Učastníci: Labakov,Milánek,Endy

Z 50% psáno přímo na cestě,autor Milánek

"Kompletní" fotogalerie je zde

 Komentáře - Endy :zelená 

                      Lab :modrá

Den –1   14-07-05 čtvrtek:

Labakov mi oznamuje ze den před odjezdem vydává jeho motor příšerné řinčivé zvuky a předpokládá brzký rozpad.

U nás jsme ho rozebrali (já jsem to rozebral doma den předem a nenašel jsem nic, tak jsem si řekl že to přenechám odborníkovi;-) )  a nenašli naprosto žádnou závadu která by to mohla způsobovat,po složení motor vesele řinčel dál ,tím se odkryla hrdinská povaha Laba který rozhodl že pojede kam ho to doveze a hotovo.

Den   0   15-07-05 pátek:

Sešli jsme se u nás a u šálku „dobrého“ piva značky PoličkaJ pokecali o cestě , o záplavách devastujících rumunsko a víceméně se shodly na tom ze při zátěži kterou máme a stavu Labova motoru dojedeme tak do Olomouce a usnuli.  

Řeči jsme vedli silný, ale v podstatě jsme vůbec netušili, do čeho jdeme. Já měl za sebou jeden 5-denní výlet na Slovensko, jinak jsem na motorce jezdil „kolem chalupy“. Ostatní na tom byli asi podobněJ.

Den   1    16-07-05 sobota:Jedlová – Zemplínská Šírava (SK)  484km

ODJEZD !!! je krásný den,začíná to super –následuje poslední focení,maminka zatlačuje slzičku s přesvědčením že vidí svého nezdárného syna naposled a my frčímeJ.

 Kolona našich tří strojů se rozjíždí a rychlostí cca 100km/h si to šineme směr slovensko,všude jsou policajti,asi nějaká akce,jelikož máme na sobe podobné reflexní vesty, řidiče tím mírně mateme a je vidět že si na nás dávají radši pozor,najednou asi 20km od Olomouce Endy zadřel,pěkně to s ním koplo a já jedoucí za ním jsem měl docela problémy to ustát, navíc Endy mírně otřesen při slízání z motorky neodhadl váhu a ještě ji položil.

Naštěstí tahle nebezpečná situace dopadla dobře motor jede, neklepe a táhne, takže po vychladnuti jsme pokračovali dál a na nejbližším vhodném místě radši přidali oilmasteru.

Následky se začaly projevovat už v Rumunsku – při záděře se kousl motor natvrdo, nakoplo to pístní čep a po 2000km začalo z levého válce cinkat. Zatím jsem s tím nic nedělal, ale poučení – nevyjíždět na velkou jízdu s čerstvým motorem (můj měl cca 3500km po záběhu, a bylo to málo).

Hranice proběhla hladce,Žilina a ostatní věčně ucpaná města taky a na benzínce kousek od Lipt. Mikuláše jsme si mohli připsat prvních cca 350km.

Ze strachu před povodněmi jsme se rozhodli na poslední chvíli změnit trasu a zamířit na pár dní směr Ukrajina,Labovi se ještě uklepal drátek u kondíku,ale jinak jsme celkem bez problému dorazili úplně vyfluslý do cíle – Zemplínská Šírava. 

Kemp byl zevnitř mnohem horší než zvenku a hlavně záchody a sprchy byl fakt děs .

Po prvních dvou pivkách v hospodě se v nás probudily Češi a u 6ho piva jsme někdy po půlnoci zalehli.

Den   2     17-07-05 neděle: Zemplínská Šírava (SK) – kdesi v Zakarpatské Ukrajině (UA) –135km

Ráno jsme se sbalili a hurá na Ukrajinu,v kempu jsme se vyhnuli placení což byla spíš organizační chyba u brány, ale jejich problém, stejně to tam stálo za houby.

Hranice byli dost opruz hlavně kvůli hicu a protivným celníkům,ale po cca 1 ½ h jsme to měli za sebou.

Je dobrý mít doklady v pořádku, je potřeba vyplnit bumážku, kde se píše, kam jedete. My tam nenapsali nic. Pěkná ženská za okýnkem, kterou by se mi normálně vyplatilo pozvat na kafe, nás za to seřvala jak malý smrady, takže jsem jí nikam nepozval, do kolonky dopsal Mukačevo a za chvíli jsme jeli. Jo, ještě ta milá paní měla problém s názvem Labovy motorky, jméno motorky ČZ stejné jako označení naší země CZ jí připadalo jako provokace…

Na ukrajinský straně hranic jsme potkali tři české motorkáře na nějakých silných strojích,při návratu z Rumunska, říkaly hodně vody,ale záplavy nepotkali.

A hurá Ukrajino,copak asi čeká motorkařský myšáky?

Hned za hranicemi šok,benzín cca 16kc/l!!,nejradši bych si tu nádrž plnou slovenského  benzínu za 32kc vylilJ.

Ceny 50% našich u všeho,vynikající zmrzliny, nevím co do nich dávají ale chutnají líp než cokoliv u nás,města trochu kentus ale nic nad limit. A ty holky !!! naprosto všude i v těch nejzapadlejších oblastech zakarpatském Ukrajiny, neskutečně krásný holky po desítkách,to se nedalo, asi si sem přijedu pro nevěstuJ.

Hlavní silnice naprosto v klidu, je tu všechno jiný, cedulím nerozumím, místo poloviny písmen používají nějaký druh tajemných hieroglyfů-ruštinář Endy to nazývá azbukaJ.

 Jsou tu jiný lidi i krajina,všechno pro mne nový jsem úplně vysmátej,někteří Ukrajinci jezdí jak prasata,moc bych za to nedal ze ožralí.

Cestou nás chytila rychlá a silná bouřka o které milánek prohlásil že to bude jen pár kapek:-)) a schovaní pod plachtou jsme na místním odpočívadle dokonce stihly navázat družbu s někým z místních, v podstatě ihned nás chtěli nalít,což se jim nepovedlo – cesta byla ještě dlouhá.

Po asi 60 km jsme odbočily z hlavní silnice zažít taky něco z venkova,to co bylo značeno jako silnice druhé třídy byl spíš kamenolom 10 třídy,motorky to ale zvládají skvěle a maximálně si to užívám,jsou tu skvělý vesničky,prostí lidé,tradiční dědouškové a bábinky s krávou na pastvě u pangetu a chlapi středních let na povozech ostře kontrastují s načančanou mládeží našeho typu.

Dokonce jsme potkali i bandu místních motorkářů jestli se tak dají nazvat.

Na různých ruských strojích a na našich tady docela rozšířených CZ 472 tam bez helem a vzorku na pláštích krosí tím kamenolomem, nechápu jak je tady dokáží udržet pohromadě.

Několik čezet vypadá podstatně líp než ta labova,někteří  nejmenovaní z nás mají prostě socialní moto i proti ukrajině J(a někteří z nás zase mají místo motorky karavan;-)).

Jelikož značení je samozřejmě 0 ,museli jsme se nechat od nich navést ,chvíli jsme jeli za týpkem na jakýsi pravěký ruský 125 (zas tak hrozná nebyla, tuším že to byl Minsk 125,(kdyby jich tady bylo pár tak by o ně určitě byl taky zájem),pak nás navedl z kopce dolů a  prej dolů a doprava, dole byla louka a 5 polňaček který se lišili jen tím že ta doprava byla nejvíc kamenitá J.

No nic jedeme dál, cesta je drsná už na hranici strojů.

V jednom místním brodu už jsem přecenil své síly a zapadl až po motor do bláta, Endy to taky nezvládl a jen Lab nás totálně pokořil když jako jediný projel a to nemá vzadu enduro plášť.jo jo pánové, léta praxe při návratech z hospody na fechtlovi broděním přes řeku se projeví:-).

