aneb bylo nás pět....

Účastníci :
Milánek: cigánka, Martin (Mazhor): Pegaso650, Endy: pegaso650, Pecold: Dominátor, Labakov: KLE.

Další rok uplynul a volání dálek opět vyhrál "východ" a tak tedy vzhůru vyzkoušet, jak se spí na kravincích, teď pro změnu v Makedonii. Jawičky tentokrát zůstanou doma a poprvé vyrážíme v čistě japonsko/cigánské sestavě. To do nás vlévá nezřízenou vlnu optimismu a proto plánovaná trasa v délce bratru 5000km vede Slovensko- Maďarsko- Srbsko- Makedonie- Bulharsko- Rumunsko- Ukrajina- Slovensko - home :-).

DEN 1 19.7. SOBOTA cca 660km

Endy přijel ke mně už v pátek večer, dáváme tradiční pivko a ráno vyrážíme směr Brno ke Globusu, kde je hlavní sraz. Tam čeká zbytek motobandy v podobě Martina, Labakova a Pecolda ještě se dvěma kámoši, kteří jedou do Maďarska, tak se kus svezou s námi. Banda je to hustohustá, 5 drsných pseudoendur vesměs italské výroby, všechno hliníkové kufry, i Mongolsko by se třáslo strachy :-). Proběhne konverzace vesměs na téma jak nám jezdí naše krásné italské motorky :-)a komu žerou hodně a komu ještě víc, komu z čeho chčije kolik provozních kapalin a komu co dřív upadne a jedeme na nejbližší benzínku sjednotit zásobu ropy a trochu pojawit, protože pár kluků má na tu bagáž moc utažený řetězy.

Plán na další dva dny je jasný, nahnat co nejvíc km do zásoby a tak hurá na dálnici a plný plyn směr Bělehrad. Nemá cenu plýtvat chválou, ty 1hrnky se na dálnici chovají jako konstruktérský omyl přírody, takže udržitelná cestovka se pohybuje kolem 110-120 digi, což je s odřenýma ušima rychlost běžného provozu a taky to, co jsme jezdili doteď na jawách, na dálnici na pokuty určitě trpět nebudeme.

Cesta se vleče, ale i tak jsme před polednem v Maďarsku, cestou Martinovi upadává kryt zadního světla, ale najdeme ho a dokonce je v celku, opravu řeší festovní gumicuk. Okolo Budapešti ale idylka končí a začínají zácpy, jako obvykle brzy vyměkneme a předjíždíme horem dolem strašnou dobu co se dá, mám problémy s filtrem, jak moto jen stojí, odmítá pouštět benzín, za jízdy to nedělá. Provizorně to řeším jeho mačkáním. Dálnice je plná turků a jiných indiánů s německými a nizozemskými značkami, zřejmě jedou domů na nějaký jejich sabat, pro nás to ale znamená totálně ucpanou dálnici. Zbytek Maďarska už to šlo, ale na hranicích Srbska nás čeká úplně neuvěřitelná snad 20km kolona, na konci už v 6ti pruzích. Vím že to píšu každej rok, ale to, co jsme letos předjeli v kolonách, naprosto nemá obdoby.

Nakonec jsme se v podvečer do Srbska doslova probili a po další hodině jízdy odbočujeme z dálnice najít nocleh. Nebude to snadné, krajinka je rovná s obrovskými lány kukuřice a všude, kde jsou stromy, je dům a zahrada. Chvíli se couráme a kluci pak odjedou hledat místo. Stojím zatím u domu, vidím tam opravený kříž za plotem, to by bylo, aby nám křesťani neporadili, tak se tam jdu podívat a rukama nohama a protože jsou to přecijen slovani i trochu jazykem se ptám na nocleh.
Pán mně zavedl do starého dvora asi 200m bokem s krásně posekanou trávou a že není problém tady spát, hezky jsem poděkoval, dal mu pivo na revanž a už jsme si stlali, mých dalších 9 piv narvaných do všech skulin kufrů padlo za oběť oslavám dnešního dne a pak jsme s Martinem neúspěšně každý na střídačku nutili prašivým poloabstinentům ozdravný doušek z našich zásob (já rum martin "Šlivovicu":-) a šlo se spát. Jediný, co tam pokazilo idylku, byli 2 čoklíci uvázaný aby tu hlídali, ze začátku řvali, ale pak jsme si je udobřili paštikou, ale ten malej a víc zlej v noci utekl a provokoval toho většího, tak tam na sebe v noci pořád krafali.

DEN 2 20.7 NEDĚLE cca 544km

Protáhneme ztuhlý kosti, ohřejeme našich 6 válců a hurá zas prudit na dálnici. Endy, když to drtí hodně, tak mu hodně utíká olej pod víčkem vodní pumpy, úspěšně to opravuje tak, že to drtí míň:-). Cesta probíhá v poklidu, ale je to nuda, ty 1vály jsou fakt otřes, nad 120 zpívají píseň smrti, já si pouštím z GPS divokýho billa a kabáty, tak to jde, kluci si asi celej den jen bručí pod fousy Leonu Machálkovou:-). Srbská dálnice žádná láce, za přejezd jsme asi na 4řech bránách vysolili 26E za kus. Konečně jsme se dočkali a sjíždíme z dálnice, můj zlobivý benzínový filtr už zas neposlouchá a nakonec ho úplně vyhazuju, jsme kousek od hranic a už to vypadá, že nakonec opravdu dojedeme do makedonie během 2 dnů, a najednou Labakov stojí....

