Karpatia tour 2010

Aneb, je to sice dál,ale zase horší cestou 
Účastníci:  Milánek. pegaso 650 (jebka), Martin (Mazhor),Pegaso650, Labakov, KLE500. 

 

FOTOGALERIE : http://www.dostalovi.com/?page_id=87 http://www.jawamania.info/masters/frames/default.aspx?content=userdetail&userid=30

Rok se s rokem sešel a opět jsem měl tu čest se alespoň s částí staré party vypravit na nějaký ten motoúlet. Společnost mi opět dělá mé pegásko, které již mnohokrát prokázalo svou neúspornost a nespolehlivost, takže o zábavu bude jistě postaráno. Plánovaná trasa nás má vést opět do Rumunska, částečně ve starých stopách a částečně zase zkusit něco nového.
Motorku připravuju asi 4dny předem. V rámci běžné kontroly jsem vyměnil přední gumu a na zadní E07 sjeté na středový pruh zkušeně flexou prořezal nový vzorek :-).

DEN 1 12.9. NEDĚLE cca 750km: Brno – louka pod Oradea RO 

Taky se mu to už od začátku docela vlní, několikrát jsme mu zkoušeli dofukovat gumu a nakonec se ukázalo, že má přežmoulanou duši a uchází, náš nouzový  antipich je nějakej nemocnej a nefunguje. Zaskákali jsme si teda na zadním kole, proběhla výměna a s hodinovým zpožděním pokračujeme. Hned u hranic měním prachy v nejbližší směnárně, podesátý jsem v cizině a podesátý si vyměním na nejhorší možný kurz :-).
V půlce září se rychle stmívá, takže náš motoden musí končit nejdýl v 7 – je to dost rozdíl oproti 9h v létě. Nedělní provoz byl v klidu a tak bez nějakých průtahů to balíme na louce asi 15km pod Oradeou blízko Baie Felix, nálada je supr, nejhorší den je za námi. Večer probíhá odlehčení zásob piva a slivovice, ale v umírněném duchu, rozuměj: nebyli jsme na plech :-).

DEN 2 13.9. pondělí cca 250km louka pod Oradea – Transalpina u Lacul Oasa

Ráno se probouzíme do mlhy, všechno je naprosto prochcaný, teplota cca 5st. Balíme se mokrý a postupujeme dolů směr Hunedoara, podívat se na hrad který je při cestě, a dál směr Transalpina. Sluníčko dopoledne vyhrává nad mlhou a tak si při obědní pauze dosušíme bivaky. Je nádherně, teplota ideální, už jsme najeli do pravého Rumunska, provoz malý, kopečky krásný, prostě si to užíváme. Rumunsko se hodně změnilo, silnice šly nahoru o 100%, povozy prakticky zmizely. Tam, kde před 4mi roky vedla rozmydlená státovka, kde se kamiony praly s povozy je teď funglovka 1,5pruhu kde to frčí pomalu jak po dálnici.

A kde jsou všudypřítomné odpadky? Jsou pryč, z 90% je tam čisto. Tohle už není Rumunsko z r. 2005, jdou neskutečně nahoru. V Hunedoaře trochu kufrujeme, ale hrad jsme našli. Martin tam ještě nebyl, já jo a Lab 2x, tak se ujímá dobrovolně funkce „čestný hlídač motorek“ a my si jdeme pochodit a pofotit se – VÝBORNEJ nápad jít tam v motooteplovačkách! Po hodině už rád sedám na mašinu aby se milánek vyvětral :-).
Další cesta směr Sebes už taková idyla nebyla, přeplněná státovka, kde každý 2km dělá tempaře přeplněnej ROMAN – místní obdoba agresivního jízdního stylu, který u nás v době nedávno minulé, předváděly Avie bez turba.

Cesta to byla fakt nepříjemná, těch cca 60km bylo hodně o hubu a tady dole v nížinách i podzimní slunko dokázalo vyrobit solidní vedro. V jednom místě chce odbočit kamion z našeho pruhu doleva. Jak to hrneme, všímám si blinkru, já i Labakov a Martin mu tam profrčí před nosem, naštěstí zkušenej řidič věděl co a jak, tak se tam nenahrnul, jen si zatroubil – tohle je na těhle státovkách jedna z nejnebezpečnějších věcí. Mně se to podobně stalo před 3mi roky, takže pro každýho - na toto bacha!!.
Nakonec jsme přežili a v Plusu v Sebesi nakupujeme zásoby a plnou a odbočujeme směr Transalpina, momentálně údajně ve výstavbě. Najít odbočku se podařilo společnými silami pomoci inteligence?:-) a GPS. Jsou 4h a jsem zvědavej, co nás čeká.