Naštěstí nám pomohl jeden místní pastevec, původně chtěl půjčit nůž tak jsem ho údernicky zagitoval na brigádu, protože s moji motkou o váze snad 10 tun byl problém vůbec pohnout, než skončíme jsme úplně propocení.

Potom nám názorně předvedl jak se na Ukrajině recyklují pet lahve na stakany a šel se spolupastevci spokojeně nasávat J.

Díky tomu že byla neděle odpoledne seděly celé vesnice venku na lavičkách nastrojení a nasávali ,staří,mladí,všichni ,byli jsme maximální atrakce,byla to doslova spanilá jízda J.

Průjezd vesničkami byl hodně zajímavý, poměrně pěkné a udržované domky na obouch stranách a mezi nimy „cesta“ která vypadala přesně jak vyschlé řečiště horské bystřiny.

Takhle jsme se postupně probíjeli krajinou až překvapivě udržovanou zase na asfalt a po najití vhodného místa přespali v sadě na kopci.

Pak jsem v rámci odlehčení a desinfekce načal rumíka a protože ostatní se ukázali jako prašiví poloabstinenti skončil převážně v mých útrobách,což se ráno kupodivu neprojevilo nijak výrazně .

První noc opravdu na divoko,jen oheň a divočina – prostě paráda.

Den   3     18-07-05 pondělí: kdesi v Zakarpatské Ukrajině (UA) – Sapinta v Rumunsku  177km

Ráno Labakovi cvičně spadla motorka a zlomil si zrcátko a já musel vymýt totálně zasekanej řetěz alespoň v potoce .

Přesun k hranicím už byl v rámci běžného scénáře až na nakupování,všechno je hrozně levný a samozřejmě nejspíš padělaný,utratit ve třech 30euro proměněných na ty jejich šušně se ukázalo jako titánský výkon a pro naši pořád ještě zásobami narvanou bagáž další zátěž.

Smíšené zboží se tu jmenuje ABC ,než jsme na to přišli trochu trvalo ale pak už se nakupovalo luxusně, kromě barvy některých kuřat v mrazáku které byli trochu zelenější než u násJ.

Kromě jineho jsem si koupil i 4 krabičky chesterfieldek asi za 15kč krabičku – no kdo by odolal ,na jejich „chuť“ jsem si pak týden zvykal, ale aspoň mi vystačily až do konce J.

Naprosto napakovaní odjíždíme směr Rumunsko,přechod hranic proběhl hladce,Ukrajina mi ale zůstala v srdci a rozhodne se sem ještě vrátím.

Kolem poledne jsme vstoupili do Rumunska,úplně jiní lidé,úplně jiná kultura,jazyk zní hrozně,taková cikánština,ale cikánů je tu snad míň než na východním Slovensku a taky jinak žijí, prostě se nějak živí ,něco pěstují,mají zvířata atd.

Lidi tu prostě makají,nejsou to zdaleka takový socky zlodějský jak si u nás lidi myslí.

Životní úroveň je o cca 50% nižší než u nás,ale já jako chudej kluk z vysočiny jsem si tam rozhodně jako boháč nepřipadal,spíš naopak. 

Města jsou velký a docela hnusný,sice spousta nových aut a domů ale i bordel.Jsou to vůbec na evropský poměry prasata, bordelu je všude spousta,ale hlavně v  místech kde jsou turisti a měšťáci a jsou to petky,obaly atd . lidi se tu s tímhle druhem sajrajtu ještě očividně nenaučily vypořádat,je to ale taky jen občas -hlavně hory jsou až neuvěřitelně krásný.

Rumunsko jde nahoru, tady v turistických oblastech je až 30% baráků nově postavených a rozestavěných,všechno už evropská úroveň,tenhle sever bude za 5-10 let na úrovni Tater ,opět je tu kontrast mezi starým a novým .

Ceny jsou tu srovnatelné s námi,což je ale mínus protože od chudšího státu čekám spíš levněji.

Při tankování na kartu vyšel benzín o něco levněji než u nás ,za keš to bylo naopak, proti Ukrajině kde jsme byli králové to tady už tak slavný není.

Cestou jsme našli poměrně čistou nádrž a po 4dnech se konečně „umyli“.

Přespali jsme na tak „dokonale“ zašitý louce že nás cestou domů z luk pozdravilo pár lidí a nechalo být ,hlavně dvě babky co se vraceli ze sena z nás byli očividně dost vykulený a pelášili odtamtud jak namydlenej blesk.

Jsme vůbec docela atrakce v těch vestách,všichni lidi čumí, děcka mávají,naše zadýmené stroje,totálně obalené bagáží,pohybující se náhodnými výbuchy a dvoutaktními přískoky,navíc s podkresem labova strašnýho  řinčení musí být pekelná podívanáJ.

Silnice jsou na hadry, občas někomu něco zpoza pavouků a sítí vypadne ,během cesty už padlo za obět několik kyselek a dnes i obvzlášť vzácný náklad – 2l Ukrajinského piva které se rozprsklo jak malá atomovka, časem ale i tohle vychytáváme.

Večer jsme vymlaskli svou denní dávku piva-a to experimentální značky made in Ukrajina, opět jsem byl za největšího alkoholika když moje 2l petka byla prázdná a kluci měli ještě hodně přes půlku, důvod jsem našel brzo-měli jiný pivo ,jejich druh chutnal přesně jak jarová voda ,kdežto moje bylo celkem okJ ,no stejně jsem jim pomohl ho zdolat a kolem 11 jsme ulehli.

Den  4     19-07-05  úterý: Sapinta – průsmyk Mestecanis – 167km

Vstávám kolem 6ti naprosto svěží(jako vždyJ ) ,kluci ještě vyspávají tak si dám hodinovou procházku po okolí , v 7 se vrátím a už jsem dost hlučnej aby se vstalo J.

Ráno mi to při sjezdu z pastviny na kluzké trávě dvakrát uklouzlo a prosekl jsem si drátek v elektrice ,takže se konala menší oprava,jak jinak než přímo před „Veselým hřbitovem“,kluci zatím byli uvnitř.

Po opravě jsem šel i já,je to hřbitov s náhrobky  kde je namalováno kdo jak žil nebo zemřel- docela dobrý,hlavně ta paní co se uchlastala,pak několik měst a nákupy a hurá do hor .

Po cestě jsme ještě navštívili moc pěkný dřevěný klášterní komplex – rozhodně stojí za podívání,motorky jsme nechali bez dozoru na parkovišti hluboko pod komplexem,stálo to trochu strachu ale nestalo se naprosto nic – ostatně jako nikdy.

Silnice jsou hodně rozbité a hodně znamená že ujet denně víc než 200km na jawě je skoro nemožné a tlumiče se dostali na doraz asi milionkrát ,přetížená mašinka dostává pěkně na prdel,ale zatím drží,mám trochu problémy s řetězem,jak jsem ho na Ukrajině utopil v blátě,tak i přes vymytí se za těch pár km dost vytahal.

Na napínání jsem si vybral nejvhodnější místo a to horský průsmyk Prislop ve vyšce 1450m a ještě na louce na nejvyšším okolním vrcholu.

K ubytování jsme si zvolili malý chatkový kemp v průsmyku Mestecanis ve výšce 1096 mnm a za 600000 lei dostali pěknou chatku pro 4 se zásuvkou, světlem a dokonce umyvadlem (i když neteklo),bylo to dobrý rozhodnutí, byli jsme už slušně vyflusaní ze 4 dnu pod stanem a sprcha neuvěřitelně pomohla,navíc v noci dost pršelo.