Protočíme startérem a ten točí, ale netočí motorem, dáme kvalt a převodovka točí, ale zase ne motorem - to není dobrý, ještě sundáváme pravý víko pro kontrolu primárního řetězu, tomu nic není, vypadá to zle. Endy našel v hloubi kufru popruh, tak beru Labakova do vleku a jedeme hledat základnu na spaní a opravu. Kluci, co jeli napřed, nakonec našli snad poslední motel od hranice s Makedonií- no prdel naprostá! Vlastnili to turci, nechápali, že se tam chce někdo ubytovat, pochopili až když jsme vysvětlili, že motorka kaput, tak nám ukázali pokoje dnes očividně sloužící teď jako šmajchlkabinety. Nouzová situace vyžaduje nouzové řešení, vzali jsme co bylo, tj. humus za 10E, a pustili se do motorky, nebyla to dlouhá práce, po sundání víka ventilů na nás kouká rozvodový řetěz úplně nadranc roztrhlej a na několika místech natrhlej, vypadá to na poruchu napínáku a následný kaput, zlatá jawa :-). Na takovou opravu bez nýtovačky a náhradních dílů si fakt netroufnu, být 5000km od domu, tak se to asi opraví během několika dní, ale jsme teprv 1200km, tak to moc výhodně nevychází. Nakonec Labakov zorganizoval odvoz dodávkou od něj z práce, problém je "vyřešen", každopádně pro něj dovolená končí a je z něj smolař našich výprav. Ubytujeme se, nálada na bodu mrazu, vnitřek je na úrovni ukrajinské ubytovny a koupelny na úrovni turecké basy :-).


Po marných snahách vykoupat se v koupelně už na první pohled napěchované zárodky všech existujících kožních nemocí mně zachraňuje netekoucí voda, a tak se sprchuji na pokoji pecolda a labakova (v našem takový "luxus" není). Sprcha se sestává ze sprchové hadice na studené vodě a vykachlíkované mistnosti kde je záchod, cestu vody ze sprchy do okolí včetně přetékající nádobky na záchodovou štětku radši nesleduji :-).
Osud nám navíc ještě připravil opravdovou lahůdku, dnes je neděle a tak má v suterénu vystoupení turecká "zpěvačka" z chvostu hitparády alldžazíra topmilionhits, a tak se od 10 do 02h ráno ozývají celým motelem libé zvuky připomínající kombinaci modlitby Bin Ládina a souložících koček. No dali jsme v místním bistru jedno pivo a po úsměvu zpěvačky, která se nemohla jmenovat jinak než "vysušená bréca", radši utekli, vypili na pokoji hodně rumu a nějak to zaspali.

DEN 3 21.7.2008 pondělí 271km 

Ráno se budíme kupodivu živí a nezneuctění žádným ožralým tureckým úchylem, a tak balíme a loučíme se s Labakovem. Není to veselé loučení, je to poprvé, co jsme museli trhat partu, nicméně pomoc je domluvená a kdyby něco selhalo, jsme hned vedle v Makedonii :-). Přecházíme hranici přes Kumanovo a vjíždíme do Makedonie, první pocity příznivý, je to sice prdel světa, ale s Albánií se to nedá srovnat, spíš tak s Ukrajinou, sice zaostalá země, ale celek je slovansky příznivej, líbí se mi tu. Ještě malinko utrpení po dálnici, kde se sice platí pár Kč (cca 12km za bránu), ale zase co 30km, a před polednem konečně začínáme dovolenou sjezdem z dálnice.
Částečně podjíždíme Skopje a po silnici na Sopiste chceme projet slibně vypadajíci cestu okolo ohromné přehrady směrem na jih. Nakupujeme jídlo a míříme mimo civilizaci k přehradě, konečně odměna za dálniční trmácení, výhledy jsou nádherné a luxusní serpentýny okolo přehrady - držíme minutu ticha za ztraceného kumpána, ale jsme hajzlové, trvala tak 10sec :-).

Z dálky jsme zahlédli, jak v jednom zákoutí přehrady rybaří asi 5 lidí, tak sjíždíme prašnou a kamenitou stezkou k hladině a rukama nohama se domlouváme, jestli se můžeme vykoupat, asi se to nesmi, ale to rybařit taky ne :-), voda je nádherně čistá a teplá. Martin krochtá, že je na břehu spousta PET flašek, je to jako v Albánii, představuj si, že to jsou fialky, tak to mění na: "Na břehu roste plno fialek" :-)). Dokoupáme se a vyrážíme dál, za chvíli jsme na hrázi, tam je sice slušný, ale nekompromisní hlídač, dál cesta nevede, před dvěma roky byla zaplavena další přehradou a jediná cesta je zpět a po hlavní. Chvíli se nám nechce věřit, ale realita je neúprosná a i po pokusech objet to bokem neustále narážíme na cedule zákazu národního parku a i kdyby jsme to objeli, kus cesty je jen přívoz s malou loďkou, není zbytí, jede se zpět. Cestu zpátky lemují naprosto luxusní prdele s maximálně rozpadlými baráky a u jednoho tamního "supermarketu" to definitivně vzdáváme a jedeme přes Skopje směr Jezero Mavrovo a pak dolů podél albánské hranice.

