Ráno jsem si přivstal projistotu na 5:00, abych byl na pláži bezpečně před východem slunce a neunikl mi. Během chvilky jsem zjistil že je ještě úplná tma, sluníčko je ještě hluboko pod obzorem, nějak jsem si neuvědomil že takhle na podzim vyjde o dost později. Nemám tušení kdy vyjde, tak tímhle způsobem vstávám po půlhodince ještě třikrát, až kolem půl sedmé se konečně začíná něco dít a začíná se rozednívat. Valím zkontrolovat pláž, ale tam se ještě nic moc neděje, jen tam vysedává hejno racků. Abych se zabavil a pak dopoledne ušetřil čas, tak aspoň narychlo balím některé věci a pak mě napadá geniální myšlenka: Mezitím než vyleze slunce, zkrátím si čekání zápisem deníku, což jsem původně chtěl udělat až dopoledne.

Sedím teda na molu, koukám na moře, trochu snídám, a píšu deník. Mezitím sluníčko začalo vykukovat, nafotil jsem si východ slunce, a chvilku po tom co se schovalo za mrak nad obzorem mám všechno hotovo. Ještě chvilka užívání si výhledu a hned jak slunce zas vylezlo, lezu do vody. Ve dne vypadá ještě čistší, je v pohodě vidět tak 2m do hloubky. Koupu se a blbnu na pláži, a sbírám přitom pár škeblí. Před desátou už mi to stačí, a tak se vracím do kempu, dávám si sprchu a vyrážím pryč z kempu a na západ. Na západ proto, abych se mrknul úplně na konec výběžku na majáky a průplav do zálivu kolem Benátek.

Rychlá otočka, a pak už přesunovací jízda na východ podle plánu. Jedu na Trieste, jen s malou odbočkou  na Grado a lagunu poblíž, kde mapa slibuje hezký výhled. Bohužel ta zajížďka nestála za to, protože tam je sice hezky, ale hezké jsou tam jen ostrůvky trávy v laguně a v dálce začínající hory. Po cestě po rovině začínám pozorovat, že se mi trochu vlní podvozek, přední guma evidentně jede jen po úzkém pásu dezénu. Proto přemýšlím kudy pojedu. Původně jsem chtěl ještě objet Istrijský poloostrov v Chorvatsku, ale protože mě jeden Ital upozornil na to, že při určité rychlosti se to rozkmitá celkem dost, a taky proto že jsem na dálničním okruhu kolem Trieste špatně odbočil, měním plány a jedu přímo na Slovinsko, Chorvatsko si dám až někdy příště.

Začínám to pomalu otáčet směrem domů, abych nemusel riskovat že se mi pak na dálnici objeví na gumě plátno. Přece jen ještě potřebuju projet nějaké ty hory ve Slovinsku. Držím se oficiální cesty Smaragdstrasse a jedu přes Razdrto, Ajdovščinu, Tolmin. Slovinsko připomíná domov, protože narozdíl od ostatních zemí se tady pohybuje hromada Favoritů a jiných postarších pohybovadel, něco jako u nás. Mířím rychle na sever, protože chci projet Slovinskem ještě dneska, sbíhají se mraky, a v dešti by projíždění průsmyku bez vzorku na bocích gumy nemuselo být to pravé. Beru to teda rovnou směrem na Vršič, nejvyšší a téměř jediný průsmyk ve Slovinsku.

Přestože jsou Julské Alpy poměrně nízké, je to vynahrazeno jejich krásou. Srázy jsou prudké, hory se tyčí vysoko nad údolí, příroda není nijak zdevastovaná. Vyrazil jsem dneska pozdě, moc jsem toho nenajel, a tak v době kdy se blížím k Vršiči je už dcela pozdě a slunce se začíná schovávat za hory. Jak nízko v údolí jsem byl si uvědomuju až při výjezdu nahoru. Značkám v zatáčkách nevěnuju moc pozornost, až najednou zjistím že každá zatáčka (resp. serpentýna) má označení číslem a výškou. Na čísle 46 někde kolem 900 m.n.m. si toho všímám. Uvažuju kde to začínalo, počítám že tak o 5 nebo 10 zatáček níž. zatáčky jsou tak prudké a tak blízko sebe, že se tam dvojka ani pořádně neohřeje. Přitom jak to sleduju, každá z nich nastoupá asi 12-15 m nahoru. Během chvilky je pode mnou mega sráz dolů a výhled na údolí. Už je večer, v údolí je opar a tak ani moc nefotím, a pokračuju, protože jsem teprv kolem čísla 35. Následuje chvilka stoupání bez serpentýn, jen s normálními nečíslovanými zatáčkami, a jsem zase o dalších asi 100 m výš. Blíží se průsmyk, ale čísla moc neubývají, nakonec číslování končí nahoře někde kolem dvacítky, a tak zjišťuju, že ta obávaná padesátka je součet na sjezdu i výjezdu.

Do kempu přijíždím až kolem půl deváté, platím nehorázných 14,55 EUR (je to velký kemp plný Holanďanů a nechce se mi za tmy lítat po okolí), dávám si sprchu, večeřím a jdu spát. Deník se mi psát nechce, napíšu ho až doma.