Jawa sraz Holandsko 2012

Jawa sraz Holansdko 2012 – Everdingen 23-29.5.2012 5 let uteklo jako voda a byl tu rok 2012, tedy 5 roků po první účasti na Holandském jawáči. Pro velký úspěch výpravy v roce 2007, byla celkem velká část té naší party rozhodnutá se zúčastnit i letos. No nazdar. Jediná Jawa v garáži (s papíry) byla moje legendární Kalifka Karloska. Před pár lety jsem jí od kamaráda zachránil, za flašku ferneta, před rozpadem na větru a dešti. Jenže plánovaná renovace se postupně zúžila jen na odstrojení zcela nechutných „klempířských“ prvků, nátěr Hammeritem a montáž kývačkové plechařiny. Samozřejmostí byla nová lanka a elektroinstalace, ale na zbytek se nesáhlo a tak byla slušná pravděpodobnost fatální mechanické závady na dlouhé cestě. Měl jsem v paměti cestopisy Vojty Hlásného, jeho zadřené kliky a opravy na cestách. Při čtení jsem si říkal „jak s tím mohl vyrazit, to přece muselo být poznat dřív..“, no a nyní stojím v garáži nad mojí Jawkou, věším na ní tašky a říkám si „tak co holka, dáš ty dva tisíce kilometrů s hučícími ložisky na klice?“ No což, bylo rozhodnuto, jedeme. Jako rychlá spojka stojí doma natankovaný Tranzit, tak to v nejhorším nějak domů dopravíme. Je to pořád jen malý výlet po civilizované evropě. To by ale byla potupa… Je 23.5.2012 a ráno vyrážím na místo setkání – OMW Draženov. V 9.05 jsem tam, za 15 minut po mě přijíždí Kybic s Katkou, Veverka a Budy. Chybí nám ještě Kuřimská sekce, která se na poslední chvíli ustálila na sestavě Márty, Krejzy a Piskač (Krejzyho skorozeťák). Jenže večer chytili plaváka hned kousek od baráku, takže bivakovali na pumpě a pár kiláků jim k nám ještě chybí. No, nakonec se scházíme a po 11. hodině vyrážíme přes čáru. Kybic se k organizaci postavil velice zodpovědně a měl nakopírované listy mapy s vyznačenou trasou mimo dálnice, takže pelášíme přes Cham, Weiden, Bayreuth, v Kulmbachu dotankováváme a pokračujeme dál. Zdá se, že bychom mohli i přes ranní zdržení dnes ujet plánovaných alespoň 400 kilometrů, ale štěstí nás opouští večer na B303 u vesnice Hafenpreppach. V mírném stoupání najednou cítím kromě 2T smrádku i pálící se gumu. Přičítal jsem to německému synkovi na Kawasaki, který nás předjížděl a musel se na chvíli schovat z protisměru, říkal jsem si „..asi probrzdil“, ale v podstatě ani nedokončuji úvahu a Veverkova mandlovka začíná kouřit víc než obvykle, zadní kolo se zběsile pajtluje a v zápětí stojíme. Letmý pohled na zadní gumu a je jasné, že dnes již dál nepojedeme. Praskly dráty v patce a cca 10 cm pláště se vyboulilo ven. Drhnutím o vnitřní blatník se vytvořil onen kouřový efekt, ale při vší smůle máme štěstí. 1. Nepraskla duše, 2. Stojíme na odbočce do lesa, takže to je vlastně znamení. Zajíždíme na první luxusní plácek a pro dnešek nám bude ložnicí. Následuje pár telefonátů. Udáváme naší pozici Davymu a Hraběti, kteří nás postupně dojíždí. Podle GPS a mobilního internetu (jó to se to cestuje) nacházíme pár pneuservisů v okolí, ale dnes již nikde telefon neberou. Takže padá varianta, že by to někdo „na otočku“ přivezl z Čech. Pořád se vlastně táhneme podél hranic a nejbližší cestou to máme domů 240, i když naše počítadla nacvakala po okreskách mnohem více. Je legrace, jak Veverka napřed s každým, komu volá, pohovoří o cestě, jak to jde, počasí super, hele a co vlastně děláš večer,… takhle po kapkách jsem snad nedával ani svou první dvojku z chování . Každopádně večerní dovoz gumy nehrozí, takže ráno moudřejší večera. 