A výsledek? Totální orgie!!! Projedete pár vesnic a čeká vás už jen naprosto nová dokonalá klikatice prakticky bez provozu stoupající do hor, jen sem tam přerušena ještě nedodělaným mostkem nebo překopem. Tomu se nedá odolat, nejvyšší čas prohnat těch 50vydechlých mul, co snad někde sídlí v mém italšrotu.

Takže rozloučení s kamarády, mírné pokrčení jako šelma před skokem a že nepudeš! :-)
Plnej, omezovač, plnej, omezovač - bacha překop!! Dupnout na brzdy, 3kvalty dolů a opakovat a tak pořád snad 60km v kuse! – během celé cca 1h cesty jsem potkal 2 slovy dvě! auta! A při spotřebě jako ruský Zil se přece jen pegaso nechalo ukecat k solidně svižné jízdě a tak si to dokonale užívám.
Martin mi víc než zdatně asistuje, takže ve dvojce dorazíme až k přehradě, tam zatím hotová cesta končí. Počkáme na Laba, který je přece jen klidnější povahy a hlavně nedisponuje kulervoucí výbušnou silou našich sportovních motocyklů :-). Spokojenost naprostá a Lab má za naplánování tyhle cesty už teď malý bezvýznamný + .

Dál už jsou úseky 50/50 šotolina a nový asfalt. To nijak nesnižuje požitek z týhle silnice, spíš naopak. Je to tu vysloveně parádní, lámu tu 50000km na tacháči pegasa. Kolem 6té se v hlubokých údolích začíná stmívat a tak nacházíme dokonale zašité tábořiště s pramenem i ohništěm – dnešek snad ani nemohl dopadnout líp! Labakov straší tím, že zítra už konečně zapadneme někam do penzionu.

Nasbíráme dřevo, uděláme oheň, vykoupeme se v prameni o teplotě tak 2st. a pak dnešek náležitě oslavíme, prašivý poloabstinent Labakov odpadá kolem půlnoci, já s Martinem a flaškou slivovice vypálíme všechno dostupné dřevo i naše mozkové buňky a v blíže neurčitelnou ranní dobu se uložíme k spánku.

DEN 3 14.9. úterý cca 100km Lacul Oasa Transalpina- Transalpina nad Novaci

Těžká jsou rána opilcova a navíc bylo v našem zašitém lesním dolíku pod nulou! Rozděláme znova oheň, něco teplého do žaludku, a když se trošku spravíme, tak sbalíme omrzlé stany a oškrábeme led ze sedel a rychle pryč.
Jenže ouha! Moje pegásko, světlo mého života, se rozhodlo, že odtud neodjede. Prostě chytlo, blafalo a při jakémkoliv pokusu o přidání plynu zdechlo, v lepším případě tarokovalo na 2tis.
No super! Takže na 50000km se odemklo zase nějaké načasované italské kurvítko:-). Takže rozborka, sborka, hladiny, seřízení, rozseřízení, profukování všech tělních otvorů, jiná cívka atd. atd. a nic! Po 3h problém neodhalen! 

 Nakonec se mi z toho podařilo vyždímat aspoň to, že to trošku jede do 3000, tak to nabalíme a že prostě pojedeme a uvidíme, kam se to dohrká. A tak o půl dvanácté konečně vyjíždíme z našeho zmrzlého hnízda vstříc nejisté budoucnosti.
A co se nestalo? Ta herka normálně jede!, normálně zrychluje, normálně startuje, opět a zas ze mě udělala blbce - pokolikátý už? Tak po miliontý :-). Nebudu si kazit náladu, jedeme přece Transalpinu, takže normálně pokračujeme i se samoopravovací poruchou. Cesta opět 50/50 šotolina, chvílema jen šotolina, na cestě se ale intenzivně pracuje, dokončení je podle mě otázka max. roku 2011. Zatáčky neskutečný, svodidla žádný. Tady, až to bude hotový, tak se tu všichni lízátkáři pomlátí :-/.

