem na takhle napakovaném stroji Fazerovi s přehledem ujel :-). 

Nahoře se odpojujeme, já valím nahoru na hnízdo a on na druhou stranu do údolí do svého ubytování. Jak zjišťuju, na prodloužený víkend sem vyrazila hromada Čechů a tak 80% motorek je tu právě českých. Japonce moc neřeším, ale jak vidím po cestě Jawičky, zastavuju a zkoumám jestli to nejsou nějací Jawamaniaci. Jako první potkávám skupinku asi šesti motorek, většina třiapůlky, vracející se odněkud ze Slovinska. Krátce pokecáme, dozvídám se že byli dokonce na Krucemburku, a diskutujeme jízdu serpentýnami. Jejich průměrná rychlost do těchle výjezdů (jednička, dvojka, vyjímečně trojka) mě přesvědčuje o tom, že na Jawičce by se mi tady po Alpách lítat nechtělo, komentuju to s tím že mi to taky moc nejede, že tam taky pořád mám jen čtyřku, pětku ... :-)

Druhá zajímavá skupinka je hned za tunelem Hochtor, jedná se o skupinku starších pánů. Zajímavá jsou na nich především vozidla. Dvě Aerovky, a dvě kývačky. Tihle na mánii nechodí, jak jsem se dozvěděl, ale veteránkama se zabývají dost. Opět krátký pokec a focení, a vyrážím dál. Cestou k vyhlídce potkávám ještě dvě staré Škodovky. Asi staré Felicie nebo Spartaky nebo takněco, nevyznám se v tom (kulaté, krátké a kabriolet). A pak ještě stádečko ovcí uprostřed silnice. Na vyhlídce u ledovce si dávám sváču, fotím, protože dneska je počasí vynikající, a každá fotka je skvost, a lepší než předchozí. Začínám už i pozorovat, že mám asi posledních 100 fotek na kartě, a trochu se bojím o to, aby mi to vystačilo. Pak vyrážím zpátky.

Poslední zajímavý Jawí samohyb potkávám v serpentýnách cestou zpátky. Jedná se o Péráka osazeného pánem a mladou slečnou. Jedou pořád, a nezastavují, tak nepokecáme, ale jen si parkrát nadjedu a fotím je. Trochu divně na mě koukají, ale Péráka na Glockneru si prostě vyfotit musím :-) Pak už vyrážím pomalu dolů, protože je přes šest hodin, a chtel bych zvládnout ještě aspoň tak 100 km, abych se utábořil někde u Salzburgu, blízko místních jezer kolem Dachsteinu.

V klídku valím, užívám si výhled na Dachstein a okolní hory, beru to po Salzburger Dolomitenstrasse až k jezeru u města Hallstadt. Tady nacházím konečně kemp (takhle na severu už jsou zřídka), a chystám se k spánku. Kemp je naprosto přecpaný Čechy. Asi 90% aut je tu našich, všude kam člověk jde slyší češtinu, docela nezvyk po předchozím týdnu všeho možného. Dávám sprchu, večeři, a valím spát. Zítra už jen přesun domů, a odpočinek, už toho mám z hlediska únavy plné zuby, a bolí mě od posazu na mašině za krkem ...