24.5.2012 ráno vylézáme ze spacáků, snídáme, všichni – až na Veverku. Ten nikam nespěchá, kolo má vyndané, v klidu spinká... Kolem půl 9 začíná další kolo telefonátů do pneuservisů. Začínají se potvrzovat obavy, že sehnat pneumatiku 3,50 x 16 bude problém. Nemají ji nikde, v jednom servisu doporučují kontakt na kolegu, ale též nemá, jeden servis by ji objednal, ale byla by nejdříve v pátek, to už bychom měli být v Holandsku. Nakonec je tedy uzavřena dohoda s Frantou, že provětrá Kawu a gumu z Přeštic doveze. Na plácku v lese tak zůstává Veverka s Hrabětem a očekávají mobilní pneuservis z Čech, zatímco zbytek se balí na další cestu. Další směr máme na Fuldu a severní objezd kolem Dortmundu. Cesta jde celkem dobře, přecejen ač jedeme po silnicích i 2. a 3.třídy, jejich kvalita je přepychová a i přes značný rozměr naší 7 členné kolony a smrdutost dvoutaktních kafemlejnků nás zatím nikdo nezprasil. Někdy je ta německá disciplinovanost až otravná. Dojede nás auto a několik kilometrů vyčkává na 300% bezpečnou příležitost k předjetí. Pak se odhodlá, ale ne že by naložil a koukal toho našeho hada přefrčet. Pěkně rozdílem 3 km/h nás pomalu míjí a po kilometru se musí zařadit mezi nás, protože je proti auto, horizont nebo zatáčka. Tahle úzkoprsost je možná někdy víc nebezpečná, než kdyby trochu poškádlili rychlostní limit a předjeli nás na drc. Přecejen, naložené jawky nebrzdí, jen zpomalují a při prudkém stisknutí brzd se hadicově kroutí . Před průjezdem Fuldy se občerstvujeme v obchodní zóně, kde je několik obchodů, Burger king a tak si každý vybírá nač má chuť. Já si dal za 5,5 E půlku kuřátka s hranolkama a bříško si smlslo. Další směr držíme na Brilon a Soest. Kousek před Soestem je již krásný májový večer a celkem bez problémů nacházíme náš dnešní hotel, za nějž nám posloužil okraj řepkového pole. Shodou okolností je tento plácek ukryt nad silnicí za křovím, takže o něco později večer neomylně identifikujeme zvuky motorů našich ztracených synů, Hraběte a Veverky. Po opravě zadní gumy to za námi valili po dálnici a moc se s tím nemazali. Našli nás podle poslaných souřadnic, ale samozřejmě je to přivedlo právě na tu silnici, která od nás byla cca 20 m. Tak chvíli nechápali, že na ně hurónsky pokřikuje a píská křoví, ale pak pochopili, že jsou správně a po drobné instrukci to objeli a byli jsme zase kompletní, tedy 10 lidí, 9 motorek. Večer probíhá tradičně, večeře, pivko a pokec. No dnešní pivko bych raději nezmiňoval, ale pro poučení z chyb je určitě dobré říct, že belgický Maternus doporučuji vypustit z pitného režimu. Chutná to jako chmelový extrakt cmrndnutý technickým lihem a podle pocitu po ránu, to tak asi i bude. A to jsem vypil jen 2 piva. Bohužel v tom posledním obchodě neměli na výběr a jak řekl Márty „nejhorší pivo je žádný pivo“, nicméně v tomhle případě bych nesouhlasil. 