Skopje je na hlavní město ještě přijatalně veliký a za 3/4h jsme skrz a bezproblemů dojíždíme k jezeru, nejvyšší čas dát si nášup a trochu oddechnout, obsluha je milá a celkem rozumí, pán dokonce byl i v Čechách, jídlo bylo výborný (i když to moje smrdělo kozou, ale co bych chtěl, když jsem si ji asi objednal :-) ) a ceny přiměřený. Píšeme SMS labovi a dozvídáme se, že dnes ve 2h vyjela dodávka a žádní úchylové ho pořád nezneuctili, najíme se a jedeme hledat místo na spaní.
V horách to zas nejde úplně snadno a při jedný otočce ve slepý odbočce se luxusně zahrabávám do banálního potoka a musím svolat záchrannou tahací akci. Místo jsme našli pěkný, dokonce s lavičkou a ohništěm, ale na sbírání dřeva jsme shnilý, tak dopíjíme za družného hovoru svou dávku piva potmě, najednou z potoka funí něco velkýho a zlýho, následuje bleskové hledání slzáku a po chvíli se ukázalo, že je to jen pes, malej a hodnej :-).

DEN 4 22.7.2008 úterý ???km

Ráno všechno promočený - daň za spaní u potoka, tak sušíme a pokračujeme Makedonií - zemí tisíce jezer směr jezero hlavní: Ochrit. Cestou krásný výhledy, krásný koupání, pohodová doprava až po Ochrit, paráda, tam trochu ucpaný, ale pořád v normě. Ve městě se projdeme po promenádě, vyměníme peníze, doplníme zásoby a vypravíme se podívat víc na jih na místa trochu víc útulný pro motorkářský smraďochy. Podél jezera je vlastně všude plno, taková 30km pláž až dolů k hranicím s Albánií, tam je menší letovisko s klášterem, vykoupeme se, vykopříme, prohlídneme klášter a já s pecoldem si dám i nášup.
Jezero paráda, obrovské, absolutně čistá voda, okolo nádherné hory a na druhém břehu Albánie, snad jen lidí by tu mohlo být míň. Prohlídneme si kostel a hned pod ním co jinýho než fabia social edition s pražskou značkou zaprášená až běda, bojuju s nutkáním mu napsat na sklo "umej mně prase" ale odolám, už jsem přeci velkej :-). Odpoledne se začne sbírat v dálce zatraceně velká bouřka, jezera jsme užili dost a dost, ujedeme tomu. Potom byl program už jen ve znamení bouřky, hnala nás před sebou, divoké mraky, černo a provazy deště neustále v patách a my pořád v pohybu a pořad v suchu :-). Stoupáme do hor nad jezero Ochrit, z výšky nádherné pohledy, jak déšť bičuje hladinu a na druhé straně jasno a slunce svítí na vlny ten kontrast ale fotáky neměly nárok pobrat. Na nějakou kochačku ale není čas, bouřka je pořádná a těsně v patách, stoupáme až do průsmyku cca 1500m nm, krásná krajina a my ve vrstvě mraků a blýská se čímdál blíž.

Ještě relativně bezpečně sjedeme z hor k jezeru Prespansko a pak naštěstí už v rovinách to začíná, vítr je tak silný, že podkluzují přední kola, doslova nás to sfoukává ze silnice. Když už to fakt není k přežití, zastavujeme na kraji vesnice a běžím se zeptat k jednomu domu, kde vidím člověka na verandě, jestli se můžeme schovat v rozestavěném domě hned vedle - zřejmě pochopil (aspoň nás teda nevypral :-)). Přežili jsme nejhorší, venku se žení čerti az do 8mi a tak tu zůstaneme přes noc, ten dům se mi vůbec nelíbí, všechno se rozlýhá, dost tu profukuje, musel jsem řádně upít, abych se zbavil blbýho pocitu, ale rána se opět dožíváme ve zdraví :-).

DEN 5 23.7.2008 středa 304km

Ráno ještě počasí trochu prudí, ale během dopoledne se to vybírá na příjemné polojasno a my definitivně opouštíme jih s jezery a přesouváme se směr Bulharsko. Krajinky opravdu luxusní, vůbec jsem netušil, že v Evropě jsou ještě někde tak obrovské pláně bez domů a lidí, připadám si jak na Kavkazu. Tady by se dalo enduřit celé týdny, na to ale nemáme ani čas, ani stroje a ani mapy :-(. Celý den proběhl parádně ve znamení hesla cesta je cíl a v podvečer těsně u hranic s Bulharskem ve městě Kriva Polanka hledáme u jedný hospody večeři. Hned vyběhl z vedlejší o poznání horší hospody týpek a že musíme k němu a kdesi cosi, byl trochu nachcanej a votravnej, ale nakonec se necháme ukecat. Vevnitř taková lepší 4tá cenová :-), nicméně se o nás královsky postaral, najedli jsme se úplně k prasknutí výbornýho čevabčiči a perfektního salátu, uměl německy, tak jsme v rámci možností "pokecali" a za útratu asi 80kc na kus jsme naprosto spokojení. Fotíme se s ním a že ať mu pošleme fotku přes internet, že brácha má, no zamachroval, ale napsal nám normální poštovní adresu :-).

