Ráno poprchá, něco se sem žene. Rychle balím když zrovna chvilku neprší, a vyrážím kolem půl deváté na cestu. Jedu rovnou na dálnici a valím na Vídeň. Prší, motorka se při vyšších rychlostech vlní, a tak jedu v klídku tak 110 jako všichni ostatní. Co tunel to změna počasí. Každé údolí si drží to svoje. Projíždím oblastmi s mlhou, bez mlhy, s deštěm, bez deště, sucho, mokro, každý tunel přináší novou kombinaci.

U Mitterbergu beru benzín, a trochu podhušťuju přední kolo, aby si mohlo na silnici sednout větší plochou. Výsledkem je to, že se motorka vlní až tak o 20-30 km/h výš, a tak můžu valit plnohodnotnou rychlostí. Jak sjíždím do nížiny, počasí se zlepšuje, a už daleko před Vídní je zase hezky. Obědvám na odpočívadle těsně před Vídní, které jak zjišťuju je přesně to na kterém vždycky stavíme s busem když jedeme zpátky z lyžování.

Bleskový průjezd Vídní, cesta na Mikulov (kde se mimochodem začíná stavět dálnice), jedna fotečka u místních větrných elektráren, a dál rovnou na Brno. Už jsem zase najel skoro 400 km, tak beru v Mikulově ještě jednou benzín a píšu SMS za levný český tarif (teda aspoň jsem si to myslel než jsem zjistil že mobil visí pořád na síti A1, a tak první 3 SMS jsem ještě poslal za draho).

Pak už jen pohodová cesta přes Brno domů, kam jsem dorazil asi ve 4 odpoledne. Přesto že u nás údajně poslední 2 dny pršelo, podařilo se mi projet uličkou bez deště až domů. Vzhledem k tomu že další dva dny zase vydatně pršelo, byl jsem rád že jsem přijel takhle, a cesta proběhla navzdory plánování na poslední chvíli bezproblémů. Před vybalením ještě zkoumám konečný stav přední gumy, a jak můžete vidět je už fakt na vyhození, drážky v prostředku už to nezachrání.