25.5.2012 Ráno balíme náš řepkový bivak a vyrážíme na cílovou etapu. Dnes je v plánu opustit Německo a dojet do cíle Vianen-Everdingen. Sotva jsme vyjeli na státovku a začali nabírat rychlost všiml jsem si prokluzující spojky. Nechtěl jsem hned zastavovat kolonu a tak jsem ubral forsáž, aby nemusela přenášet ten brutální výkon. Také jsem začal praktikovat jízdu vleže, což se ukázalo jako nejlepší navýšení výkonu jawky. Holt když se ubere aerodynamický odpor jednoho vola, přidá to 2 koně . Moje víra, že se spojka umoudří po zahřátí ovšem vzala za své, a tak jsem musel nakonec zastavit a povolit o 2/6 seřizovací šroub. Pak už bylo vše v pořádku, ale zaleháváním do kopců jsem se bavil i dál. Je psina, když čtyřka v kopci skomírá, ale po zalehnutí někdy i zrychluje. S drobnými navigačními chybkami jsme překročili německo-holandskou hranici a čekal nás dálniční přesun směrem na Utrecht. Na okruhu jsme ztratili Mártyho, který jel poslední a v hustém provozu, kdy se nedalo udržet formaci a řadili se mezi nás auta i kamiony, přehlédl, že sjíždíme. Tak to byl průser, protože jediný neměl mapu ani GPSku. Stálo nás to hodinu a půl, kdy mu Krejzy po telefonu radil směry, které brát a které ne, no a nakonec jsme se šťastně setkali na BP pumpě. Společně jsme pak již bez problémů dojeli zbytek dálnice a po pár kilometrech místní silničky jsme projeli bránou improvizovaného kempu. Bylo to časově tak akorát. Jen jsme v rychlosti vyplnili přihlašovací formulář, našli si své místo v kempu a fofrem do muzea. Bylo 17 hodin a muzeum mělo do 18. Šli jsme pěšky, prý je to 600 m. No možná vzdušnou čarou, ale to je přes kanál a rákosí. Po silnici to bylo tak 3x600m, ale stihli jsme to. Muzeum parádní, hodně strojů a i prostředí bylo vhodně tématicky upraveno. Takže třeba za expozicí Harley Davidson je na zdi vymalováno panoráma Route 66, za Cafe racery byla italská kavárnička, za MV Agustou Benátky. Celkem mě dostala výloha drogerie za expozicí Jawa, která obsahovala takové perly jako starý Tix a Palmex. Po návratu z muzea jsme se konečně zabydleli a šli na večeři. Vyměnili jsme Eura za srazovou měnu, kterou nebylo nic méně hodnotného než 1 JAWA. 1 JAWA žeton stál 1,5 E. Menu bylo vcelku pestré, od klobásek, přes hamburgery až po řízek s hranolkama, kterému jsem za 4JAWA neodolal. Pro nás tradičně problematická byla základní míra jednoho piva, ta totiž byla 2dcl kelímek, takže jsem to řešil kupováním soupravy dvou kalíšků. Babka za výčepem byla bystrouška a všimla si, že to druhé pivo nenesu nikomu dalšímu a tak se ptala, jestli mám velikou žízeň. Tak jsem jí to potvrdil a vysvětlil, že pro Čechy je dvoudecka malá nádoba, no a pro Plzeňáky tuplem. Tak jí to pobavilo, ale jiné kelímky stejně neměla, ale aspoň už pak točila rovnou dvě bez divení. A tak nám utekl první večer v kempu, na dobrou noc jsem ještě zahnal hlad pozdní druhou večeří a šup na kutě. 26.5.2012 Ráno je opět krásné počasí. Mimochodem od začátku cesty na nás nespadla ani jediná kapka vody, a to ani za jízdy, ani při kempování. Jen holandský vítr je čerstvý. Ale to nic nemění na faktu, že od 7 hodin ráno je ve stanu nesnesitelný