Nocleh jsme trochu podcenili, protože okolo jsou ne zrovna malé kopce, a tak se to neobešlo bez průjezdu úzkými uličkami ve stylu napravo dům nalevo smrt v rokli, nakonec po slušným enduření vyjíždíme na pastvinu ideální na táboření, okolo se ještě ometá nějaká pastevkyně, tak jí vysvětluju účel naší návštěvy, a to se tu vykalit :-), chápe a že nou problem. Chtěla by si ještě povídat, ale to už vázne na slovní zásobě, a tak po jejím sáhodlouhým projevu nejspíš ve smyslu: "tak vás vítáme u nás v Hošticích, tohle je předseda a tohle náš živočichář" jí to odkejvu a spokojeně odchází :-). Večer je pěkná kosa, pecold odpadá brzy a já konečně úspěsně tlačím do Endyho a Martina a samozřejmě do sebe své zásoby rumu - pomohlo to, v noci mi bylo trochu teplo a hodně blbě :-). 


DEN 6 24.7.2008 čtvrtek 180km

Ráno už zase chčije, to snad není pravda, sbalíme se, zkrosíme do města a pak luxusně zakufrujeme při hledání samolepky Makedonie na památku a tankování na "poslední" benzince za zbylé peníze. Samolepku nikde nemají, jen pecold najel nadrzo do města a jednu zázrakem sehnal někde od soukromníka (bohužel byla na sklo auta, takže zrcadlově obrácená:-) ). I geniálně vysvětlenou "poslední" benzinku od čerpadlářky kus před hranicema hledáme tak dlouho, až jsme u hranic. Zbytečně jsme prokufrovali asi 50km a 2h a nakonec projíždíme do Bulharska, kde jsme ošplíchnuti dezinfekčním roztokem. Měníme peníze a pak už jen odpolední přesun.
Večer jsme dojeli k horám, ale v Samokově, což je město už opravdu těsně pod horami, vidíme důvěrně známý pohled, mraky jak uhel a přes celé hory hromy a blesky, už je zase voda na spadnuti, navíc Martinovi je fest blbě a proto vyměkneme a ubytujeme se v 3hvezdičkovým hotelu za 12,5E. Jsou to sice bulharský 3 hvězdičky, ale je tam pěkná a čistá koupelna i pokoj, tak není co řešit. Martin si dá vřelou sprchu, oklopí do sebe slivovice co snese a jde se potit, a my seběhneme dolů na jedno :-).
Po návratu ještě do pecolda konečně natlačím zbytek rumu, litránek a my se s tím babráme 6 dní, hrozný :-).

DEN 7 25.7.2008 pátek 303km

Večer v hotelu jsme využili k naplánování trasy po Bulharsku - je tu hodně slibných cest přes průsmyky, zná je GPS i naše ne moc podrobná mapa, a tak jedeme najisto prohlídnout si hory 3000ky na jihu. Co se ale dělo, to nemá obdoby, naprosto žadný cedule, naprosto žádný varování a najednou konec cesty a závora, brána, nebo hlídač, nejde to prostě nikudy. Mapa tu cestu zná a GPS si ze mně dělá srandu, najedu na cestu, jedu jedu, vidím cíl i kudy vede a najednou jsem po 30km na "poli" a cesta z mapy prostě zmizí včetně tý co jsem přijel, a nikde nic, a to nemluvím o přesnosti, 200m na křizovatkách bokem je standart, nedá se podle toho naprosto jet, dokonce nás dovedla i do vodního kanálu pod dálnicí, kde si na výjezdu luxusně ustlávám na bahně :-). 3000ky na jihu nás definitivně odkoply, vzdáváme to a míříme na sever směr Trojanský průsmyk, tam jako poslední výsměch po 30km stoupání jasně značenou žlutou cestou brána plot a okolo naprosto nic. Pamatuju na mou hlášku "konečně se začíná dařit" a brána byla hned za příští zatáčkou :-). 

Martinovi je pořád blbě, ale nejde než jet, zatím se drží, ale je na hraně, zastavujeme na spací přestávky, aby se trochu probral. Nakonec při stylu jen po hlavní a jen podle papírové mapy dokážeme někam dojet a tak už přes pěknou krajinku a se ztrátou půl dne dojíždíme na trojanský průsmyk, jedinou odměnu dnešního dne. Při výjezdu zase zmokneme, ale pak už je naštěstí klid, přímo k památníku vede buď asfaltka nebo pro odvážnější nijak tragicky vypadající výjezd po louce, pecold to vzal enduro a ladně se vyhoupl k památníku - co jsem předvedl já, to byla komedie na entou :-).

Pegaso má v terénu vlastnosti tragické, v mým podání tragikomické: rozjedu se, zahrabu, rozjedu, položím, zanadávám si, rozjedu, položím, zlomím zrcátko, rozjedu, položím, zanadávám si, nechám se vytlačit a pak to ještě jednou položím a zanadávám si a tak dál :-). No mazec, takovou mr*ku svět neviděl, na jawě bych to vyhoupl jak nic, jak může někdo dát motorce předponu enduro, když to jede na 1ku min. 18km/h, tzn. spojka nebo ihned hrabat, nic mezi tím, jak není pod kolama aspoň štěrk, rovnou to můžu zahodit do příkopu, jsem nasranej jen si na to vzpomenu :-). Kluci se válejí smíchy a zbývající 2 cigánky to berou po asfaltu :-).
Nahoře spravím zrcátko, trochu se pokocháme a musíme hledat spaní, tma je už na krku, po asi 15km sjezdu z hor nás zachraňuje pecold a jeho nos na haluzový místa a po sjezdu ze silnice máme k dispozici luxusní posekanej a zašitej švestkovej sad. S posledním světlem stavíme stany, Martin si vaří notnou dávku slivovicového čaje a jde se potit a já s Endym jsme si dali závazek rozdělat první rozehřívací oheň výpravy, dřeva bylo okolo dost a i když ze začátku jsme se hodinu spíš ohřívali foukáním do mokrých větví, nakonec se zadařilo a do půlnoci bylo u čeho sedět.

