Těsně před odjezdem si uvědomuju jednu zásadní věc: v pátek nebyl čas zařídit pojištění. Mezitím co jsem se na netu dozvěděl že všechny pojišťovny jsou v sobotu zavřené, podařilo se mi najít nabídku Allianz na pojištění online. Vyplňuju formulář a čekám na to nejdůležitější: způsob jakým to zaplatím. Možnosti jsou 3: převodem z účtu (moc dlouho), online z E-banky (nemám) nebo kartou. Kartu mám a tak nadšeně vyplňuju číslo. Těžko říct proč, ale Mastercard z GE Money to nesežralo. Už to chci vzdát a hledat jinou pojišťovnu, ale pak si vzpomínám, že mám ještě kartu od účtu u Poštovní spořitelny. Visa-Electron je přívětivější a platba 254 Kč/9 dní (projistotu) proběhla v pořádku. Jenže průser: platba sice proběhla, ale dokud ji pojišťovna nezaregistruje u sebe, nemůžu si vytisknout papír s pojistkou. Uvažuju že pojedu a papír vytisknu dodatečně někde po cestě a tak pomalu skládám věci na motorku. Během asi 15 minut platba došla a tak mám za půl hodiny uzavřené pojištění aniž bych někam musel chodit - velmi užitečná věcička.

Benzín beru asi po 300 km a zkoumám gumy. Přední je na bocích jetá, ale už zvládla 20 tisíc km a tak ty 2-3 snad ještě zvládne. Zadní je téměř nová, ale zkoumám ji protože je to místo oblíbené silniční Continental Road Attack o něco tvrdší a cestovnější Dunlop Sportmax 200ST. Ukázalo se že na dálnici netrpí jako Attack, ale naopak pod plynem se v ostrých serpentýnách začíná trošku tavit, je holt znát cestovnější směs, na sportovnější ježdění to moc není. Přesto jde motorka v pohodě na stupačky a tak to neřeším, v horách bude teplota menší a vydrží to víc. Zároveň testuju při téhle cestě upravené kufry a musím říct, že boční přesky jsou luxus, i nacpaný kufr drží perfektně víko.

Cesta kterou jedu není nijak závratná, krajina je hezká, semtam výjezd do menších průsmyků kolem 1000 m.n.m., nic velkého. Dneska je to vesměs jen přesun s lehkým průzkumem podhůří. Nejedu přímo, ale zkoumám různé cesty krajinou, jedu po trase Krems - Melk - Ybbs - Mariazell - Kapfenberg - Leoben - Judenburg (tady jedu asi 30 minut po dálnici bez známky, ale projistotu ji kupuju hned potom, protože ji stejně budu potřebovat po cestě zpátky) a dál na Trieben.

Už je 18:00 a začíná zapadat slunce, tak se rychle snažím najít kemp. Je holt už podzim a tak to musím dělat o dvě hodiny dřív než při červencové cestě do Monaca. Problém je že v téhle oblasti jako by kempy někdo zakázal, protože během 50 km jsem nenarazil ani na jeden. Ani mapa nic poblíž neukazuje. Proto hledám další nejbližší po cestě který mám v mapě, abych jel na jistotu a stihl to než bude tma. Ten další je dalších asi 50 km daleko a doufám že bude otevřený a použitelný.

Do kempu v Aigen přijíždím před sedmou, přesně v době kdy se slunce schovalo za hory. Ještě za světla vybaluju věci, stavím stan a jdu do recepce zaplatit. Cena i kemp jsou supr. Platím pouhých 6,50 EUR a cena zahrnuje teplou vodu ve sprše, a toaletní papír na záchodě, to se většinou u kempu za tuhle cenu nevidí, pohraniční kempy by se měly stydět. Dávám si sprchu a když z ní vylezu, už je tma. Následuje večeře, zápis do deníku a spánek. Zítra valím na průsmyky a Grossglockner.