hic a donutí to člověka vstát, ačkoli okolní klid přímo vybízí k lenošení a dotažení spánkového deficitu z všedních dnů. No nic. Následuje ranní hygiena a snídaně. U hygieny bych se pozastavil. Né že by na mytí toho zjevu, co vídám v zrcadle, bylo něco vyjímečného, ale určitě stojí za povšimnutí zázemí kempu. Tedy původně jen louky. Strejdové pořadatelé to zmákli na výbornou. Dovezli párty stany, karavany s občerstvením, ale hlavně, luxusní mobilní sprchy a WC. Vše čisté, v bezvadném stavu, na WC je závěsný geberit, sprchy taky pohodové. Jen tedy mají solární ohřev vody, takže nestačí ohřívat takový průtok, jaký je požadován a teče pokojová teplota, teď po ránu i méně. Tahle voda měla asi tak 2 cm . Ale jinak musím nad kvalitou zázemí smeknout. Když porovnám ceny – 10E vstup, plus 2x6 E kempovné, vychází mi, že to nedělají pro zisk. Navíc je plocha „kempu“ v noci osvícena dvěma sloupy s halogeny a o energii se stará dvojice mobilních agregátů. No a pak si člověk vzpomene na sraz Goldwing klubu, kde chtějí za vstup 40E a k dispozici jsou v „kempu“ ve Skalici záchody a sprchy, které pamatují Žižku, také se studenou vodou a bez gumovek téměř nepřístupné. Nechci soudit, ale je to zajímavý kontrast, i přestože 40E je cena na těchto srazech v Evropě obvyklá. Po 10 hodině se začíná houfovat vyjížďka, která nás po místních silničkách, ale i centry přilehlých městeček přivádí do Verzijlu, do ČZ muzea. Zdejší expozice je menší než v Hagesteinu a je zaměřená jen na ČZ, ale zase je tu k vidění rozsáhlá modelová řada výrobního programu čezety a to jak silničních tak krosových motorek. Ti co mají rozestavěné domky, slintají a chytají inspiraci. Jako že takhle by mohl vypadat obývák. Jenže pak krásné myšlenky přebíjí realita a letmá vzpomínka na drahé polovičky zatahuje za smělými plány temnou oponu . Po občerstvení (káva, čaj, sušenka, limo – vše v režiji) vyrážíme dál na Kinderdijk, kde je řekněme muzeum vodního světa. Je tam komplex větrných mlýnů, které se starají o udržování požadované hladiny v zavlažovacích/odvodňovacích kanálech. Celý tenhle důmyslný systém je zde schematicky zakreslen na informačních tabulích, promítá se zde i animovaná prezentace historie vzniku téhle vodní soustavy. Máme v tom tedy už jasno. Jakmile v Holandsku přestane foukat vítr, je to průser a musíme zmizet . Cestou zpátky máme jednu nepříjemnou záležitost. Holanďan na MZ zachytil o cyklistku, která se slušně rozplácla na asfalt. Ovšem pokračoval dál jako by nic. Jel jsem za ním asi jako 4.-.5. motorka, takže ten střet jsem přímo neviděl, ale ženská leží přes pravej pruh, kolona jí objíždí a zdá se že jedou dál. No to snad nemyslí vážně, tady musí i organizovaný útvar stranou. Stavím na kraji cca 10 m za ní. Zbytek kolony už reaguje normálně, zastavují a než stačím dát motorku na stojan, tak ti s bočáky už jsou u paní a pomáhají jí na nohy. No zvedá se dost neochotně, drží si rameno, naštěstí měla helmu, vrací se její asi manžel, komunikace je chvílemi dost emotivní. Po pár minutách se vrací i viník na MZ, kterého zpět přivedl angličan jedoucí přímo za ním. Prý se střetu nevšiml, ale má krvácející ránu na pravé ruce, takže kontakt je evidentně potvrzen. Naštěstí je to Holanďan, takže si opisují pojistku a hlavně se spolu bez problémů domluví. Po chvilce jeden motokolega odváží manžela cyklistky na tandemu, zřejmě pro auto. Na místě zůstává jen jeden z pořadatelů a my pojedeme dál. Jenže jak se kolona roztrhá, ukazuje se že chybějící pořadatel chybí při organizování kolony a jak nikdo nestojí na křižovatkách, po pár velice svižných průjezdech přes dvě obce, zjišťujeme, že čelo kolony jelo jinudy. Tak chvíli čekáme, zjišťujeme svou polohu a předpokládaný směr, anglán má GPS, ale neví kam chce jet, hrne se k němu němec, ale ten zas neumí anglicky ovládat GPS, no psina. Jak tak stojíme před křižovatkou a klucí anglosaský bojujou s technikou, vidíme, že o 400 m vedle jede – předpokládaným směrem – jen po souběžné silničce, druhá skupina. Připojujeme se k nim a zbytek cesty do kempu je už bez potíží. Opět se ale ukazuje, že cestovat po Holandsku místními komunikacemi, vyžaduje mít podrobnou mapu oblasti, což nikdo z nás neměl. Mají to značené jak kde. Někde mají směr na větší město, podle toho se jet dá. Ale pak mají křižovatku (většinou kruháč), kde je potřeba uhnout, ale přesto jsou značené jen malé obce, nebo jen části obcí. Zase se tedy ukazuje, že nejlepší je držet směr podle slunce a až poblíž cílového bodu se začít pídit po přesnější trase. Po návratu do kempu ještě vyrážíme do Vianenu, na nákup piva, chleba a něčeho k pití, no a natankovat. Veverka avizuje, že se dneska vožere, Márty má narozeniny, slibné vyhlídky na nadcházející večer. Jak tak k večeru diskutujeme u stanů, připojuje se k nám do debaty manželský pár – asi holanďani a pohodáři. Snažíme se si tak nějak pokecat, v rámci srozumitelnosti, pak přichází i ochutnávka našich lihovin. Narozdíl od staříka na minulém srazu, který to nedal a vylil, paní se po přičichnutí k Božkovskému rumu a vysvětlení, že je to „kartofelsirup“ chechtá od ucha k uchu a bez zaváhání ochutnává. No co no – dobrý je to, ochutnává znovu, tak jí říkáme, že to je nejlepší český RUM akorát díky unii se to tak nesmí jmenovat. Tak připíjí oba ještě jednou na zánik unie. Pak ovšem začíná předzvěst večerního průseru. Tedy nic tragického, jen Veverka jako chlap dodržel slovo a zatím lehce pod parou, svolává kolem přihlížející účastníky „kukenzí bite“ Márty dodává „ale šnel, jinak fertig“ no a pak se poprvé dnes večer zapaluje otevřená nádrž na jawce. Přihlížející se opatrně usmívají, ale moc k tomu důvěru nemají. V mezičase dostává Márty gratulaci k narozeninám a tričko s Jawamotivem. S přicházející tmou a zvyšující se hladinou promilí, přicházejí odvážnější kousky a vrcholem je zapálení nádrží Veverkovo a Budyho jawy přímo u pódia. Jak by řekl klasik „pro svoji značnou podnapilost jsem motocykl nebyl schopen tlačit, tak jsem na něm raději jel“. Budy jasně ukazuje vzpouzející se čtyřce kdo je tady pán a když ho chce při rozjezdu shodit, ještě 11 metrů se jí drží – změřeno ráno podle vyorané brázdy. Při pálení nádrží u pódia se jednoho němce zmocňuje panika a křičí, že tady ne, já tu mám karavan. Nic platné, chlapi byli rozhodnuti. Pak ještě obchází ostatní účastníky