Mají tu takovou malou smečku otravnejch kempovejch psů, jsou vlezlý a v noci dělali neskutečnej bugr ,měl jsem sto chutí tam na ně vlítnout a trochu je prostříknout slzákem ale nakonec ztichly a do rána byl klid.Ja jsem vůbec žádný psi který dělali bugr neslyšel:-))

Den  5     20-07-05  středa: pas Mestecanis – 15km Bizacem 215km

Raní kontrola motorek nedopadla moc dobře ,Endy má na zadní rozetě ložisko na rozpad ,po propláchnutí a promazání se zatím točí,ale na dlouho to nebude,budeme ho muset sehnat.

Labakov jen seřídil kladívka a já při zběžný kontrole nenašel nic ,jak se později ukázalo nebyla to zrovna pravda ...

Dobrý spaní a opravy nás trochu zdrželi a tak vyrážíme až kolem půl jedenácté ,chytáme jeden deštík,který jak už to bývá po nandání nepromoků ihned ustává J.

Po asi 30Km se během 10 metru stal zázrak a našim vyhrkaným strojům a prdelím je dopřána naprosto nová kvalitní asfaltka táhnoucí se serpentýnama  s nádherným výhledem přes průsmyky v horách.

Perfektně si to užívám,jawička skoro brousí stupačky, vytočená 2ka, vytočená 3ka, všechny stoupáky naplno ,na kopci si při focení motor odpočne a po perfektním sjezdu znova a pořád… jsem v motorkářským ráji a naprosto vysmátej.

Pak navštěvujeme malované kláštery Moldovita a  Sucevita(docela ujdou ale ta silnice byla lepší  J),jeden klášter vynechávám a opět napínám a mažu řetěz,lidi jsou tu velmi ochotní a hned mi pomáhají točit kolem ,bohužel jazyk vázne a tak místo pokecu se dozví jen že jsem Čech J.

Už jsem si všiml že Endy jako pražák dává přednost pamětihodnostem a kultuře kdežto my s labakovem jakožto nekulturní vidláci z vysočiny dáváme přednost přírodě a motorkaření ,nicméně obojího tahle cesta dává plnými hrstmi, řekl bych ke spokojenosti všech.

Začínám mít problémy s motorkou,pořád častěji jdu na doraz,teda spíš někde dřu,navíc mi začíná váznout lanko od spojky,tak ve městě Gura Humorului zastavujeme u obchodu s autodíly,Endy kupuje ložisko a já se pouštím do oprav,lanko je banalita ale ty tlumiče to je horší,na nějakým příšerným hrbu si rumunsko na mý vytuněný jawce vybralo nejslabší část a dopadlo to tak,že se mi ohnuly držáky zadních tlumičů.

Tlumiče už jsou slušně vypáčený a začalo se to bortit- musím to nějak opravit , největší imbus a pár ran sekerou (tupou stranou J) poučilo úchyty kde mají být ,teď ještě to vyztužit, po zahrabání v zásobě dílů jsem objevil prodlouženou matici která tam šla krásně narvat a rozepřela nosnou trubičku o rám. 

Druha strana už byla horší, protože tu matici jak už to bývá jsem měl jen jednu a v obchodě nemají ani prd, ale poradil sem si.

V zápalu boje jsem si ani nevšiml že se kolem nás prohnalo stádečko krav – na fotkách vypadají dobře uprostřed města.Tlumice jsem namontoval našikmo abych těm úchytům trochu odlehčil a po cca 1 ½ h zpoždění vyrážíme dál.

Silnice je zas úplně na hadry ,bereme to jednou spojovačkou přes kopce a snažíme se dostat k jezeru Muntelui do tmy, cestou mijíme jeden naprosto brutální důl na jakousi rudu,při focení se to lidem z vrátnice nelíbí tak pokrčíme rameny a jedem dál.

Tenhle úsek je dokonale opuštěnej nikde nic jen lesy a hory a nitka „silnice“ tady nás zamordovat tak o nás neví nikdo ještě teď bez ohledu na to kdy to čtete J.

 Nakonec se zadařilo projet hory do civilizace a po dalších asi 40 km Rychlého přesunu vesnicemi v 80ti jsme u jezera,nedá se tu ale nikde zašít, okolo silnice jsou všude ploty a je čím dál větší tma ,navíc země je úplně promočená a začíná pršet.

Nakonec jsme to v nouzi zapíchly už skoro po tmě v kempu který pamatoval Calšeskovu moci vládu .

Není to nic moc a je dražší než včera (za 635000 máme dvě chatky po dvou)ale žijem a spíme.

Labakov dokonce objevil ze přilehlá zřícenina jsou bývalé umývárky s tureckýmy záchody. 

Tlumice drží a to dneska po opravě zkusili snad víc než včera.

 Kempuje tu polský pár na transalpu ,polština mně proti zdejší hatmatilce připadá jak božská mana -trochu pokecáme,dokonce nás prej předevčírem i míjely někde u hranic s ukrajinou ,svět je prostě malej.Měl jsem chuť si trochu pokecat a při té přilezitosti odlehčit bagáži o další skleněnou zátěž, ale přijeli jsme pozdě a než se vybalíme a najíme tak to zalomí ,takže družba se nekoná.

Labakov mně ještě večer oblažil příběhem o svrabu a jak je strašně lehký ho chytit a po vyslechnutí příznaků se až do usnutí musím neustále drbat – móóc děkujuJ. Není zač, sám sis o to řekl;-)) .

Zase jsou tu psi ,ale je to jen banda štěňat v noci si klidně ustelou na zápraží chatky a rozhrabou odpadky pacholciJ.

Den  6     21-07-05  čtvrtek: jezero Izvorul Muntelui – pár km před Sighisoarou 160km

Opustily jsme kemp a vyrazili podél přehrady dál ,přehrada je brutální ,ani ne velikostí ale spíš množstvím bordelu nahromaděného u hráze J.

Dál jsme vyrazily Bicazkými soutěskami,fantastický skály,stoupání v otáčkách na hranici jedničky,je to tu super ,cesta je poměrně slušná ale hodně profláklá,90% aut tvoří maďarští turisti,dále mně překvapuje počet Francouzů,potkat fr.auto není nic mimořádnýho.

Endy při focení málem spadne z asi 10m srázu do potoka ,jak v grotesce s fotakem u hlavy a krůček po krůčku ustupuje …..asi 3kroky od hrany je konečně spokojenej a fotí ,když se otočí kam až došel slušně v něm hrkne a fakt tam málem spadne-to by ale už groteska nebyla….

Sjíždíme z hor a po slušným obědě v  restauraci mezi Joseni  a Bucinem ,kde jsem si rozpočítal jídelní lístek a vyšel mi řízek se sýrem pokračujeme přes nebrutálnější asfaltový kros všech dob.Ta hospoda byla jediným místem kde jsme objevili dvoujazyčnej jídelní lístek - bohužel to byla maďarská oblast - tak jídelní lístek v rumunštině a maďarštině mě příliš nenadchl. Ale slečna číšnice uměla pár slov anglicky, tak to náš překladatel a navigátor endy zvládl.

 Absolutně nechápu jak to ty mašiny vydrží, v jedný zvlášť ostrý díře jsem šel několikrát po sobe nadoraz vším,mašina skákala snad metr nad zem ,držáky tlumičů se zas malinko ohnuly, ale teď si spíš sedly na výztuhy tak to zatím nemusím řešit ,labakov a jeho číza předvádí nepředstavitelný výkony,v tom nej brutus terénu na něj nemáme.

