Ráno jsou zase jen 4 stupně, jasno, bude asi celý den hezky. Vzhledem k tomu jak blízko je Cortina d'Ampezzo a průsmyky kolem ní, nemůžu je vynechat. Guma to snad ještě zvládne a tu hromadu průsmyků na tak malé ploše prostě musím projet. Navíc je mezi nimi několik dvoutisícovek kde jsem ještě nebyl a byla by škoda nevyužít příležitosti. Nespěchám a tak opouštím kemp až po deváté, platím pouhých 6,80 EUR, o něco níž v údolí beru plnou nádrž a valím na Cortinu.

Jako obvykle se snažím jet přes co nejvíc průsmyků a tak jsem si naplánoval téměř dokonalou trasu zahrnující každý z těch velkých průsmyků právě jednou. Mě už známý Passo Tre Croci (1809 m.n.m.) je jen rozcvička. Z Cortiny jedu na Passi di Giau, protože Falzarego chci projet z druhé strany (loni jsem ho jel od Cortiny). Giau má 2236 m.n.m. a jeho vzhled odpovídá výšce. Kromě masivních skal nabízí úžasný výhled na celou oblast. Výhoda tolika průsmyků na tak malé ploše je ta, že z jednoho vidíte hned další (nebo několik dalších) kam míříte.

Následuje z loňska známé Falzarego (2105 m.n.m.) a malé překvapení. Další průsmyk s perfektní scenérií a výhledem je pouhé 3 km do kopce od Falzarega. Nechápu jak jsem si toho loni mohl nevšimnout, je to jen kousíček cesty. Asi jsem byl moc zaměřený na Falzarego, protože to byla první dvoutisícovka kterou jsem přejížděl. Ten další, vyšší a hezčí je Passo di Valparola (2192 m.n.m.).

Další sjezd a dole křižovatka. Vlevo menší průsmyk Passo di Campolongo a návrat směrem k Pordoi, vpravo Passo di Gardena a cesta na další dvoutisícovky. Nevím jak mě to napadlo, ale jedu doleva v domnění, že jedu na Gardenu. V Campolongu (1875 m.n.m.), která mimochodem nestojí za to (je tam moc vegetace a restaurací), to otáčím a valím zpátky na Gardenu. Passo di Gardena (2124 m.n.m.) je průsmyk mezi dvěma obřími masivy kamene a je správně pustá. Na každém větším průsmyku ubývá tak půl desetiny milimetru vzorku a tak už je přední guma na bocích skoro hladká, proto to začínám stáčet na jih, kde mě čeká ještě Passo di Sella (2244 m.n.m.), taky moc hezký průsmyk.  

Na sjezdu potkáváme dvě auta a hlouček lidí stojících kolem ležícího motorkáře. Auta jsou v pořádku, motorka taky, vypadá to že neustál zatáčku, otřel se bokem o skálu a položil to. Chvíli s kolegama z Německa čekáme jestli nepotřebují pomoc. Když ukazují že už všechno zařídili pokračujeme, abysme se nemotali. O kilometr níž už potkáváme přijíždějící sanitku. Jedu dál na jih a v údolí odbočuju zase nahoru, tentokrát na Passo di San Pelegrino (1918 m.n.m.). Je to klasika, nemá ani 2000 m a tak se nedají čekat zázraky. Pak ještě Passo di Vallez (2038 m.n.m.) kde už jsem byl, a to tuším už dvakrát, a hned za ním (rozuměj jako obvykle po sjezdu a výjezdu) Passo di Rolle (1970 m.n.m.).

Tady se pomalu loučím s Alpami, ale než se dostanu do údolí, ještě si vychutnávám sjezd nad skalní rozsedlinou. Během pár desítek kilometrů jsem už v nížině a valím přímo na Benátky, přes Feltre, Montebelluna a Treviso. Původně jsem chtěl stihnout západ slunce na mostě do Benátek, ale zácpy mě zdržely asi půlhodinku a tak v době kdy ho přejíždím už je slunce za obzorem. Užívám si aspoň výhled na moře.

V době kdy vjíždím do města už je skoro tma (je kolem osmi) a navíc zjišťuju, že s motorkou to tady nemá cenu, zvlášť ne v tuhle dobu. Silnice totiž vede asi půl kilometru do města, tam je parkoviště a parkovací domy (21 EUR za den) a jinak se musí všude pěšky. Nechce se mi nechávat motorku bez dozoru mezi tolika lidmi, tak zběžně prohlídnu věci kolem hlavní silnice a valím hned pryč.

Mapa slibuje desítky kempů u moře na západním výběžku u města Jesolo, tak jedu tam. Před devátou se ubytovávám v luxusním kempu Jesolo International za 5 EUR za osobu + 10 EUR za místo. V ceně je elektronický klíč ke dveřím na soukromou pláž kempu. Kdyby to bylo v sezóně, byly by v ceně i další věci, ale ta by byla o 10 EUR vyšší, mě to vyhovuje takhle. Rozbaluju z hor ještě mokrý stan na který se okamžitě lepí tuny písku, a letím na pláž. Kromě toho mi pán z kempu ochotně utrhává z plastové dětské židličky stojící u odpadků kus plastu pod stojánek aby se mi motorka nesvalila do písku.

Na pláži je molo, maják, čistá voda (byť poněkud studená) a tak tady večeřím, fotím a chvíli se i koupu při měsíčku, je skoro úplněk. Před půlnocí si dávám ještě horkou sprchu v kempu (voda v moři byla fakt ledová) a jdu spát. Deník píšu až ráno při východu slunce.