a ptají se jestli jim to dobře chytá, že to kdyžtak zapálí. No velký ohlas měla tato promo akce . Při návratu ke stanům sebou pro změnu dvakrát seknul Veverka, ale to už, naštěstí pro rozesmáté/vyděšené účastníky srazu, milosrdně skrylo šero. Myslím, že na příštím srazu budeme mít benzín na příděl a seberou nám zapalovače, sirky, křemínky i brejle nad 1 dioptrii. S dalším postupem neúprosného času se bujaré veselí zklidnilo a nad ránem zavládl opět naprostý klid. 27.5.2012 Ráno mě opět vyhání hic ze stanu. Ale dnes se nedám. Otevírám stan dokořán a ještě chvilku lenoším. Naši dvorní baviči jsou ještě v říši snů, ostatní se postupně probouzejí. Pomalu se balíme. Dnes zahájíme zpáteční cestu a musíme se dostat alespoň za Dortmund, abychom měli šanci najít opuštěný plácek na spaní. Po 10 hodině se opět houfuje vyjížďka, ale na tu již nepojedeme. Po obědě jsme všichni, dá se říct, nachystáni k odjezdu. Veverka ne. Nakonec se rozhodl, že vyrazí o něco déle s Hrabětem. Mají za cíl objet Dortmund jižně a ve Wuppertalu se podívat na visutou městskou dráhu. Jo, je to zajímavý technický skvost, ale motat se kvůli tomu středem porýní, to se mi tedy nechce. S ostatními tedy opouštíme kemp a směřujeme opět na severní objezd průmyslové oblasti porýní. Jedeme po dálnici, ale to se dnes ukazuje jako fatální chyba. Je hic. Snažíme se držet vyšší tempo a po pár kilometrech zastavuje na kraji Budy, na konci kolony u něj zastavil i Márty. Čelo kolony zastavilo o pár set metrů dále. Ale nevíme co se děje a ani si nemůžeme vzájemně pomoci, tak čekáme a sledujeme mobily. Je to dobré, Budyho čtyřka se trochu přikousla, ale naštěstí si toho všiml včas, takže beze škod. Přimazává do nádrže, přizvedává jehlu a za chvíli nás dojíždí. Netrvá ovšem dlouho a zastavuje se Márty, nyní jsem na konci já, takže stavím s ním. Taky je přidřeno, takže to samé, více oleje do nádrže, jehlu výš a jedeme. Když dojíždíme čekající čelo kolony, dozvídáme se, že Budy kousnul podruhé, to když si všiml, že jsme s Mártym zastavili, tak opepřil, že předá informaci vpřed, no ... nepředal . Usoudil, že se mu jawka mstí za to že jí včera zapaloval. Domlouváme se, že dálnici co nejdřív opustíme. Zatím jsme měli štěstí, že v místech našich závad, byl odstavný pruh. Stát se to ale na mostech nebo v místě křížení dálnic, kde je 5 pruhů, plných, sunoucích se stovkou s minimálními rozestupy a my jsme v prostředním... nic moc. Sjždíme tedy a začíná bloudící etapa po okreskách. Nakonec po místní silničce o šíři cyklostezky, překračujeme hranici do Německa. Rázem je cesta o něčem jiném. Žádné retardéry, normální až nadstandardní šíře, dopravní značení přehledné, s čísly silnic, to je balzám. Tedy až na ty semafory. Kdyby je všechny naráz vypnuli, můžou s klidem vypnout jednu elektrárnu. Zdržení na dálnici a cesta mimo dálnici způsobili, že máme trochu skluz, ale doháníme to. Kolem 8 večer zajiždíme kus za Dortmundem do lesíka, na - na první pohled - luxusní plácek. Po ránu dostal krycí název hotel u 100 klíšťat. Každý si jich vezl pár na těle, vedl Kybic s 10ti. A to ještě nevíme, že je máme nalezlé v plachtách, spacácích, a tudíž, že večer bude pokračování. 28.5.2012 Další den přesunu. Opouštíme hotel klíště a pokračujeme na Fuldu. Vcelku v této fázi není o čem vyprávět, je to jen nudný mimodálniční přejezd na cestě domů. Dnes se nám daří plnit kilometrovou normu, najíždíme kolem 300 km (lehce přes), s průměrem 55/hod. Kdo zná cestování na staré a někdy i přetížené Jawě, ví, že to není špatná hodnota. Cestovní rychlost držíme cca 85. No a bohužel nejsme ranní ptáčata, takže denní nájezd je spíše ovlivněn časovými možnostmi. Ve Fuldě se občerstvujeme v Burger kingu a na noc se vracíme do osvědčeného hotelu „U Veverkovy prasklé gumy“. Celkem legrace. Když odbočujeme v táhlé zatáčce vlevo do lesa, proti jede kolona asi 10 policejních dodávek, asi 3 normálních policejních sedanů a za nimi pár civilů, kteří tohle rozhodně předjíždět nechtějí. No a proti parta individuí na kouřících strojích stojící u čáry čekající na odbočení vlevo – do lesa, do zákazu, do pr….. No každopádně to nijak neřešili, nikdo se po nás dále nepídil. 29.5.2012 Ráno si přivstáváme. Dohoda zní, že jen vstanem, sbalíme ležení a nikdo nebude nic kuchtit. Snídani si dáváme na ARALce Grub am Forst. Časné vstávání je znát. Odděluje se Davy, který směřuje do Čech na některý ze severnějších přechodů. My jedeme zpět ve svých stopách. Tedy na Bayreuth, Cham, Weiden, Draženov. Pár bezpečnostních přestávek na malou potřebu a protažení a jsme za čárou. Na Babylonu se loučíme. Jedu rovnou domů, Márty, Budy, Piskač a Krejzy jedou s Kybicem rovnou na Bezděkov. U Kybiců ještě proběhne zakončení výpravy a zítra budou Kuřimáci muset polknout ještě zbylých 300 kiláků na Podlesí. Já po posledním tankování v Horšovským Týně dorazil v 15:00 na dvorek, zakroužil jsem tři čestná kolečka před garáží, zhasnul starý chrastící motor, poplácal jawku po nádrži a podrbal pod žebry. Je to holka statečná a musím se uznale poklonit nad tím, co je mrtvý motor ještě schopen absolvovat. Počítadlo kilometrů se zastavilo na součtu 2.045 Km. To znamená průměrnou spotřebu 4,1/100 km. Ve stínu výše napsaného se musím jen pousmát nad otázkou, kterou jsem zcela vážně vyslechl na pumpě v Týně od místního truckera „ ...to ještě jezdí jo?“ Tankování: 23.5.2012 10:06 Draženov 5,52 201,50 Kč 23.5.2012 15:21 Kulmbach 9,4 15,31 E 24.5.2012 Fulda 9,02 15,51 E 24.5.2012 17:20 Brilon 8,76 14,01 E 26.5.2012 17:05 Vianen 10,99 19, 00 E + 20 E 2 l olej Shel VSX 2T 27.5.2012 18:00 Rees 6,75 11,00 E 28.5.2012 10:16 Lippetal 6,76 11,21 E 28.5.2012 14:19 Alsfeld 8,84 14,31 E 29.5.2012 8:32 Grub am Forst 9,59 16,01 E 29.5.2012 14:25 Horšovský Týn 8,36 300 Kč Celkem 83,99 136,36 E + 501,5 Kč + Mogul 260 Kč V přepočtu cesta 3464,- Kč (25,4 / Euro) + 761,5 == 4226 Kč. Níže odkazy na fotky.... Odkazy na fotoalba Davyho, Hraběte, Krejzyho, Kybice.... http://dblue.rajce.net/Jawa_CZ_treffen_Everdingen_2012 http://www.youtube.com/watch?v=iJTIektaYLU&feature=youtu.be https://picasaweb.google.com/crazy350.2009/Ewerdingen?authkey=Gv1sRgCMSDn5Dy64nNrQE http://prasekybic.rajce.idnes.cz/Jawa_sraz_Everdingen/ - jméno i heslo = jawa https://picasaweb.google.com/earleks/2012JAWATreffenEverdingen02?authuser=0&feat=directlink