Tam mě to bavilo, jel jsem v pohodě kliďánko a oni nějak mizeli za mnou, ja nechápu jak to. Číza se na takovýchle hnusných cestách chová úplně perfektně, to musím pochválit pány ze Strakonic, to se jim povedlo. Jo mimochodem tady bylo poprvý co se mě podarilo dostat do stavu kdy se me kourilo ze zadni brzdy:-))

Když jedu na hraně podvozku tak ho dojíždím,ale motorka dostává strašně na prdel, když jsem to vzdal a čekal na endyho který se se savou v předu a liťákem od jawy radši ani nesnaží držet krok,bere nás nejmíň o 5min/10Km.

Po přežití tohohle asi 50km úseku se dostáváme na hlavní a pokračujeme směr Brašov po krásný nový asfaltce.

Dneska poprvé spíme úplně na divoko tj. jen pod plachtou u motorky,jsem z toho mírně nervózní, ale místo je dobrý,navíc Labakov má narozeniny a načíná nějakou místní specialitku,když došla tak se konečně zbavuju i já poslední flašky „luxusní pražské vodky“J, postupně vypíjený alkohol mně zbavuje obav a v klidu usínám a v klidu se i probouzíme do dalšího dne.

Den  7     22-07-05 pátek: Sighisoara – Vila Safir ,Fundata u Branu  163km

Endy ráno nemůže nastartovat ,po rozdělání půl motorky jsme přišli na to ze si nepustil benzín- ach ta včerejší vodka J.

Historku bych opepřil tím, že mi motka při dobíjení notebooku spadla ze stojánku, vytekl benzín z karbu, já pak zapomněl pustit kohout  a milánek mi málem poslintal nádrž, když viděl, že se konečně něco rozbilo a on si zamontuje…J Prostě milanek už se šťastným úsměvem dítěte kterému dali hračku vytahoval kladivka že vyhodí vape a naučí jawku jezdit s kladivkama, ale nevyšlo mu to;-).

V sighisoare je pěkné starobylé centrum ,za auto se platí vstup 100000,ale pěšky je to zadara a navíc je to od závory kousek.

Uvnitř trochu opruzovali žebráci ale jinak je to tam hezký.Tohle město rozhodně doporučuju!!! Teda pro milovníky historie a staré architektury.

Hlavní silnice na brašov je luxusní,čeká nás asi 130km a krajina se narovnává,podobá se trochu naší vysočině,konečně můžu po 3dnech mašinku pořádně prohnat,ostatní mne pouští abych určoval tempo, což je u mně 100-110 vždy a všude.

Po dnech kdy se motor na rozbitých silnicích  moc nenadřel se mi nahromadil olej v laufech a když konečně v rozpáleném výfuku začal hořet tak jsem asi 15km neskutečně hulilJ.- mašinka je zase spokojená .

Brašov  -odhadem něco mezi Brnem a Prahou,doprava je hektická a chaotická řidiči nervózní, pořád někdo troubí s nulovým efektem ,je tu znát jižanská krev.

Půlka aut je nových ale ty staré hulí každé za tři ,smog,vedro –fuj, navíc jsme si situaci zkomplikovali hledáním carrefouru kvůli nákupům na víkend.

To se sice povedlo,ale znamenalo to projet celé město v odpolední špičce tam i zpátky,plus hodina na parkovišti,což na tom slunku bylo nepředstavitelně vyčerpávající,navíc tam mají dráž než v jiných obchodech – tak o 5-10%,nákup na kartu ale rozdíl maže.

Semafory jsou nekonečný,vždy když mám pocit že mi právě vybíhá z motoru ojnice a starostlivě koukám kdy mně pozdraví píst nakonec uvidím labakova jak se zezadu přiblížil a jeho motor dává nejhlasitěji jak umí 100m okolo vědět že pořád žije ,už bych si na to měl zvyknout ale to nějak nejde J,u jedněch kolejí ,kde se čekalo snad 10 min sesedám z motky a jdu se domluvit s Endym na další cestě .

Zjištuju ze mám problémy udržet rovnováhu a málem jsem upadl,jsem na hraně sil -asi přehřátí,krátká pauza ,voda a hlavně konečně rychlá jízda za městem mně dává trošku dohromady-dneska je to fakt náročný.

Dojeli jsme konečně do hor k hradu bran a po hodinové pauze se únava jakžtakž spravila.

Únava se spravila jakžtakž, ale ne docela. Byl to první den, kdy se ukázalo, že tahle expedice nebude procházka růžovou zahradou a že naše fyzické síly nejsou nekonečné.

Nakonec jsme se dohodly ze seženeme ubytování s postelí a sprchou ,zregenerujeme síly a hrad bude až zítra,sjeli jsme asi 10 km za bran mimo hlavní tur. špičku,a našli nádhernej penzion na kopci s dokonalým výhledem na obě strany. Všechno čistý nový , za 10 euro na noc prostě paráda ,čistá sprcha, dobrá večeře a 5piv a je mi zase skvěle ,škoda ze jsem málo spal ,zážitků bylo už tak strašně moc‚ že si je mozek umínil celou noc přehrávat v hlavě J.

Majitelé byli manželé z Bukurešti,opravdu velice příjemní a ochotní lidé.

Ten penzion doporučuju - majitelé umí anglicky, velice ochotní, příjemní. Kontakt na penzion najdete tady: http://villasafir.50megs.com - celkem jsme tam nechali ve 3 lidech 51Euro - ubytování (2 nadherny dvouluzkovy pokoje), večeře (kuře, brambory, něco jako osmažená cuketa, salát, vynikající česneková zálivka na všechno), asi 13 piv (ja a milanek) a flaša prej hodně dobrýho červenýho vína pro endyho))

Den  8     23-07-05 sobota: Bran – veřejné tábořiště u přehrady Vidraru 161km 

Ráno jsme nechali po domluvě veškerou bagáž v penzionu a vyrazili na bran nalehko.

Dohodli jsme se že každý pojede podle sebe a sejdeme se až u hradu, pro mě to samozřejmě znamená ihned vyrazit naplno vpřed, vychutnávám si lehkou a ovladatelnou motorku a krásné serpentýny a dole na kraji vesnice čekám.

Jelikož jsem se nedočkal,vracím se zpět a potkávám Laba a Endyho u motorky, Labovi spadl na odlehčené motorce řetěz a ulomil mu kousek nálitku pro poloautomat ,naštěstí závitu zbylo ještě dost a tak po podložení maticemi po 15min pokračujeme na hrad. 

Hrad byl  podle mě dost ubohost ,malý a bez pořádných památek ve výbavě,za 100000 vstupného fakt slabota ,co se týče návštěvnosti byl ale plný.

Po návratu do penzionu za pomoci ochotného majitele ještě opravujeme labův prasklý nosič,pár kusy pásoviny a šrouby,(den před tím milánek prohlásil "Vidíš, nosiče od Milánka nepraskají":-), a tak jsem uplatnil reklamaci na dodavatele nosiče:-D)

rozloučili jsme se a pokračovali nádhernou krajinou směr transfagarašská magistrála.

Cestou jsme ještě navštívily památník 1sv. války,je v něm několik zajímavých věcí od kostí až po imitaci zákopu na kopci.

Transfagaraš nemá chybu ,nádherný serpentýny vysekaný do skály a šplhající se po skoro kolmých skalních stěnách,na krajnici je jen betonový rantlík 20x30cm a za ním hned 100m propast,opřít se o něj nohou a z motorky nahlédnout dolů je hódně zajímavý pocit,a smrt co je vidět v očích mamin v okolo projíždějícím autobusu svědčí o tom že slabší povahy,navíc koukající z vylepšeného 2m vysokého autobusového „bydýlka“ si to tu obvzlášť „vychutnávají“J.

Odpoledne ale začalo bohužel pršet a my jsme v nouzi vybrali po asi 8km krosu rozbahněnou polňačkou náhodné tábořiště u jezera Vidragu a bleskově namokro postavili stany .