DEN 8 26.7.2008 sobota 217km

Ráno je střídavě optimisticky sucho a pesimisticky mokro, Martinovi už je líp a my vyrážíme na poslední enduro experiment, a to projetí národního parku Střední Balkán. Cestou tam si na pěkné asfaltce vyberu krásnou cestičku okolo klády, až pozdě jsem si uvědomil, že mám kufry, to už se pravej válel po zemi, kláda luxusně ustřihla 4 šrouby M6 a bez poškození nosiče a jen mírné deformace kufru, provedl jsem nechtěný test pevnosti a po namontování nových šroubů pokračujeme, čeká nás opět tragikomedie v podobě neexistujících cest mizících v lesích a neexistujicích GPS serpentýn. Jednou jsme zajeli s pecoldem do opravdu pekelný odbočky s mokrými šutry jako hlava a strží po pravé straně, nedávám pegasu šanci, otočím heftem a za šílených zvuků od podvozku a strašných ran to projíždím, silnice za tím samozřejmě za chvíli končí, kdyby nebylo mokro a měli jsme opravdové motorky a víc času a ne tolik bagáže, tak to tu prostě projedu naslepo, ale řízená cesta s pevným cílem tu naprosto nehrozí. Vzdáváme to a jedeme po hlavní na památník Šipka, ten stojí za to a vstup za pár kaček.
Po prohlídce už definitivní přesun směr Rumunsko, večer opět mokneme a největší liják přečkáme v autobusové čekárně, v mezeře mezi bouřkami najdeme spaní na pastvině na kopci (kdo by to hledal, tak od autovrakoviště napravo :-) ) a pak teprv si uvědomuju, že jsme skoro nejvyšší věc na kopci a se 4mi stany a 4mi 1válci hromosvody :-). Začíná pršet, tak sedám na karimatku ve stanu a přemýšlím, jestli je lepší smrt od blesku vleže nebo vsedě, opravdu škaredá bouřka nás o chlup minula a tak ve zbývajícím mrholení provádím hygienu tancem mezi kapkami deště.

DEN 9 27.7.2008 neděle 374 km

Vstáváme a po 100km nudné hlavní konečně přecházíme Dunaj a tím i hranici do Rumunska. Bulharsko ve mně nenechalo moc příznivý dojem, v žádné jiné zemi jsme nikdy tak katastrofálně nekufrovali - naprosto neaktuální jak papírové mapy tak GPS + často nesmyslné, ale precizní zákazy nám sebrali možnost vidět něco pořádnýho na moto. Oproti tomu Rumunsko je země zaslíbená, jet můžeš kam dojedeš :-). Musíme se dostat do hor, tak to hrneme, GPS už ví, kde jsme, dá se konečně jet i podle ní. Nakupujeme v supermarketu zásoby, malí indiáni trochu prudí, ale pohoda, dnešek je jen přesunový, k horám je to kus.
Nakonec do podhůří Karpat dojedeme a po průjezdu indiánskou vesnicí si asi o 2km výš v lesíku u horské řeky stavíme tábor i s mojí specialitou vchod hned do kravince :-). Rozděláme oheň, šíleně to hulí a údolí apačů je za chvíli celé v kouři, jdu se podívat, jestli jsme nevzbudili pozornost některého z místních kmenů a málem nás cestou zpátky ani nenajdu :-). Konečně dopíjíme i poslední zásoby slivovice, Martin je už zdravej, neprší a v rumunských horách vládne pohoda.

DEN 10 28.7.2008 pondělí ?km

Ráno řekla Endymu baterka pá pá a startování se nekonalo. Po několika amatérských pokusech s moc dlouhými a tenkými dráty jsme tam naroubovali pecoldovu baterku a po ohřatí motoru s tím stará baterie aspoň převalí, takže jedeme dál. Před námi je odměna za nedobytné bulharské hory, a to přejezd Transfagaraše. Já a Endy jsme tu už před 3 roky byli (sakra to to letí). A protože můj foták je stejně nemožnej, vzdávám se zastávek a s pecoldem to bereme zvostra, jsou tu pěkný zatáčky, záplaty, díry, konečně cigánka aspoň někde pěkně sedí a dokážu pecolda sjíždět, potom co ho málem sestřelil jeden magor, co z kopce předjížděl protisměrem, tak to zklidníme. Pecold: "Jestli mi dominátor teď nevzal aspoň 6 litrů, tak budu nasranej :-), mně pego bralo tímhle stylem tak 8 a co 500m sežralo na bonus nějaký vzrostlý dub :-).
Pauza a kluci dojíždí, už to bereme na kochačku, počasí se vydařilo, je nádherně, kompletní průsmyk naprosto parádní. Na vrcholu potkáváme dva páry na varanu a malým V-stromu z Čech, není to zdaleka první česká moto za cestu, je to tu už profláklý. Dáváme řeč, chystají se přes Makedonii do Albánie, ten se stromem měl dřív pegaso, tak ho společně pomluvíme, div nás huba nebolí cituji jeho : "žere, nejede, nestartuje, tlumič mu vytekl atd. :-) V-strom prej žere o litr míň, jede 2x tolik a na terén je stejně na nic jak pegaso :-)". Potom zjistili, že četli můj loňský cestopis z Albánie, tak je trochu postraším - hlavně paní z toho vstromu, protože ta už má očividně dost :-). "Prdel světa, bordel horší než na smeťáku, silnice na hadry, budou vás tam odrbávat jak němce v krkonoších, na prachy nevracej, a my jsme tam byli ještě na jawách, tak jsme vypadali jako socky, to vás tam odrbou zaživa :-))". Je to sice pravda jen částečně a paní vypadala, že to s ní sekne, ale aspoň byla sranda :-).

