Den 9. (8.7. - Návrat)

Probouzím se v kempu jako jeden z prvních, balím věci, a v době kdy většina kempu teprv ožívá už startuju stroj a odjíždím. Chci to stihnout domů co nejdřív, abych měl dost času na vybalení věcí a trochu odpočinku, hned zítra musím do práce. Vyrážím tedy kolem jezera na sever po naplánované trase.

Další část cesty je nudná, jen pár jezer, a pak už jen dálnice. Blížím se po ní rychle k domovu, ale nějak mě to přestává bavit. Asi po 100 km u města Linz začínám uvažovat, že bych to vzal místo na Znojmo přes Jižní Čechy, a ještě se tam někam mrknul. Beru to teda směr České Budějovice a Praha. Mám štěstí, protože jsem se rozhodnul na odpočívadle asi 300 m před dálniční odbočkou na sever, jinak bych se musel pachtit přes město.

Na hranicích jako obvykle chtějí doklady (naše hranice směrem dovnitř je vždycky nejpřísnější za celou cestu, jinde jako by hranice nebyly) a jsem svědkem zajímavé podívané. Dvě rakouská auta si nevšimla značky že mají zastavit u budky, a projeli stopku asi o 20 m, když to zjistili, museli k budce zpátky zacouvat. Našim celníkům se to vůbec nelíbilo, tak rychle mezi sebou našli odborníka na němčinu, a už je za to se zvýšeným hlasem ženou do odstavného pruhu na podrobnou prohlídku. Vypadá to, že budou mít na nějakou dobu o zábavu postaráno a mě jako jediného kdo zastavil správně u budky jen mávnutím ruky posílají dál, ani neřeší jestli jsem vůbec Čech.

Další plánovanou zastávkou je Lipno. Ještě jsem tam nebyl, a tak se na ten zázrak co si říká naše největší přehradní nádrž chci mrknout. Čekal jsem seriózní přehradu, a ona je to jen malá sypaná hráz s kouskem betonu nahoře, prostě celkem nuda. V Alpách mají pod ledovcema přehrady hezčí. :-) Tak valím dál na Budějovice, a směrem na Tábor.

Cestou si ještě dělám další odbočku k dalšímu zázraku jménem Temelín. Trošku bloudím než jsem k němu našel cestu, ale když už jedu kolem, tak se tam holt musím mrknout. Tady na jihu Čech se jinak vůbec nevyskytuju. Jen udělám dokumentační foto a valím dál. Fotka s Temelínem byla poslední, co se mi vešla na kartu, a vzhledem k tomu, že mi zbývají asi 3-4 hodiny cesty domů, tak považuju kapacitu karty za ideálně využitou, dneska končí výlet a nic dalšího už fotit nepotřebuju.

Dál už jen cesta po státovkách směrem na Tábor, Humpolec (kde beru poslední benzín), Havlíčkův Brod, Hlinsko, a hurá ku Poličce a domů. S úderem čtvrté hodiny (nebo spíš hned jak na digitálních hodinách TDMky naskakuje 16:00) přesně přijíždím před dům, a vypínám motor. Rodina se sbíhá, vyzvídá co a jak, a podobně. Během večera vyskládávám věci z motorky, dávám všechno vysušit (hlavně stan, který vždycky po ránu balím orosený), večeřím výborné české jídlo, dávám si koupel a relaxuju ... stihl jsem všechno co jsem chtěl, co jsem neprojel jsem nahradil jiným, odpovídajícím nebo lepším

Celkově vzato ... stoprocentně úspěšná mise !