Bohužel to nebylo zrovna super řešení, protože na stejném místě byla i banda rumunských puberťáků kteří v noci dělali naprosto neskutečnej bugr ,hlavně nějakej naprostej dement co snad každou hodinu  třískal do pokličky sekerou nebo čím, kupodivu labovi to moc nevadilo a jeho chrápání přidávalo mým krvavým očím zírajícím do tmy další a další žilky J.

Když kolem 4hodin ztichly tak se zas těsně po páté proběhlo tábořištěm pár koní a začaly se v klidu pást ,chroupání půl metru od stanu taky zrovna moc na spánku nepřidá,takže ráno jsme byli všichni vyspinkaný do růžova J.

Hledání kempování na divoko byl relativně dost problém, Rumunsko je hornatá země a najít rovný plácek mimo civilizaci je fuška. Existuje tam spousta veřejných tábořišť, ale jak to tam někdy vypadá, popsal milánek o pár řádek výš. Navíc zapomněl barvitě vylíčit, jak vypadá les u takového tábořiště: takovou sbírku podpapíráků jinde nepotkáte… Ty spousty tábořišť, co popisuješ o kousek níž, na ty si teda nevzpomínám!!! J 

Den  9     24-07-05 neděle: Vidragu –Brezoi nedaleko Laku Vidra  -222km 

Od vyjetí z „tábořiště mentálně postižených“ jak to trefně nazval Endy lemují silnici nádherný a klidný místa na spánek po desítkách- tak už to býváJ .

Přejezd transfagaraše :   nejnádhernější silnice co jsem kdy viděl, šplhá se do výšky 2050m a je otevřená jen 2 měsíce v roce.

Popsat se to nedá ,musí se to projet,snažím se ty výhledy zarýt do paměti co nejhloub, protože i nádherný a povedený fotky jsou jen slabý odvar skutečnosti.

Od výšek 1700m jawičky citelně méně táhnou ale zvládají to statečně,ještě před vrcholkem byla na krajnici spousta sněhu tak jsme se cvičně zkoulovali.

Ano, jawuchy se držely statečně, ale na každým kopci se u mojí motky po vypnutí motoru ozvalo pár samozápalů z přehřátí. Prostě, nebyli jsme na dovolený a nějaký šetření techniky nepřicházelo v úvahu.

Na vrcholku u ledovce byla už mlha takže jsme přišli o výhled ale sjezd dolů v hustej mlze byl taky zajímavý zážitek,zvlášť když se někde kolem 1900m vylouplo z mlhy pár oslů na silniciJ

Na každé straně hory bylo naprosto jiný počasí ,hustá mlha ,nebo spíš mraky se táhly nejmíň 400m dolů.

Po sjezdu z hor (a opět se mě kouřilo ze zadní brzdy:-)) jsme projeli saské vesnice, očekával jsem německý styl a čistotu ,fakt byl pravý opak,vesnice byli hnusný a opuštěný, minimálně 90% obyvatel se asi vrátilo po revoluci do Německa,cesty vedli doslova pustou krajinou se zarostlými poli bez lidí i zvířat,mezi každou vesnicí 20km pustiny,vypadalo to tam jak po výbuchu neutronové bomby.

V opuštěných domech občas zasídlili potulní cikáni a je to na nich vidět. Dvě vesnice byli obvzlášť hnusný a když Endy v jedný zastavil sesypalo se okolo nás asi 20cigáňat a začalo škemrat ,po 20sec mně to dokonale omrzelo a našlápl sem mašinu ,když zjistili že odjíždím začali pištět jak sirény tak jsem to ohulil a nechal je v oblaku 2T kouře, Lab hned za mnou J.

Na bandu žebravejch fakanů jsem fakt nebyl zvědavej i když byli neškodný, Lab jako lidumil sebou sice vezl zásobu bonbónů pro dětičky,ty se ale brzo ukázali jako vhodný doplněk naší vesměs nudlové stravy a tak cigánský dětičky neviděli ani bonbónek J .

Zastavili jsme o 100m dál a počkali na endyho až dofotí a frčeli dál .

Tahle krajina na mně rozhodně nepůsobila dobře a jak si umím užívat naplno krásné hory tak stejně na mně opačně působí tenhle humus,naštěstí se to postupně lepšilo a další vesnice už byli v normě,ale i tak jsem byl rád když jsme z týhle depresivní oblasti vypadly a vrátili  se zpátky do hor.

Po tom dnešku sem chtěl najít co nejzašitější místo což se po menším boji povedlo a my si ustlali na naprosto opuštěný pastvině,udělal jsem ještě menší průzkum bojem a našel perfektní čistej horskej potok kousek od nás kde jsme se postupně vykoupali ,já ho našel první takže mně hned po vylezení z ledový vody hřálo ještě sluníčko,kluci už se lehce trápili J.

Hledání místa na spaní byl vůbec problém - milánkovi se pořád zdálo všechno moc sociální, moc viditelní..., třeba tentokrát zamítl úplně nádherný místo u řeky v údolí.

Den  10     25-07-05 pondělí:Laku Vidra  - jezero Cincis u Hunedoary -217km 

Ráno jsme se sbalili a vyrazili do hor směr jezero , cesta byla krásná jen krajina tu byla dost zjizvená těžbou dřeva ,cestou do kopců mi to mizerně táhne a občas vynechává válec. U jezera už vyměknu a mrknu na to ,závada byla v odcházející svíčce .

Jezero bylo nádherný ale břehy strmý a i když jsme ho objeli kam až to šlo,vhodné místo na oddych jsme nenašli.

Už nás dost zmáhá únava po 10dnech v sedle ,lab začíná být protivnej,já zas usínám za řidítky už dopoledne,nakonec jsme se dohodli že dneska skončíme brzo a zítra podle energie nejspíš oddech.

Pak přišla cesta do Petrošany ,perfektní krajina a „super“ cesta naprosto bez asfaltu to nám s labem při krosení a závodění vdechlo zas trochu energie ,Endy jako každý brutus kros tiše trpěl J.

Při sjezdu bez motoru s labem závodíme v serpentýnách „na brzdy“ nebylo to moc chytrý  1500km od domu ,zvlášť když někde nebyl ani asfalt,ale byla to sranda a po tuhém boji Rosiho s Maxem jsem byl já ten Rosi= vyhrál sem J.

Už zpátky na asfaltu si přímo napříč cesty rumunský lesníci natahali asi 20klád a jediná cesta vedla přes rozbahněný příkop, za odborného dohledu obyvatel asi 5 nedalekých stanu a po vysoké škole krosu posledních dní a vydatné pomoci mé zadní enduracké  E-09 jsem ty 4m rozrytého hlubokého bahna elegantně prokrosil ,lab za mnou zkušeně prohrabal motorku v mé stopě a sám šel vedle a i Endy zvládl průjezd bahništěm na 1ku.

Další cesta nás dovedla až do Hunedoary kde byl velký hrad, to byla ale chyba protože v několika krásných městečkách předtím bylo spousta super ubytování, kdežto tohle bylo hnusný průmyslový město a nikde nic. Nakonec jsme se museli nasměrovat až k jezeru Cincis asi 30km daleko,takže odpočinek by se zase nekonal.

Tady dám vsuvku - nikdy nepřepínat síly na dlouhý cestě. Ten den jsme byli grogy už od rána, síly došly, chtělo to delší odpočinek. Bohužel i možná díky vyčerpání jsme nebyli schopni se dohodnout, kde zapadneme do penzionu, možná se některým zdálo, že sil mají dost, ale byli jsme na tom asi tak všichni stejně. Nenechat se nikdy zlomit kecama "to ještě dojedem". Když jsme po výjezdu z Hunedoary zakufrovali a nenašli kemp, který existoval asi jenom na mapě, tak už jsem fakt flusal krev. Jezero Cincis jsme našli spíš náhodou než že bychom dobře navigovali. Tohle by byl nejhorší den výpravy, i kdyby se nestala Labovi ta porucha viz dále.