Ukecávám kluky a zůstáváme na noc hned za průsmykem v 1950mnm. Vychutnávám si horské opojení a jsem naprosto spokojen, s Martinem zas děláme ostudu, když hledáme, kde si nejlíp ustlat. I malinký bahýnko nebo rozmoklo dělá ihned z cigánky tragikomický nástroj pro pobavení okolí:-). Zahrabali jsme se oba, já zase zlomil zrcátko, kluci se lámou smíchy, pak jim to taky popadá, jak se stojánky zaboří do mokrý trávy, už máme naprostej pubertální výtlem, válíme se tam smíchy – 10tý den už každýmu leze na mozek :-). Udělám si výlet k poslednímu sněhu a vychutnám si výhledy. Popijeme pokecáme a když vlezu do stanu, zjistím, že spím na vodě a podlážka se ani nesnaží ju držet venku, dám pod sebe 4 vstvy plachty a je klid.

DEN 11 29.7.2008 úterý 247km

Endy ráno nepremává, baterie je definitivně kaput, ve Fagaraši kupujeme novou, není problém jí sehnat, ale největší, co tu mají, je 9Ah (patří tam 13Ah), ale startuje to s ní normálně. Jedeme z Fagaraše směr Sighisoara, dneska mně dohnala krutá únava, prdel a všechno krutě bolí, v Sighisoaře už to znám, tak hodinu prohlídky využiju k oddychu u moto a kluci jdou nahoru. Cestou dál jsou trochu zácpy, moc to neubíhá, ale nakonec se vyhrabeme a po večeři v hospodě si ustýláme u řeky asi 15km za městem Turgu Mures. Řeka je bahnitá, lehce rozvodněná a smrdí jak podpaždí starého cikána, humusáci se v tom mejou, ale já jsem měkkej a použiju poloautomatichandvaschersystem - chytrá to věcička, žádný den jsem ještě nebyl bez koupele :-), zase pivo a zase spát.

DEN 12 30.7.2008 středa 300km

Začíná to být zlý, všichni jsou unavený na totálku, projíždíme Reghin – Bistrita, Baršana dřevěné kláštery a v Šapinta veselý hřbitov, byl jsem tam před 3 roky, už nemám sílu jít do toho krpálu. Endy a Martin to projdou, už se těším na Ukrajinu si trochu dáchnout, ale dneska to zase nedopadne, po těchhle silnicích to prostě neutíká.
Nakonec stanujeme u naší oblíbené přehrady u Orašu Nou, že je tam super koupání, to si pamatujeme, ale že tam Rumuni dělají bordel až do rána, jsme zapoměli a oni pořád dělají :-). Zítra Ukrajina, už nemáme peníze a tak musí stačit 2l piva v zásobě, ale martin chytá slinu a málem cedí přes chleba poslední zásoby denaturáku do vařiče. Dojídáme poslední prašivý polívky a básním "na Ukrajině si dám ten nejdražší stejk a nejdražší salát, sežeru to a pak si dám ještě jeden stejk" :-), nejen já z toho slintám :-).

DEN 13 31.7.2008 čtvrtek 300km

Ráno jsme přešli hranice na UK, konečně už to máme jen dvoje hranice domů, celník je v pohodě, ale i tak se to vleče a poprvé někdo kontroluje VIN. Jsme na Ukrajině, levný benzín, levné všechno, muži z lesa chtějí oddych. Endy razil po hlavní k Marii (známá, co jsme u ní před 2 roky spali) a my dali oběd za Chustem a po pořádném oddychu a nášupu jeli směr Koločava, kde jsme se ještě rekreačně vykoupali na tábořišti, které známe z předloňska, zase si ustelu úplně haluzově - popis jízdních vlastností pegasa v terénu neobsahuje žádná slušná slova:-), dokonce i na hnusné asfaltce, kde dominátor jede 70, tak já 50 a zadní tlumič už krká havrany.
V podvečer jsme našli ubytování v solidním penzionu na kraji Mižhirije a Endy nás večer dojel. Penzionek luxusní za 60Hr, tj. asi 8,5 E. Na Siněviru je lyžařské středisko a asi luxusní hotel, 450Hr za pokoj!. Nakrmili nás, piva co se do nás vešlo, zmatlali jsme se tam jak carští důstojníci a vzali si flašku a pivo na pokoj (normálně nám natočili), jediný mínus pro změkčilé bylo, že se nenamáhají s mytím půllitrů :-), dali jsme si frťana s majitelem a pak dolopali Němirova a odpadli - Martin ještě ladí na bradavky rádio moskva :-).