Stoupáme do hor, čistokrevné si užívání silnice se mění v kochačku nad nádhernými panoramaty. Jaká škoda, že jsme tuhle cestu neznali dřív, ještě úplně divokou! Ale i teď, minutu před 12tou, je díky nulovému provozu pořád nádherná. Vystoupáme až na hřebeny a odbočíme nalevo do vedlejšky na průzkum. Asi se budu dost opakovat, výhledy jsou neskutečný, pořád divoký a pořád pusto - tahle cesta má u mě 200 bodů ze 100. Nahoře potkáváme koho jiného než Čechy, nějaký ten Bavor, nějaká ta Afrika, zkrátka vše, co se sem hodí.

Krajinka mi poskytuje čarokrásné obrazy
Málo čumím na cestu proklepnu si dorazy

Na tý mojí chudince šutry spodek mlátí
Není třeba stresovat, domů se to vrátí

Nebylo by trochu škoda trápit tady bramboru?
Ať už malý jednoválec či tu velkou potvoru

Z těhle cest jsme z květinek vyrobili bodláky
Možná, že i baworákům upadly by zobáky

A proto: ač cestovatel, pořád jezdím s pegasem
Počkám kolik vydrží, pak to srovnám s GeeSem

Stejne je to vlastne jedno, pekáč nebo futuro
život se da promarnit, prožít nebo ENDURO! :-)
no nic........ jedem dál :-) 

Pokračujeme po hřebeni až pokud nás 4tá hodina neupozorní, že je nejvyšší čas někam vypadnout na noc, spát v září ve 2000m nikdo nechce riskovat, jeste se přitulíme zimou a co pak :-)).
Oblbnut svou GPS, prosazuju cestu směr neznámo, místo návratu ve vlastních stopách – jako obvykle to dopadlo bledě, z hřebenovky je kančí stezka a z kančí stezky pěšinka a nakonec nic :-)
No zkrátka, trošku jsme se tam projeli po pastvinách, vyváleli se (aspoň já), prohnali nás pastevecký čokli, u jednoho pastevce kterému jsem tam udělali excelentní kino jsme se, samozřejmě marně, pokusili zeptat na cestu, a po hodině docela obohacený o hardcore zážitky, jsme sedřený skončili zase na původní křižovatce.Mimochodem zrovna ty čokli byli jedna z mála nepříjemných věcí na hřebenech, většina byli normální proběhli se zastěkali si a dobrý ale pár baskervilů cenilo zuby zvlášt blízko a nasraně a pak se mi nohavice motokalhot nezdáli až tak tlustý , ujet těm šmejdům na ceste je snadný víc než 60 jim to neběhá ale na polonině je 60ka hodně za hranou rozbití huby a tak jim mimo cestu skoro ujet nejde :-/.

Tak teda jo, nebudeme blbnout, jedem po svý stopě zpátky, projedeme orgasmy a jsme zase na starý dobrý Transalpině – byla to ale nádhera! Zvlášť, když to bylo nad plán.
Pokračujeme Transalpinou, začíná se šeřit, pořád je to famózní, tenhle den snad nemá konec. Fotíme se u sněhu, projíždíme nově rozestaveným lyžařským střediskem, pak naklesáme pár set metrů do příznivého klimatu a ještě v serpentýnách si na pastvině děláme bivak.

Videjko : http://www.youtube.com/watch?v=1Ka8_RVMfUY
Dneska jsme slušně vyflusaní. Dokud se jezdilo, zážitky to smetly, ale teď večer je to sakra znát. Ještě se vracím do střediska pro pivo – nevzal sem si ani rukavice, bylo to asi 15km a po setmění se slušně ochladilo. Rozdělat oheň, večeři a pivo, já s Martinem jsme se ještě vykoupali v potůčku, co tekl dnem nedaleké rokle. Lab byl za humusáka, par piv a odpadli jsme jak mimina. Jinak dnešek byl těžkej úlet, zapomněli jsme i usušit stany. Labakov zase straší zase tím, že zítra už konečně zapadneme někam do penzionu- optimista :-).