Potom ale přišel průser který udělal z tohohle dne nejhorší den výpravy:

Labovi spadl už příliš vytahaný řetěz a úplně rozmasakroval všechny nálitky co drží poloautomat,ten se samozřejmě zkroutil a úplně odpadl, navíc se ohla spojková tyčka, na kartech nezbyla po nálitcích ani stopa,situace byla vážná a navíc velká únava,už bylo po páté a spaní nikde.Nakonec jsme vyslali endyho na průzkum s bydlením a začali koumat co s tím .

Pořádná oprava by znamenala několik hodin v dobře vybavené dílně.

Endy se vrátil a po pokusu v předraženém kempu našel slušné veřejné tábořiště kam jsme provizorně odjeli ,lab po cestě zjistil že se dá i jakžtakž bez spojky řadit a jel .

Následovalo povinné bleskové postavení stanu a blesková večeře na nabrání sil ,endy koupil v nedaleké hospodě dvě 2l flašky vychlazeného piva postavila se zástěna proti slunci a byl jsem připraven vrhnout se na opravu .

Koho nezajímá postup opravy může tenhle odstavec klidně přeskočit – prozradím že dopadla dobře a poradili jsme si zcela samy – tj. mohli jsme být klidně v pralese-i když bez piva J.

Následovalo sundání levé strany s nutným vypuštěním oleje a rozebráním spojky až po tyčku. Do středu motoru se umístil špaček staré spojkové tyčky ,z jedné strany náhradní tyčku 638 a z druhé strany tyčku s talířkem ,všechno jsme zatlačily na maximum na poloautomat a celou pravou stranu opatrně přidelali,pak vyřešily drobnosti a asi 5tá zkouška proběhla dobře – tyčka se pohybuje i vrací.

Potom se odhadla správná poloha talířku a zbylý špaček tyčky se ještě zkrátil ,na řezání se výborně hodila dutá trubička nožičky grilu co jsme sebou vezli ,samozřejmě plátek pilky a jehlový pilník které od té doby řadím na čestné místo výbavy.

Problém byl s dostáním špačku ven z motoru protože se všechno muselo zas rozdělávat,ale po cca hodině jsme měli před sebou funkční prototyp letmo uloženého spojkového poloautomatu J .

Po složení spojky a doladění lanka a šroubu poloautomatu spojka v klidu vypínala ,víko nepružilo a vše vypadalo dobře. Zavřeli jsme motor a zasilikonovali víko a kolem půl desáté bylo hotovo.

Tímto děkuju Milánkovi za opravu spojky, já bych to asi sám psychicky nezvládl. I kdyz zase když se zamyslím teď už v klidu, tak tenhle druh opravy se sám nabízí. Ale na místě by mě to nenapadlo ani nahodou.

Dneska jsem spal jak zabitý.

. 

Den  11     26-07-05 úterý: volný den u jezera Cincis -  44km 

Ráno jsme nalili olej a zkouška spojky dopadla na 1* ,všechno makalo jak mělo a já měl tu „čest“ si zkušebně projet Labovu čízu a těch 500m při kterých jsem nabyl obdivu k labově výdrži ,bez dalšího pomlouvání uzavřu konstatováním že na číze se jede stejně jak vypadá J.To vis milanku, kdyz ses zvyklej na ten tvuj nabalenej karavan a pak sednes na lehký sportovní motocykl, tak se nediv;-)

Ještě šroub promazat posledním zbytkem vazelíny a díru přelepit páskou kvůli nečistotám a už teď můžu napsat z pohodlí domova že jsme na tu spojku v provedení „zahradní traktůrek“ už těch  cca1200km nešáhli.

Zbalili jsme cennosti na motorky a ve stanech nechali jen veteš a odjeli směr Hunedoara podívat se na  hrad Corvin, tam jsme se na parkovišti slušně zařadili za maďara ve velkým offroudu ,najednou ten kokot začal couvat a očividně o nás vůbec nevěděl,samozřejmě jsme nestíhaly couvat ,Endy už skoro ležel jak to neustál a i mně už slušně lisoval ,troubení bylo na houby až zuřivý bušení do auta ho zastavilo postavili jsme mašiny a za hlasitýho nadávaní odjeli – chvílu byl posranej i vylízt z auta,naštěstí se nestalo nic ani nám ani motorkám tak jsme to už dál neřešily.

Hrad byl pěkný a velký,vstupné jen 30000lei,ale na naše poměry zchátralý a hlavně s naprosto vybrakovaným vybavením , naše české hrady jsou v tomhle někde jinde. Rumuni se s památkami moc neserou ,přímo v hlavní kapli bylo po zdi vedeno topení i se slušivými radiátory apod.

Po prohlídce se Endy vydal do města nafotit přímo odporný ocelárny rozesetý všude okolo s komíny a chladícími věžemi, dělající výhled z hradu zvlášť romantickým a my jsme se směsí štěstí a zázraku trefili zpátky do tábořiště.

Zbytek dne jsme proleželi, prokoupali a prochlastali J, idylku vyrušila jen návštěva bandy maďarských motorkářů kteří si dali oběd a zase zmizeli, alespoň jsme si prohlédli jejich stroje z 50% uraly a dněpry + zbytek japonská všehochuť.

Odpoledne proběhl velmi krátký pokus o údržbu v podnapilosti a už jsme se radši odebrali do místního stánku kde jsme  vyžahli zásoby točenýho což se mi ve třech lidech ještě nestalo J .

Taky jsme tu ochutnali konečně míči,což je vlastně taková grilovaná klobása bez slupky .

Navíc holčina v krámku uměla anglicky takže měla o kšeft postaráno .

V pozdních nočních hodinách jsme se odebrali do stanu ,zkrátka odpočinkový den jak má být J.

Den  12     27-07-05 středa: jezero Cincis – Cetatuli Ponorului  -156km

Ráno přesun z Hunedoary do Pietroasy kde laboj došel benzín a museli jsme přelévat, cesta nic moc,pak přišla naše poslední návštěva v Rumunsku a to národní park Cetatuli Ponorului- ponorné hrady.

Cesta přímo tam vedla asi 20km po jedný z nejhorších cest co jsme cestou projeli a to jsme projeli opravdu hodně ,už jsem zase nestíhal labakovi ,ale užíval jsem si to, je to přeci jen poslední den v horách.

Endy hlásí částečnou poruchu dobíjení a to zhášení kontrolky až při ot. Nad 2500, i když jsem se s tím ještě nikdy nesetkal znám z doslechu častou závadu a to odpájení spoje diody a konektoru v usměrňovači,druhý den se ukázalo ze je to ono ,měl jsem náhradní usměrňovač tak jsme to řešili jen výměnou. 

Národní park je doslova kouzelný místo mimo civilizaci ,rozhodně ráj pro baťůžkáře  ale i motorkář byl nadšen .Endy sehnal na informacích nějaký informace J a neomylně nás zavedl k tábořišti kousek od ponorných hradů .

Kolem 3tí hodiny jsme rozložily stany a vybalili se a čekal nás 4 hodinový výšlap do skal, motorky a všechno jsme nechali v tábořišti a sebou vzali jen pláštěnky peníze doklady a pití a šli .