Martin: Tenhle penzion byl fakt dobrej,strava vytečná - domácí a pivo teklo proudem :-) Pecold se válel na pokoji u televize, ale my s milánkem jsme hned po vybalení zasedli a lili jsme to do sebe horem dolem :-) Pak došel Pecold a dojel Endy od Marie a úspěšně nás doháněli :-) Kolem půlnoci jsme všichni byli pěkně na paštiku :-) Hlavně milánek se pak ke mě v noci tulil a škrabal mě svým 14-ti denním fousem :-) V hospodě si ale všichni domorodci dali buď malý pivko,nebo maximalně jedno velký, asi je tam na ně moc draho.

DEN 14 1.8.2008 pátek 340km

No ráno bylo krutý, je mi blbě, že sotva lezu, přeci jen už slavíme 14 dní v kuse :-). Hned po odjezdu dostáváme v Mižhiriji pokutu, ve vesnici je prý 40kmh, na rovince na konci vesnice nám naměřili poctivých 68 (na digitálu jsem měl 70). Stojíme tam a Martin "týý krávo, jestli mi dají dejchnout, tak su v piči", "drž hubu, dyť ti rozumí" :-). Policajti hráli na zlýho a hodnýho, ale moc ukecat se nenechali, stálo nás to každýho 50Hr úplatku (cca 180kč), určitě by se dalo hrát vabank a nechat je vypsat protokol a „jít k soudu“, ale částka je to pořád směšná, tak to radši platíme, není čas se tu s nima prudit. Ještě jedeme k vodopádu, co nám doporučil majitel penzionu (odbočka na poloninu Boržavu), nemám sílu držet řídítka oběma rukama, tak je držím jednou, u vodopádu se složím z moto místo procházky a usnu, fuj vopice :-).
V Mukačevu nákupy, je tu levno, ale když se člověk rozjede, tak peníze mizí fakt rychle a taky čas pěkně ubíhá. Pak fofrem Užhorod, hranice, na UK straně nás prohlídli, ale naprosto férově, Pecold sebou tlačí 5 flašek vodky na dně kufru, hrajou si tam na kontroly, ale normálně to proveze, my měkejši jen povolený množství :-). 

Zato na slovenský straně nás nechají vykysat, asi zdržují naschvál, byl jsem první na řadě a poslední moto šla až za 40min, šmejdi, beztak pendrek zkontrolovali. Náladu nám spravila jen mladá celnice: Martin otvírá kufry a povídá: „chcete se někam podívat?“ Celnice: „Áno, treba na Havaj“. Uháníme dál, co to jde, zakempovali jsme na louce 50km před Popradem už s posledním světlem a spíme pod širákem. Tady se definitivně dělíme a Endy brzo ráno vyráží domů, bere karty do foťáků, u poustevníka na Bečvě to vypálíme a zase si je rozebereme.

Den 15 2.8.2008 sobota 700km Endy cca 450 my

Endy:
Ráno vstávám omylem ve 4 (zapomněl jsem přeřídit hodiny už od Bulharska), v 4:45 nakonec vyrážím na cestu, u Spišského hradu a Liptovského Mikuláše je mlha jak mlíko, zima. U poustevníka jsem před 10, kecáme a stenli mi vypaluje fotky z karet ze všech foťáků. Pak valím dál, u Brna zmoknu při silný bouřce. Přes Humpolec Pelhřimov směr České Budějovice, od Třeboně zase prší, už nemám sílu ani navlíkat nepromoky, to už dojedu, v 18 jsem v Černým Dubu.

My:
Vstáváme někdy v 7, balíme a hrneme to k poustevníkovi, cestou s Martinem naposledy zamachrujeme a rozjedeme to na dálnici na 130digi a držíme až po konec, malé vítězství proti Dominátoru z pravěku, který celých 14 dní dával těm italským plečkám ve všem na prdel. U poustevníka postahujeme fotky, pokecáme a poslední etapa domů, Martinovi tady na rozloučenou vyflusne baterka, tak to startujeme z auta a potom i na roztlačení a jedeme, u Olomouce definitivně rozpouštíme bandu.

A zazvonil zvonec a dálkovým výpravám je konec. Tentokrát jsme najeli přes 5000km , prdele bolely, poslední 3 dny už to bylo jen na přežití. Karpaty tour 2008 skončila.

ZAVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ

ENDY:
Tentokrát jsme najeli přes 5000km a to bylo moc. Když se objevily problémy (KLE, Martin, počasí, baterka), tak jsme nakonec neměli rezervu a hnali jsme to pořád po hlavních tazích. Škoda, země jako Bulharsko nebo Makedonie si zasloužily víc času.

Parta byla osvědčená, holt starý mazáci. Hádky se nám vyhnuly, i když jsme na ně měli po 14 dnech právo. Slušně jsme se doplňovali, i když milánek je jako mechanik nezastupitelnej.

Kapitolu samu pro sebe by si zasloužila motorka. Myslel jsem si, jakou jsem si nekoupil úžasnou motorku. Všechno jinak. Základní chyba byla, že jsem vyrazil s nevyzkoušenou mašinou, na které jsem neuměl. 1000km před začátkem jízdy je sakra málo.

Závad nebylo příliš, ale protože jsem motorku neznal a nevěřil jí, bál jsem se. Odešel řetěz, baterie, dvě žárovky, omačkal se boční stojan. Pár šroubků upadlo.

