Ráno vypadá hezky, nade mnou je skoro jasno, jen za horami jsou vidět mraky. V naději na hezký den s chutí vyrážím na Grimselpass. Je krásně a tak si ho užívám. Loni jsem projel jen jednu stranu a jako celek rozhodně patří k těm nejlepším. Pak hned vyrážím do údolí směrem na Francii standardní cestou na Brig až do Martigny, kde to otáčím na sever k Ženevskému jezeru. Čím víc se blížím Francii, tím víc se obloha zatahuje, až téměř na jejích hranicích začíná pršet.

Zatím to jde a tak se ve městě Thonon les Bains pouštím po kratším bloudění na Route des Grandes Alpes (tady na severu prakticky není značená). Začátek je stejně jen cesta hezkým údolím, tady je to jen tak aby ta silnice mohla oficiálně vést až k jezeru. Dojíždím do Cluses, kde opět bloudím (zase chybí značení) a nakonec to beru správným směrem, ale neoficiální poměrně adrenalinovou silnicí nahoru skoro přímo po skále. Na oficiální cestu se podle mapy napojuje někde nahoře a oproti ní jsem vystoupal ještě asi o 100 m výš. Prší čím dál víc.

Následují průsmyky Col de la Colombier a Col de Aravis, které se vzhledem k počasí dají nazvat peklem. Jestliže to naposled jsem nazval sprchou, tohle je přímo jak ponoření se do vany. Leje jako z konve, není vidět ani na 10 m, nahoře je asi 7 stupňů a silnice neuvěřitelně klouže (místy je tovíc louže než silnice). V tomhle počasí nemá cenu přes průsmyky jezdit a tak to vzdávám a volím variantu B - Bleskový přesun na jih, počítám že dříve nebo později se u moře ztratí oblačnost.

Valím na Albertville a dál směrem na Turín. Samozřejmě si jako obvykle neuvědomím, že Francouzi mají dálnice značené modře, a normální neplacené silnice zeleně, tak platím za pár desitek km na dálnici skoro dvě Eura a dál jedu po normální. Ve městě St. Jean De Maurienne večer beru benzín a ubytovávám se v kempu. Dnešek se moc nepovedl, ale aspoň něco jsem ujel.

Zítra se podle počasí rozhodnu jestli to vzdám a nebo dojedu až do plánovaného Monte Carla ...