Krása,velikost strží a namáhavost cesty předčila naše očekávání nejmíň o 300%-Macocha je jen dolík v zemi , bohužel chvíli pršelo a skály a kameny hrozně klouzali,ale stálo to za to,byli tam na super místech naprosto shnilé dřevěné vyhlídky které jsme všechny prolezly a u poslední se z cedule dozvěděli ať na ně nelezeme J ,na dně každé doliny byla obrovská díra do země která se někde dole spojovala, tam jsme taky potkali dva páry jak promrzlí vylézají z tý obří díry ,po pár slovech anglicky se ukázalo ze jde o čechy ,tomu říkám náhoda ,zrovna u nejhlubší díry v okolí ,taky se skrz kvůli moc vysoké ledové vodě nedostali,jen  odvážný maďar který nechal svou značně vystrašenou přítelkyni ve skalách to prolezl, musel být ale úplně promrzlej ,na chvíli jsme se ji ujali než se vrátil  a slezli jsme dolů .Byla taková pěkná, milánek už plánoval jak si ji odveze, ale nakonec měl smůlu. stejně by mě zajímalo jak by překonali jazykovou bariéru - milanek anglicky neumí a maďarsky už vůbec:-))

Díra jak do pekla sestup asi 15min výstup 25 bylo to zkrátka pekelně hluboko J - už bylo vidět světlo druhé strany ale i nás zastavila voda ,škoda toho destě jinak projdem-mam z tohohle podzemního  potoka kamínek na památku-stejně jako z vrcholu Transfagaraše J.

Hodinový výstup vzhůru po mokrých kamenech byl po 12dnech v sedle a pro zarytý kancelářský krysy dokonale vysilující, ale přežily jsme a i motorky v tábořišti byli v pořádku, takže večer po koupeli v potoce o teplotě tak 16st.C pod nulou  jsme to ve zdraví zalomili.

Brzo ráno(no spíš ještě za tmy)nás probudilo stádo koní jak zvolna proklusává tábořištěm pryč- super pohled.

Den  13     28-07-05 čvrtek: Cetatuli Ponorului –Oasu Nou(přehrada mezi Satu mare a Negesti oras)   226km

Je ráno,slunci se moc nechce vykouknout z kopečků a všechno je mokrý od mlhy takže se zdržujeme asi o hodinu ,následuje dalších 30km ostrým a hodně bahnitým terénem bez značení kde nám s navigací pomáhá i místní pastevec, pak posledních pár fotek při rozloučení s národním parkem a hurá zase na asfalt. Milanek ma ještě chvilkový menší moralní problém když s motorku v lehce terenní silnici na domorou dacii prostě nemá:-)

Cestou jsme při asi 95km/h chytly s Endym oba stejnou díru ,asi jako rozloučení s Rumunskem ,byla opravdu drsná  natvrdo na předek i zadek + ještě moc,moc navíc,už jsem se loučil s ráfky, ale naštěstí to odnesli jen mé megakufry které tvoří jeden ocelový celek a rumunsko jejich úchyty za těch 14dní sklepaly asi o 4cm dolů – z toho nejmíň 1,5cm byla právě tahle díra. Při kontrole podvozku nám asi 5m od hlavy bouchla pneumatika u okolo projíždějící ifi a málem jsme si stříkli do textilu,ifa to naštěstí ustála a zastavila až za námi a ne o nás .

Přesunovačka do Satu Mare a pak k nádrži kterou jsme navštívili už první den v Rumunsku už byla svižná a bezpečná ,stavili jsme se na oběd v jednom motelu a v hrozném vedru frčely dál.

Na přehradě jsme ze sebe doslova servali oblečení a rychle do vody ,okolo se koupalo spousta omladiny ,všimly jsme si jedné věci a to ze už se nebojíme my Rumunů ale oni nás J, naše totálně zabahněné motorky a boty,zarostlé a strhané tváře po 14ti dnech v sedle asi dávali dojem trestanců na útěku ,dokonce i jinak oprsklý a zvědavý kluci si prohlížely motorky z větší než uctivé vzdálenosti J.

Kousek od hráze jsme si i ustlali,ale na spaní hned po západu slunce bylo moc horko takže jsme ještě načali a dokončily  naprosto odpornou pálenku co sebou vezl Endy v 0,5l petce už od prvního dne a kolem 11té usnuli …

Já jsem si ještě hodinku počkal dal si pár cigaret,pozoroval čistou oblohu,v klidu si užíval poslední noc v Rumunsku a rozjímal .

Den  14     29-07-05 pátek: Oasu Nou (RO)- Liptovská Mara 400km(SK)

Už jsme docela nízko nad mořem a slunce nezastíněné horami vyšlo neuvěřitelně brzo a vzhledem k tomu že skoro nepadla rosa jsme v neskutečných 6:15 byli kompletně sbalení a připraveni na cestu .

Hranice byly otázka chvilky ale přejezd 150km Maďarska v rekordních hicech byl očistec,ta jejich kokotská rovina s naprosto rovnýma silnicema kde zatáčka je jen ve vesnici,má délku 0,5km a je v ní 30km/h byla na zbláznění ,navíc je třeba dodržovat rychlost,neboť Madarští policajti jsou extrémně ostrý a pokuty vysoký a bylo to vidět ,řidiči opravdu dodržovali.

V jedný  vesnici zničehonic upadla Labovi boční kapsa , Endy to komentoval „číza už to balí J“ Lab si posbíral klíče a frčíme dál …po nekonečném přesunu konečně kopečky v dálce,a hned u nich hranice a hurá na slovensko.

V první benzínce jsem s pumpařem prohodil pár slov a dozvěděl se že hlásí až 39st.C, když zjistil odkud jedeme ptal se jestli jsme jeli odstraňovat následky povodní J, tomu říkám naprostá manipulace medii,za těch cca 1800km po Rumunsku jsme nenašli nic co by v nejmenším naznačovalo že někde byla voda výš než v rámci běžné bouřky a přitom jsme odjížděli za stavu kdy konzulát nedoporučoval vstup do země,vím že jsme byli jen v horách ale zároveň kromě moře taky v nejnavštěvovanějších oblastech.

Rumunsko samotné a taky samozřejmě ty idiotský novináři toužící po senzaci zabili na celou letní sezónu a návštěvnost hor západními turisty stáhli nejmíň o 90% - jejich chyba.

Hic byl hroznej na prvním slušným místě na Slovensku jsme si dali oběd, hodně pití,zmrzku atd. a na 2hodiny tam ve stínu dáchly ,moje radost že rozumím jídelnímu lístku se zvrtla ve zbrklost a kuřecí řízek s rýží a tatarkou byla kombinace podobná tomu co jsem si dával v Rumunsku J, byl ale dobrej a za velice rozumný peníze jsme si pochutnali a odpočali .

Po pravé straně vidíme Tatry , ty 3 kamenité krtičáky jsou proti Rumunským horám k smíchu.

Cíl Liptovská Mara byl dosažen, jen po cestě Labovi začalo upadávat koleno výfuku a hlavně netěsnilo –číza už  to fakt balí J, po několika pokusech to opravit se povedla jen aretace aby nedrnčelo a těsnilo alespoň trochu, na výkonu se to ale dost projevilo a od tý doby musel jet Lab první, přesto rovinky nad 100km/h stabilně dával takže pohoda. No jo no, tohle je zavada která se mě prostě stává – kolena drží za rozklemovanej okraj dotažený matkou a ten okraj se občas ulomí. Bez pořádnýho kladiva, kovadliny a brusky (na srovnání na závěr) se to dost blbě spravuje.

O půl šesté jsme se ubytovali za 300Sk na osobu v dost přeplněném ale čistém a pěkném kempu kousek od Tatralandie.

Následovala sprcha a poslední hospůdka před návratem domů kde jsme utratily poslední drobný za pivo .