Nevýhody pegasa:
Pod 3000 ot. trhá řetězem – to se asi týká všech motorek s řetězem. Vibruje – je to něco jinýho než u jawy, ale nepříjemný je to taky. Vysoká spotřeba – 5,5 l při jízdě na spotřebu, 6 l na dálnici kolem 110kmh digitálních. V terénu naprosto neschopný (v součtu s neschopným pilotem). Malý zdvih pérování, vysoká váha, vysoké těžiště a především dlouhé převody, na jedničku při 2000 ot. jede 18kmh!

Výhody:
Design – je pořád pěkná. Na asfaltu v zatáčkovitých tratích perfektní podvozek. Pro mě velmi dobrý posed, vejdu se i se svýma dlouhýma nohama. Až na sedlo, to je měkké a prosedí se. Velká nádrž.

Milánek:
Budu podstatně stručnější, cesta skvělá, únavná, počasí dost zlobilo, ale viděli jsme fakt kus světa, mohli jsme třeba vynechat rumunsko a ukrajinu a jen tak se pár dní toulat, ale nelituju toho, na míň náročný akce se dá jet vždycky, kromě toho proti albánii loni to byla procházka růžovým sadem:-).
Terén jsme letos v podstatě vynechali a ono to ani nešlo, se 350kou projedu víc než s cigánkou a všechno, co jsme jeli, by jawička dala úplně v klidu a ještě by žrala o 1,5l míň.
Absoutně vyzdvihuju perfektní partu a atmosféru celé cesty - naprosto neopakovatelný kaďej večer sem se válel smíchy z těch hlášek a škoda zrady labakovy moto, tentokrát přišel fakt o dost.-jo a slušně jsme se doplňovali i když Endy je jako navigátor nezastupitelnej :-).

Motorka celkem držela, ale nenechám na ní niť suchou: je to prašivej kočkopes, na terén a to ani slabej se naprosto nehodí, má dlouhý převody, je těžká a s vysokým těžištěm. Žere jak kyselina a na silnici má zase slabej motor, zadní tlumič slabej i na jednoho s kuframa a rozebíratelnost čehokoliv hrozná, není třeba další komentář, je vhodná opravdu jen na doničeni při koupi za pár kaček.

Martin:
Tahle dovolená se mě moc líbila. Je ale pravda, že jsme to brali letem světem. Každá země, kterou jsme projeli by si zasloužila minimálně týden. Ale ještě není všem dnům konec. Jsem rád, že jsme se vrátili všichni ve zdraví a až na pár ustlání si v prakticky nulové rychlosti se nikdo nevysekal. Občas to bylo dost o hubu, ale měli jsme štěstí. Jediný co mě mrzelo, bylo počasí, který mohlo být o chlup lepší a hlavně pak má třídenní slabost. Podle mě obyčejná chřipka, která ale přišla v opravdu nevhodnou dobu a dost mě potrápila.

co se týče motorky:
Podle mě na takový normální ježdění to není špatný. Na silnice nižších tříd ideální. Dálnice tragédie. Je to prostě Ital - design pěknej, ale lagric zpracování snad všeho, hlavně ta elektrika je snad ještě horší než na jawě - Italové ví, proč je cena motorky u nich tak nízká. Rozbitý asfaltky a polňačky to zvládne s přehledem na horší terén už to není stavěný. Motorka je dost těžká a těžiště moc vysoko. Sice Dominator a KLE jsou v terénu někde úplně jinde, ale zas jsou míň pohodlný na normálních cestách a na dálnicích trpí ještě víc jak pagaso, prostě každá motorka má něco do sebe. Jako že bych z cigánky skákal nadšením, tak k tomu mam hodně daleko, ale zas az takovej šrot mě to nepřipadne. Mám ale na ní najetejch jen cca 7 tis.km a zatím mě nijak nezklamala a nikde nenechala viset a odešly mě jen spotřební věci (baterka, řetězovka). Až budu mít takovejch 20-30tis, uvidíme co budu říkat :-)
Mě vycházela průměrná spotřeba na cca 6 litru, což není málo. Paradoxně mě to po dálnici žralo míň než na normálních silnicích i když sem ji bičoval, na vibrace jsem si nemohl stěžovat. S pegasem je to prostě tak, jak říkal ten motorkář, co jsme ho potkali na Fagaraši - V-Strom jede jednou tolik a žere o litr míň - a to je bohužel fakt :-(

Pecold:

Co dodat ? Všude kde jsem byl se mě líbilo a byl jsem spokojen J Ale na země jako Makedonie a Bulharsko by chtělo opravdu mnohem více času. Takhle jsem to bral jen jako poznávačku. Ideálně bych viděl na 14 dní Albánie + Makedonii a 14 dní jen na Bulharsko. Jako nevětší mínus letošní expedice bylo, že jsme nedojeli všichni. A taky počasí mohlo být o chloupek lepší.
Motorka : Já si na Domino nestěžuji. Jediný co mu moc nesedělo (spíš mě), byl přesun 1200km po dálnici bo prostě to sedlo není moc pohodlný (ale už mám doma sedlo z BMW tak ho tam nějak nabastlim J). Jinak jsem přes zimu vyměnil pístní kroužky a gufera na ventilech a ejhle spotřeba za celou cestu nešla přes 5,2l a olej to nežralo vůbec. Až sem si říkal, že snad začnu ten benzín v noci tajně vylévat, aby nebyli kluci tak nasraní, že jim to žere 7 J.
Poruchy : prasklina v brzdovém kotouči (neoriginí, pálený), protáčející se řadička a někde po cestě jsem asi načnul dráty v zadním kole, které mě popraskaly až po měsíci doma.