 
DEN 4 15.9. středa 250km Transalpina- nad Novaci – pod Transfagarasi smerem od Curtea de Arges

Ráno bylo konečně teplo, to naklesání se vyplatilo. Při svý výpravě za obohacením zdejšího koloběhu živin jsem nalezl 2 praváky a 2 bedle, krásný čerstvý podpapírák zůstal nevyužit :-).Vykouzlil jsem z toho luxusní maso na houbách, vaříme v klidu snídani a sušíme výbavu. Trošku jsme šlápli do mapy a operativně změnili plán – ve městě se jen dozásobíme a vrátíme se znova přes skoro celou Transalpinu – přece jen třetina byla už za šera a až se tahle silnice dostaví, už to nebude nikdy stejný.
Nastartuju pegaso a ejhle ráno stejná porucha jako včera, brumle a nejde vytočit. Zařvu si pro uvolnění: TOHLE JE TA NEJVĚTŠÍ MRDKA NA SVĚTĚÉÉÉÉ!!! Kupodivu se to samo nespravilo :-). Už nerozebírám nic, v karburátorech to prostě není. Spíš dumám. Najednou, úplně náhodou, při startování pustím světla a ejhle všechno zase maká!!! No to je úplně neskutečný – včera jsem vlastně taky při definitivním odjezdu pustil světla a všechno začalo makat - no vida, takže elektrika,no hlavně aby jí to vydrželo aspoň takhle :-).

Cestou do města potkáváme velkou českou bandu snad 10motorek. Viděli jsme je i včera, spali nahoře ve středisku, sjíždíme s nimi dolů, ale takhle banda má na náš vkus poněkud šnečí tempo.
Nakoupíme a hurá zpátky. Že to byl skvělej nápad, se ukázalo prakticky ihned.
Takže: znova výhledy, znova kopečky, znova focení, potkáváme i Rakušáka na bawu – má jen 1150ku s kompletnim podvozkem od Touratechu, asi nějaká socka:-).
Pochvaluje si 4hvězdičkovej hotel za 25E – my spali za 0E mezi hovny, ale taky dobrý :-). Stihli jsme se i ztratit, když jsme nečekaně s Labakovem odbočili na louku a Martin nás přejel a zmizel v dáli. Docela dlouho jsme se hledali, měl sem i docela bobky a už sem ho pomalu hledal po roklích. Naštěstí jsme se nakonec zase našlii – projezdil jsem si to tam opravdu dokonale, někde jsem byl až 4x.

Loučíme se s Transalpinou. Byl to opravdu jedinečnej zážitek, kterej můžu jen doporučit. Je velká škoda, že se ta cesta staví – nejlepší by bylo, kdyby došli dotace a ihned se skončilo tak, jak to je :-). Nicméně budu přející a příští roky tak doporučuji Transalpinu i všem nebahnícím kolegům na 2 kolech.
Sjíždíme do údolí, koupeme se v přehradě (voda luxus 10st. ) a pořád pěknou krajinkou ukrajujeme kilometry směr Tranfagaras. V Curtea de Arges nakupujeme opět v Plusu a chystáme se do hor – už mi to zas blbne, tentokrát startuje, jak když nemůže, no uvidíme večer, Martinovi stejně odešel přímaz řetězu, takže uděláme větší servis.
Dneska bivakujeme docela brzo na klasických transfagarašských tábořištích u řeky. Proti létu celkem rozdíl - jsme tu sami! Vrhám se na servis, závada odhalena docela rychle – v baterce není ani kapka :-). Starý baterky pegasa přebíjejí, to se ví, tak se s tím smiřuju jako s faktem a po pokusu vyrobit si z ešusu destilační kolonu se ráno na Martinově moto vydám do města pro destilku a uvidíme, kam pak dojedu,opravujeme Martinův přímaz a další menší údržbu.

Večer klasika - oheň a pivo se slivovičkou, taky se nám povedlo koupit mimořádně kvalitní buřty – při pokusu je opéct, se během asi 20sec rozpadly na kusy a celkově byly shledány naprosto nepoživatelné a došlo na konzervy – stejnak jsem jich zase vezl plnej kufr přitom tady mají všechno, co doma a levnějc (až na ty buřty ovšem:-) ).
Labakov nás dokrmuje vojenskými sušenkami s překvapením – jedny jsou sladký a jedny slaný – rozdíl poznat není - a to je to překvapení :-). 
Jo a stejně jako každej den, vyhrožuje tím, že zítra už konečně zapadneme někam do penzionu :-)

DEN 5 16.9. čtvrtek 400km pod Transfagarasi smerem od Curtea de Arge – Arieseni (blizko Ponornych hradu)

Ráno si přivstávám a sjedu na Martinově pegu pro destilku, celkem snadno ji získávám u místního opraváře, vracím se a dolívám – motorka šlape (se světly:-) ), tak si zbytek nechám pro sichr a můžeme na Transfagaras. Kdo by řekl, že už ji jedu potřetí?
Ráno se tam ometá toulavej čokl, normálně by dostal kopanec, ale tentokrát dostal 10 rumunských buřtů, myslím že se mu o nich zdá dodneška jen nevím jestli v dobrým :-).

Stoupání okolo přehrady po asfaltu už známe nazpaměť a proto na hrázi odbočujeme doleva a malým tunelem si dáme přehradu z druhé strany – pravda, je to sice dál, ale zase horší cestou! :-) Užíváme si blátíčko a díry, je to dost kiláků, i ruce zabolí, ale fakt paráda, na této odlehlé cestě je k vidění i starý dobrý rumunský PETkový super bordel – dneska už vzácný pohled.
Martin se tam luxusně rozplácnul na blátě asi 60ti a rozerval si svojemoje kufry EVO-1- hlinikove nýty (které už nepoužívám) mají své rezervy :-) -( případné zákazníky upozorňuji, že už toho přežily hoooodně předtím a reklamace nebyla uznána :-) ). Vylepšujeme jejich tvar jako správní ynteligenti citlivou kombinací ran sekerou a hrubého násilí a pokračujeme v jízdě.
Míjíme tábořiště mentálně postižených, teď zcela pusté a hurá zase na asfalt. Transfagaras – co na ni říct? Škaredý to tam není :-) a to ani napotřetí, zvlášť když je naprosto nádherně a podzimní slunce dokáže i tady vykouzlit příjemnou teplotu.

Videjko: http://www.youtube.com/watch?v=6DlsMepwaUI
Sjíždíme dolů kolem 12té, máme skvělej čas a potřebujeme ho, protože týden se dost rychle otočil a je třeba myslet na navrátila, proto oficiálně dneska končí užívání si a následuje přesun na sever co nejblíže k Ponornym hradum. Cestu volime přes Sibiu, Alba Iulia, Zlatna, Campeni
Zvládli jsme to dokonce nad očekávání a jsme, tak jak bylo potřeba, kousek od Ponorných hradů - poslední naší etapy. Při jedný pauze zjištuju, že mi u topa upadl zámek i s celým vyklápěním – proste je pryč, zloděje vylučuji, ráno tam ještě byl a z mé zásoby jetých ponožek neubylo :-). Večer začíná poprchat, asi jsme si počasí už vybrali a taky únava už je znát, tak v 7 bereme jeden penzion – ubytování bez problému i s večeří a 4mi pivy nějakých 16E. Pohoda, Lab je konečně spokojenej:-) já sice taky, zvlášť v dešti, ale líp se mi spí venku:-), jinak bacha!! Rumuni neznají oběh teplé vody, tj. pokud vás nasáčkujou do 3ho patra, pusťte si teplou a běžte na večeři, cca za 10min přiteče, nevěda jsem se jako první koupal ve studené. Ale co, pořád teplejší než v potoce :). V noci pršelo, ale do rána to dostalo rozum.

Videjko : http://www.youtube.com/watch?v=tqJul8jWHjQ

DEN 6 17.9. pátek- cca 150km penzion u Ponorných hradů – penzion u Oradey

Sbaleno, vyrážíme. Cestou se trošku zakufrováváme s benzínem a zásobami, ale i tak kolem 10té najíždíme na cestu směr Ponorné hrady - a po cestě zase Čehuni - pár kluků asi na DRkách .
Hergot, tahle cesta se taky staví! A jak! Tady snad bude státovka – my si ještě užijeme bláťíčka v serpentinách, ale pro budoucnost opět jedna zapovězená lokalita :-/.
Pořád je to ale stará dobrá rumunka a tak podvozky dostávají výprask po zásluze. Nastoupíme do tábořiště, převlíkneme se nalehko, motorky necháme tam a jdeme na pořádný průzkum – je to asi 3h výšlap, ale stojí za to a chce to pořádný holinky a světlo. Tentokrát pořádně vybavení ty jeskyně prolezeme z obou stran a někdy kolem 3tí jsme zpátky u motorek. Najíme se, dáme siestu a koupel. Ještě se chceme trošku projet po tý dělaný cestě, kam nás dovede a kolem 4tý podle plánu směr Oradea – jenže začalo pršet a tady je kras, tj. šíleně klouzavý vápencový šutry a štěrk. Dost bylo pokoušení osudu, toto byla už fakt poslední atrakce, jedeme domu.
Rozpršelo se teď fakt dost, cesta je jedno kluziště,díry jsou zality vodou neni poznatjestli jsou huboký 2nebo 30cm vyhýbat se nemá smysl diry tvoří 60% povrchu silnice takze jsem parkrát vymetl pekny brutality. Na asfalt jsme ale dojeli v pořádku a nakonec tomu ujíždíme a hrneme směr Oradea. Je potřeba být na zítřejší návrat někde co nejblíž u hranic.

Ale zase chčije :-/. Martinovi nesvítí žárovka – nutím ho koupit novou a nakonec to je vypálená patice- no daří se :-).
Nakonec bereme za vděk penzionem asi 15km od Oradey, tak se dáme dohromady, najíme se, oschneme, 3 hvězdičky za cca 25E i s večeří se taky daly přežít – večer jsme konečně dopili slivovici - tím, že jsme ji půllitr nalili do půllitru pepsiny – výsledný nápoj byl lahodný s jemně kořeněným buketem a rychlým náběhem :-). Špatně se mi spalo, buď nervy ze zítrka a nebo moc pepsi:-)..

DEN 7 18.9. sobota- 800km – penzion u Oradey - home

Ráno samozřejmě leje a to nás čeká dálnice, blbý vyhlídky :-/.
Sbalíme se, zaizolujeme, jak to jen jde, ale stejně mám už v Oradey promoklej rozkrok a Labakov v Debrecínu jezero v botech Ještě nakoupíme za poslední šušně a hurá v dešti do Maďarska – trvalo asi 250km než jsme to projeli a nic příjemnýho to teda nebylo, ale nakonec někde pod Budapeští jsou mraky pryč a dálnice osychá.
Sundáme nepromoky a dalších pár set km nás dosušuje. Přímo v Budapešti Martinovi vynechává pegaso, za pár set metrů už je nepojízdnej, nemožné! U tohoto velice kvalitního a do dokonalosti dotaženého stroje se něco uklepalo?! Nevěřím!:-). Spravujeme na docela šíleným místě někde u Budapešťskýho parlamentu, kde asi 2m od nás jezdily trolejbusy a nakonec se odvařená spínačka splichtila a zalepila lepicí páskou .
Cesta k domovu je vždycky jiná, to člověk přežije prakticky vše, takže nad Budapeští už jedeme prakticky nonstop, jen na tankovaní po 150-200km. V Brně jsme rekordně někdy před 6tou, v klidu stahujeme foto u Laba a v Tišnove definitivně rozpouštíme naši Karpatia tour 2010. 


Najeto asi 2600-2800km – všichni jsme takový jelita  že to nikdo neměřil :-) spotřeba mezi 6-8 (po dálnici těch 8 :-)). Mně to vyšlo asi na 8000,- i s benzínem, utratil jsem asi 50E , jinak nic.

Závěr:

VELMI, VELMI, VELMI zdařilá akce za poměrně málo námahy a peněz, i ten jeden týden stačil na super zážitky.
Konečně jsme objevili rumunský poloniny a je naprosto jasný, kam pojedeme příště – heslo příští výpravy bude: je to pod 2000m? Tak tam nejedeme :-).

Transalpina je super cesta, je fakt škoda, že ji staví novou :-). Ještě příští rok bude snad trošku „divoká“ a pak už to bude „jen“ druhá Transfagaras – ale pozor, podobných cest je tam pořád dost, jen hledat.
Parta držela skvěle pohromadě, a i když jsme s Martinem sebevrazi, Lab nás nechal :-) Tahle akce se do vzpomínek zařadí hned na druhý místo za Albánii, ale to jen proto, že Albánie na Jawě se dá projet jen jednou za život (i když, kdo ví):-).

Rozhodnutí jet na podzim hodnotím vysloveně kladně, sice to chce trošku štěstí na počasí ale mimo sezonu je to prakticky všude uplně o něčem jiným – jako největší mínus bych viděl krátkej den.