Den  15     30-07-05 sobota: Liptovská Mara 400km(SK)- Jedlová u poličky (CZ)

Ráno jsme se sbalili a v rámci běžného scénáře si povinně odkroutily těch zbývajících 400km domů,motorky nám opět hodně pomohly v jedné beznadějné koloně na zůžení ,při opravách silnice někde před Olomoucí, kdy jsme luxusně předjeli asi 2km kolonu.A ještě pokecali se silničářem co to řídil, naši zlatý kluci silničářský už do smrti neřeknu na stav našich silnic křivý slovo,teď vím že jsou SUPERLUXUSNÍ.

Kolem jedné hodiny jsme byli u mého rodného domečku ,mamča nám udělala oběd ,postahovali jsme fotky a ještě pokecali a kluci se rozjeli do svých domovů .Lab už jen 40km a chudák Endy ještě 160km do Prahy.

Jawa(RO)mánia 2005 aneb řinčením vpřed, první pořádná cesta na motorce pro každého z nás skončila.

Poznatky z RO:

Ceny všeho srovnatelné s našimi,je pravděpodobné že bychom uhádali slevu hlavně u ubytování ale jazyková bariéra byla nepřekonatelná,anglicky tam mluví asi tolik lidi co u nás španělsky. 

Policajti buďto nikde nejsou a když jsou tak dokonce pomáhají.

V Rumunsku se běžně stanuje na volno venku, není to nebezpečné a pokud budete dbát běžných rad a nedávat zbytečně na odiv své skromné bohatství nehrozí žádné nebezpečí .

Občas se někteří malí kluci snaží žebrat ale kromě jedné vesnice to byla spíš vyjímka.

Silnice jsou kapitola sama pro sebe ,za těch 11dní v RO jsem šel odhadem 500x tlumiči na doraz a  naprosto je tím odrovnal, pro srovnání za cestu domu tj. 800km H-SK-CZ ani jednou .

Ideální na cestování po RO by bylo nekompromisní lehké endurko typu DR apod. nebo aspoň kvalitní vysoký cesťák,zvlášť pokud se chcete jako my často pouštět mimo hlavní tahy ,jawičky sice přežily,ale s nejedním velkým šrámem ,pokud se chcete taky vypravit na jawě,šetřete každé kilo – podvozky se vám odvděčí tím že se nerozpadnou J.

S motory a Benzínem žádný velký problém nebyl,dokonce ani výkonově (350) protože na většině silnic se rychleji jet stejně nedalo,tankujte co nejvíc na karty,cena je pak výrazně příznivější ,nejhorší benzín z celé cesty jsme natankovali na vých. Slovensku.

Všichni jsme si radši vezli vlastní olej ale pokud naučíte jezdit jawku na nějaký 2T OMW nebo se nebojíte experimentovat s jinými druhy olejů nebude velký problém si rezervu cca 1l průběžně doplňovat.

Řetězy a pláště v Rumunsku doslova hoří – za těch 3200km jsem nechal na cestách 50% vzorku a 60-70% životnosti řetězu – pravděpodobně hlavně kvůli ukrajinské bahnité lázni ale i klukům se vytahovali řetězy až běda,bez ohledu na to jestli byli nebo nebyli v krytu  .

Z 8kg nářadí a náhr. dílů jsem nejméně 5kg během cesty někdy potřeboval !!!!!

Ze 45kg vybavení a zásob jsem nepoužil pouze polní lopatku a to jen proto že bylo víceméně pořád hezky ,naopak mi chyběli další trička a slipyJ

Spotřeba mi vyšla cca 5,2l endymu 4,6l a labovi kolem 5l – vzhledem k tomu že jezdím mnohem agresivněji,  např. když jel endy na 4ku 70 ja měl zásadně 3ku a kopce naplno + cca 50kg váhy proti Endymu navíc,  jsem se spotřebou naprosto spokojen.

Náš denní rozpočet na osobu včetně benzínu byl kolem 700kč,při rozpočtu asi 1200kč by nebyl problém cestovat na lehko a přespávat po penzionech nebo chatkách a jíst hlavně v restauracích.

Únava by byla samozřejmě mnohem nižší,víc se dá stihnout a s lehkou motorkou by se i podstatně líp jezdilo.

Přijdete ale o kouzlo spaní na divoko v neznámých horách,kuchtění lahůdkových čínských nudlíJ ,pokeců pod jasnou oblohou nebo koupání v ledových potocích,což je to za čím se utíká z naší prohnilý civilizace – volba je na každém ….

Nekupujte si jako já jenom čínský nudle – ujištuju že 10-15 dávek během 1 týdne je na fyziologickej hranici výdrže těla J.

Tady bych jenom přidal technickou – na jawu doporučuju namontovat přední padáky. Přeložená motorka se na místě blbě ovládá, navíc padá ze stojánku, nemít padáky, vrátil jsem se bez blinkrů, zrcátek, páček…

Navigace – nebyla to taková věda, jak jsem čekal. Slovensko samozřejmě v pohodě, hned na ukrajinský hranici jsme koupili mapu za asi 15 Kč, která nám posloužila perfektně, v Rumunsku jsme měli Labovu mapu od nějakého německého verlagu, nepamatuju si přesně. Ta mapa vypadala na první pohled líp než byla skutečnost, zdaleka tam nebyly všechny vesnice, ale navigovat se dalo velmi dobře. Mapu jsem měl vždycky pod slídou tankvaku, je pravda, že studovat mapu při 90kmh rychlosti nebylo nejférovější, ale jinak to nešlo, mám slabou paměť a zastovat po každých 2km jsme prostě nemohli…

A pokud čtenáři přijde průměrný denní nájezd v Rumunsku cca 200km málo, tak musím říct, že to bylo maximum, co se dalo na jawách dát. Ne snad, že by motor nedokázal švihat rychlejc, ale podvozky na rozbitých cestách prostě nestíhaly. Je zvláštní, že jsme toho tolik najezdili mimo asfalt. Trasu jsem totiž určoval většinou já, a jak je psáno výše, terén jsem si moc neužíval, neměl jsem to srdce to pustit naplno, ať si to tlumiče přeberou. Kdybychom jezdili po hlavních silnicích, denní nájezd 400km není problém, podívali bychom se i k moři. Ale o to nám tolik nešlo.

A až si budete kupovat auto, tak neodvrhujte Dacii - pokud je i na novým Loganu podvozek dělanej aspoň trochu podle rumunských silnic, tak na našich silnicích prostě nemáte šanci podvozek zničit. Mimochodem vozový park v rumunsku - z 10 vozu je jedno ARO (většinou takovy šikovný nákladáček diesel 4x4), 7 Dacií (z těch 7 už to jsou tak 2 nové logany) a zbyle 2 auta z 10 jsou jakékoliv jiné značky  

Vyhlášení výsledků soutěže „jawaromania2005“ – volily všichni

1 Místo:

Labakova účinná solvina lavamani kterou jsme brzo přejmenovali na jawamani J ,byla pořád potřeba a vždy navrchu a za cestu ji ¾ při umývání rukou po opravách padlo.

2 Místo:

Můj „poloautomatichandwaschersystem“ tj. uzavíratelný kouhoutek na víčku od PET láhve který přinesl velkou úsporu vody při mytí všeho a člověk si poradil sám.

3 Místo:

Naše lihové vařiče švédské armády tvořící celek se dvěma ešusy - jejich účinnost,praktičnost a úspornost i přiměřená skladnost zaslouží minimálně 3tí místo - jejich cena v armyshopu je cca 350kc !!!

Největší prase :

Nevyhrál nikdo , v rámci možností jsme se udržovali všichni „vymydlení“J.

Myslím, že jsme byli nejlepší prasečí trojka... Kukla v helmě mi ke konci tak smrděla, že když došly deodoranty, musel jsem jí vystříkat jedním z těch voňavých repelentů...

A já zase maximální odpor vůči jeansům – na konci cesty to byly už dost drsný a vyprali se dočista dočista asi až na 3. pokus:-)

Nejspolehlivější motorka: