Od rána hledáme servis kde nám pomůžou je jich okolo spousta, problém je že 90% jsou pouze pneu. Z jednoho nás vyhodily že nemají čas a pak jsme vyjeli z města a asi 2 petky hledali další, nakonec se luxusně zadařilo u velice ochotného Bosňana v malým soukromým servise.V garáži měl Zetora a tím získal naší důvěru. Nejdřív se to pokusil zavařit Co-čkem, ale protože nádrž byla mastná zevnitř a pěnilo to tak svar porad tekl. Aspoň zpevnil úchyt a pak to zalepil jakýmsi speciálním tmelem. Moc důvěryhodně to nevypadalo ale ujistil nás že po 10hodinách to bude držet a drželo. Poustevník mu chtěl zaplatit ale on vůbec nic že „geschenk“, ještě nám ukázal fotky jak s kamarády na nějakých 50kách jezdí po horách, no prostě takovej pidimotorkář  jako my, už sem nevydržel a vytáhl sem flašku rumu a ze tzechise whisky a„geschenk“ na to neprotestoval ani mrknutím,  ještě jsme chvilku kecali pak se rozloučily.

 
Zjištuju měknutí zadního kola u mojí bestije, antipich naštěstí pomohl. Dnešní den bude ve znamení „petek“ nerazíme kilometry ale petko úseky, Poustevníka to samozřejme sere, ale když nabízím že obětuju kanystr a uděláme z něho 5l petku tak nechce, no pro dnešek to nějak zvládneme a kupodivu to i poměrně utíká, problém přisel asi při 6tý petce kdy se skaredě zamračilo a těsně po návratu na asfalt se taky pěkně rozpršelo, čekáme na benzínce a po půlhodině déšť slábne ale prší pořád, postupně stupňuju psychický tlak na Poustevníka, který jak sem zjistil v dešti jezdí velmi nerad a nejradši by počkal až to přejde.
Postupně ho obrušujeme a nakonec po hodině a půl teda pojedeme i  v dešti.Co dál ? no prší, prší, prší pak to na chvilku přestane a pak zase prší:-/.
Sarajevo je totálně ucpaný všechny silnice, vedou na Split a my to prostě nějak projet musíme, naštěstí skoro přestalo pršet , kolona se šine asi 10m za minutu tak se v klidu najíme a když nás předjede Bavor s kuframa a vejde se, tak nahodíme modrý dýmovnice a přes ty zájezdy se protlačíme, to co následovalo by dalo na pěkný policejní fotoalbum ale i když jsme zporážely pár patníku bylo to v celku bezpečný protože kolona v 99% času stála.
Jsme venku z města a za odměnu začalo pršet a leje až do večera a navíc jsme v tak blbým kraji ze se opravdu nedá nikde ustlat, hledali jsme 3h až do noci, navíc ke konci dne  to Poustevníkovy nebliká, a to pořád jede na petky. Až v poslední 15minutě světla nás Pecold spasil místem na kopci nebejt deště bylo by to krásny místo u lesíka takhle spíš blátivá pakárna. Postavily jsme mezi motorky plachtovej jawahomeles přístřešek uvařily teplou večeři. Martin zase zaperlil když vytáhl ze svého farmářskýho kufru flašku slivovice neskutečný velikosti i váhy , po jejím ochutnání se mi málem můj kufr natřikrát převrátil, nakonec jsme ji nalili do čaje a to byla v ty kose a dešti naše spása.
( Slivovice byla vynikající, ale bohužel na tu lahodu nejsou rozmlsaný jazýčky z Jedlové zvyklý :o) )

Až teď teprv je dobře, rozmrzáme jak duševně tak fyzicky dneska jsme dostali do těla, poprvé mně napadlo heslo téhle výpravy :  ani kilometr zadarmo....

Ráno mně vzbudily hlídkující vrtulníky prolétávající údolím v dálce a hlavně úplně neskutečná kosa ochladilo se hrozně, určitě nebylo víc jak 10st jo a samozřejmě prší. Vaříme snídani a čaj, ale bez slivovice zahřívací efekt nefunguje, tak se to pokoušíme rozehřát vyprávěním o tom že „nejlepší kamínka jsou Petry ,ale hlavně Muzgráfky :-).Dneska není co řešit z tohohle proste musíme ujet  balíme čvachtající stany navlíkáme co máme a odsud, pouštím na celý dopoledne vyhřívaný rukojetě na 80w což se prý smí jen na 5min a solidárně polituji ty co je nemají.Poustevník nebliká tak přebírám vedení, jedeme asi 30km, táhlá zatáčka do kopce rychlost cca 70 najednou mi ustřelí prdel asi o 20cm, bleskovým zatnutím plynu to srovnám a koukám do zrcátek, tam jen Poustevník  po 1km už zastavuju s neblahou předtuchou, otáčíme a jedeme se neradi podívat co se stalo.

Martin to položil, to asfaltový mejdlo který vzniklo kombinací bílího asfaltu a deště ho dostalo, až teď při dobržďování z kopce vidím jak hrozně to klouže, i v malý rychlosti hned flok. Motorka mu sklouzla přes celou silnici do protisměru a skončila v příkopě, Martin samozřejmě ve skluzu hned za ní, NASTĚSTÍ mel kliku, auta zhora to ubrzdily a díky dlouhýmu skluzu se většina energie vybila už na asfaltu. Martin má prodřený nepromoky částečně kalhoty a dodřenou kost na pánvi, naštěstí žádná krev a žádný zlomeniny, zachránily ho ale kvalitní kalhoty jinak by byl dodřenej jak pes. Motorka utrpěla šrámy spíš vzhledový – odřená maska, rozsypaný kryt rukojeti ohnutej padák, další škoda byla na stanu co se na boku prodřel.Martin je z toho pochopitelně otřesenej takže asi 20min čekáme a dál pokračujeme opravdu hnojím tempem, ještě míjíme kamion spadlej hluboko do propasti a konečně se obloha protrhává.

Musíme řešit ty blinkly tak zastavujeme u jednoho autoservisu a po chvíli demontáže je to jasný, odešel přerušovač automachanick sedl do auta a jel pro jinej, v mezičase rovnáme krumpáčem Martinův padák, novej taky nešel, tak jel ještě jednou , ten šel, ale chudák Poustevník si zadělal na největší ojeb cesty když si skromný robotník řekl za svoji srdečnou opravu 30E, no co zbývalo dal mu to a proklel ho do 7mýho kolena:-).Ještě míjíme jeden déšť a pak konečně mraky zadrží hory a my klesáme do teplíčka a sucha jižní Bosny, okolo jsou krásný skály a je fakt teplo a doufám ze s mraky zůstala v horách i naše smůla. Další cesta vede opravdu krásnými horami a krajinou se spoustou přehrad, je to tu definitivně jiný, strašně mi to připomíná krajinky z pravěké hry EmpireEarth a potom i z filmů o Vinetuovi a v helmě si zpívám tu strašnou písničku z Limonádovýho Joea a nemůžu se ji zbavit, tady to je opravdu paráda. Na 60ce míjíme asi v 90 osamoceného motorkáře co si hoví ve stínu, zdravíme, on odpovídá, na motorce je nápis policie – má nás na háku.

Projíždíme Mostar město kde se křesťani a muslimáci mydlili o kříž na kopci – teď tam stejně zase stojí a kolik to stalo životů- lidská blbost je nezměrná.
Následuje několik opravdu nádherných scenérii a asi 50km od hranice s černou horou si usteleme vedle jednoho naprosto rozmydlenýho baráku na kterým si sušíme stany apod. Vypadá  to tu dost jako bojiště, při hledání spaní tady v okolí na Pecolda prý z auta ještě cosi vyděšeně křičely, to na určitý stísněnosti z tohohle místa taky neubere, no miny tu snad nejsou a navíc když je to tu spaseny a všude kravinec.Vzhledem k tomu ze do rána nikdo nevybouchnul stalo se z toho nakonec docela příjemný místo ke spánku  kde jsme i dosušily prolitý věci z dnešního ledovýho rána, který tady na vyprahlý savaně připadá jako tisíce km vzdálené.

Do noci kecáme, Pecold leží na zemi a cosi po něm leze tak si na to posvítíme – no hnus velebnosti kam jsme to dojeli? jakási pravěká mega stonožka jak dlaň si to frčí dál travou a ráno okolo pobíhaly 5cm pavouci no ráj na zemi.

Ráno už  jsou zase trochu mraky, ale směrem na jih se to hned trhá – ta studená fronta je naše prokletí a spása zároveň sice nás nesmí dohnat jak se už stalo, ale jak jí přiměřeně ujíždíme ochlazuje účinně vzduch takže přes den bývá vysoká oblačnost a 25-30st prostě nádhera na motorku, před 14dny tu bylo údajně 45st C!. Pokračujeme krásnými horami a brzy přejedeme hranici Bosna/Černá hora, výhledy nádherný, počasí super, motorky drží dneska to konečně trochu hrneme a tak těsně po obědě stojíme na vysněný hranici Černá hora/Albánie, je to pro mě emotivní zážitek (jako skoro všechno :-)).
Hranice vypadá jak stará benzínka bez stojanů, napravo se pase stádo koz, fakt nádhera, už jen aby celník žadonil o „ty s velbloudem“ :-).

V hlavě se mi honí spousta myšlenek trvalo nám to  5 neuvěřitelných dní, posralo se co mohlo museli jsme překonat počasí, techniku i samy sebe a zatím jakžtakž držíme. Ještě pár minut a opravdu vstoupím na území největší prdele Evropy se svou mutantní jawou postavenou v garáži, 50letý bunde po dědovi pro štěstí, která se místo výslužby ve skříni podívala po slušným kusu Evropy, svou bláznivou hlavou plnou dalších snů a s dalšími blázny kteří jsou stejní.
Opět se mi intenzivně vrací myšlenky z první velké cesty takže, ad. UK2005 :„copak asi čeká motorkářský myšáky?“…………….

A zas realita!: pas please a kontroly, bumážky trochu papírování (oproti Ukrajině minimum) celníci jsou vysmátí, pořád by si chtěli povídat (časem zjišťujeme ze takový jsou všichni Albánci ) ten co mi kontroluje pas říká ze sem určitě mafián. Při vyplňování bumážky koukám jak to vypadá uvnitř – barák omšelej, samej fuj, ale za přepážkou klima, moderní počítače všechno nový a na druhy straně kanclu gauč jak pro krále, celník je v Albánii asi slušnej vejvar. Za cca 30min  překračujeme hranice a jsme tam !!! ujedeme pár kiláků a …….“velebnosti jdu blejt“, neodbočily jsme omylem někam na smeťák?“.
Před námi se rozprostírala rovina s nádhernými horami po levé ruce, ale rovina byla jakási čudná všude to nějak divně bíle čoudilo, celý obzor byl zaplněn jakýmsi nehezkým bílím oparem a to všude.

Odpadky, odpadky, odpadky na jednoho člověka 1000 PET flašek a obalů poházených v příkopě, kde houstlo osídlení houstl i bordel, v husté zástavbě to bylo velmi husté:-). Baráky kupodivu vcelku slušný a nad střechou postavený bojler na sluníčku. Silnice rozbitá ale v normě, lidi úžasný, konečně země kde motorkář není jen člen provozu, troubily, mávali, zdvižený palce no  byli z nás nadšenější než my z nich. Měl sem asi 50km abych přizpůsobil mozek tomu že odpadky= kytky a smrad=vzduch, jak se to povedlo docela se mi tu líbilo. Obava že nekoupíte benzín je tady zcela lichá takovou síť stanic jsem ještě neviděl, mít benzínku je zřejmě národní sport, nevím co si od toho slibují ale průměr byl tak 1kus na 2km.

Úspěšně se prodíráme Albánií směr na Koplik a Skodru kde je cíl směnit peníze a navštívit pevnost, lidi zdraví jak o život a zdraví tím že troubí. Koplik, Skodra, Dures a vlastně všechna města mi zůstanou v hlavě nadosmrti pokusím se popsat jak mi připadaly.

Dávájí  o sobě vědět už 5km před postupně narůstající vrstvou odpadků a najednou jste přímo uprostřed tý správný albánský prdele. Množství odpadků se nemění, jen mezi nimy trčí hnusné baráky v různém vesměs velkém stupni rozkladu a okolo nich velmi pochybná idvidua sdílející zbylý prostor s různou verbeží z nich nejoblíbenější jsou na kost vyhubly psi a kozy, to ale trvá jen chvilku podle zaostalosti města od desítek po stovky metrů– čím víc na sever tím hůř. Když už  myslíte že jste dojeli před samy brány pekla, najednou jakoby luskl a jsme v obyčejném podle možností slušném městě jakých je na Ukrajině nebo v Rumunsku kupa, normální domy, normální obchody  pohodový lidi. Stavíme, Poustevník vykecává s blondýnou která tu stejně prakticky nevidí a my jdeme měnit peníze. NE se tu řekne JO a JO se tu řekne PO navíc kývat hlavou jako že ne znamená ano, ve výsledku je v tom teda ale totální chaos.

Krásná malá banka, před ní hlídaný parkoviště uvnitř klima a přívětivá krasavice se špičkovou angličtinou. Větší kontrast jsem snad ještě neviděl, hlavně když vypadáme taky jako ti houmlesáci z předměstí.Vracíme se nakupujeme zásoby, malý haranti jsou trochu otravný zvlášť těsně před odjezdem pořád by mi točily s plynem tak ho chvilku podržím – 8000ot a jawa nejdou dohromady takže s mírně vyděšeným výrazem o metr uskakují, za úsměvu místního prodavače který všechno bedlivě sleduje, aby hned pár vteřin potom měli ze mně prdel jak mi to kouří – hergot i v Albánii!!:-).

Razíme skrz město a pak do Skodry  k pevnosti na druhé straně je to asi 5km přes několik křižovatek a kruháčů které lemují megalomanské sochy jakýchsi hrdinů. Provoz se tu Řídí zákony silnějšího, pravidla nikdo nedodržuje - jestli vůbec nějaký jsou je třeba mít ostrý lokty ale intenzita provozu je přiměřená takže nebyl větší problém. Natankujeme, Poustevníka se snaží ohnout na benzínce ale nenechá se, jsme tu prostě západní turisti a proto pro ně eventuální zdroj příjmu (jak pošetilé :-)). Jejich ochota vracet na nabídnutou bankovku je dost často vlažná a občas taky žádná. Pevnost je veliká nejmíň jako Spišský hrad, nechali nás bez problémů vyjet až nahoru na nádvoří, šutry pekelně klouzají. Poustevník to nechce riskovat tak zůstává dole a jednu zatáčku dolů mu i sjíždím s motorkou. Nahoře je  krásný výhled ale bez výkladu a exponátů  je to jen na okouknuti.

Cestou zpátky se Pecoldovi vyvrátí výztuha kufru nic vážnýho ale chce to 5min drátování uprostřed města, hned se nás ujala jedna žebračka jménem Fátima jak na ni křičel místní prodavač v náruči haranta co uměl křičet sice jen ONEEURO ale o to hlasitějc – no chvíli se tam ometala a prudila, jak viděla že si spokojeně drátuju a ignoruju ji začala u Martina (chudák se narodil s moc dobráckým obličejem jeho vždy otravovali nejvíc :-).
Nakonec to vzdala a šla najisto k Pecoldoj co nakupoval přes ulici pivo, dal ji 50šušní  což je asi 13kča ještě vypadala ofoukle.

Projíždíme zase celý město zpátky a hledáme odbočku do hor , tahle část je ale rozkopaná, tak kufrujeme a končíme zase v chudinský části, nakonec nám pomáhá místňák na mopedu a navádí nás ven z města křižovatkou která se tak dá nazvat jen s velkou fantazií.Povedlo se, je 6 večer a jsme za městem konečně klid, tady začíná šotolina a hory tj. to hlavní proč tu jsme. Jsem pekelně rád že jsme venku z města hlavní myšlenka po tom všem: tady se nechci dostat do nemocnice ani kvůli ucpanýmu nosu !!!:-).Hned na začátku to docela smažíme a jawičky brzy řeknou jasný dost – Poustevníkovi nadměrně pruží kufr a Martinovi se sklepává zadní část přetíženy motorky, klasická závada jawy, nejsou to prostě endura, navíc Poustevník perlí tím že tuhle cestu už projela jawa ale vjela jako lestěnka a vrátila se jako totální mr*ka:-)), dál pokračujeme notně redukovaným tempem. Najednou se okolo přetížených jawiček hrnoucích se na hraně rozpadu jako nic prožene jakási 50ka skůtr a na ni mladík s Martinovým nepromokem co cestou ztratil, lidi na venkove tu prostě nemají chybu. Nejvíc mě dostalo, když sem si to to takhle pražil po těch jejich polňačkách, tak jsem si říkal jaký sem nasadil ostrý tempo a v tom mě předjel nějakej místní kolík na prskoletu. Moje sebevědomí náhle dosáhlo bodu mrazu....

Následuje něco co už trefně popsal Anuch v jehož stopách jedeme – opakované panoramatické orgasmy. To se prostě nedá popsat, nitka kamenité stezky vysekaná do skály postupně stoupá podél nádherné řeky ne pár kilometrů ale desítky, nejdřív nádherné scenérie řeky a Albánského venkova a jak postupně mizí řeka hluboko pod námi tak zůstává jen nitka silnice a hory. Cesta je úzká a čím dál výš, začínám chápat barvy vedlejších cest na naší mapě – je to žlutá a hnědá a značí barvu trenek po průjezdu – tahle cesta byla hnědou:-).

Přibývají křížky v zatáčkách  a bohužel taky šero, jedna je i docela klopená a samozřejmě směrem do rokle, mám bobky tak jedu co nejblíž ke skále, bohužel jsem podcenil šířku svých kufrů a tak sem o ní bokem škrkl, náraz mi prorazil skrz laminát díru a hodil mně o metr směr rokle, další metry  zuby nehty balancuju přetíženou bestii která skáče ze strany na stranu …. nespadl jsem ale trenky byli hnědý až až. Dneska nás hory dokonale vypekli už hodinu jedeme v šeru a všude jen šutry, banda je roztrhaná  Pecold napřed hledá spásné „bazény“ kde se dá koupat  jak sliboval v cestopisu Anuch. Já  s Martinem jedeme někde uprostřed a daleko za námi Poustevník.

My první tři jsme se ještě jednou sjeli v jakési osadě kde si hotový rozdělujeme pivo a čekáme asi 20min. Poustevník nikde tma bude za cca 10min nakonec necháváme u místňáků vzkaz a  jedeme dál dalších 10km, je to pořád drsnější  navíc už úplná tma, mam z toho hodně blbej pocit ale kolektivní iluze jakéhosi neurčitého super místa na spaní mně táhne dál. Nakonec byla cesta tak drsná že to potmě už prostě dál nešlo, zastavujeme s Martinem a rozhodujeme co dál – verdikt, prostě čekáme. Asi za 10min se vrátil i Pecold s tím že potmě je cesta prostě nesjízdná a že dneska už nic nevymyslíme, vracíme se asi 5km na jedinou použitelnou louku pro stany  a cestou konečně dojíždíme i Poustevníka kterej je naprosto oprávněně nasranej že jsme ho nechali vzadu, rozhodne to byla velká chyba je to tu extrémně nebezpečný a my se nechali nachytat v horách jak malí  kluci. Konečně stanujeme je 10 večer dneska zase žádná koupel a navíc zázrak že jsou všichni celí . Stavím si stan kus od ostatních únava neúnava, zítra se budou ráno opravovat následky prvního dne v Albánii. Někde tady Pecold poprvé řekl památnou větu kterou ještě mnohokrát zopakoval – Ukrajina je pro děcka:-). Dneska mi to pivo teda hodně chutnalo,heslo dne : ani kilometr zadarmo ….

Vstávám před 7mou ostatní ještě mají půlnoc budu muset prohlídnout motorku a pak mně čeká ta Martinova která dostala včera řádně přes prdel a to doslova. Bestie kupodivu drží, jen dopínám řetěz a na krev utahuju asi 20 šroubů co se včera povolily. Děláme s Martinem na jeho moto mezitím se probouzí ostatní, chuděra dostala řádně za uši, zadek je sklepanej už o cca 5cm do mezery mezi sedadlem a nádrží už jde strčit skoro ruka, musíme ho odlehčit, tím definitivně padá jeho farmářský kufr který i po 5 dnech má pořád co nabídnout. Co se mu vejde nacpe do válce a zbytek – jako třeba ta strašná litrovka slivovice, vodu a asi 6 konzerv poveze chudinka bestijka. Dál mu upadl jeden úchyt nádrže,ale naštěstí to neteče řešíme to klasicky vycpáním prostoru pod nádrží a rámem jedním starým tričkem.tím jdou zadní úchyty vyřadit z provozu. Upadává mu palubka, kus hadru to taky řeší .Řetěz je nějak hodně vytahaný, při sundání krytu se na nás šklebí asi 6 článku úplně bez válečků, bude třeba výměna, náhradní řetěz máme tak ho tam nacpem a ejhle je o 4 články delší, odedneška vím že přeříznout řetěz v albánských horách plátkem pilky bez poškození zbytku článků trvá přesně 45min intenzivního pižlání.:-) Poustevník mezitím přerovná kufr do velkého válce aby se to cely neurvalo a dává tlumiče na max. tvrdost, Pecold má Dominátora tak se válí :-).

Kluci jedou napřed a protože se opravy dost táhnou, my to doděláme s 1,5h zpožděním. Cesta dál naprostej brutus kombinace kamení a prudkosti svahu je taková ze mi to občas nebere ani jednička Martin mně několikrát přes kriticky místa tlačí tech 30-50kg navíc co váži bestie už je zase do kopce hendykep. Když sem Milánka v těch hrbech tlačil už asi potřetí, tak se nasral a všechny krámy co jsem mu nabalil zase vyházel. Po chvíli přemlouvání se mě ho zase podařilo přesvědčit a pár věcí zase vzal.  Zde v rámci odlehčovací kůry padlo pevné rozhodnutí vyjíst mou zásobu konzerv :o). V jednu chvíli je motor tak přehřátej že po přidání plynu jen tarokuje a neroztočí se ani o 1 Rpm, dám mu 10min oddych a už poslouchá, nakonec ten průsmyk zdoláme a kolem 12té je doženeme u hospody . Dám si kafe,pivo něco studeného, a definitivně měníme pořadí v předu pojedu já s Pecoldem a Martin s Poustevníkem v rámci omezení svých strojů jako druhá dvojka. Je to zas 10km z kopce podvozek drží super, motor stíhá (z kopce :-)), tak držím krok s dominátorem tj. cca 30-50 km/h a užívám si svižný tempo a ve štěrku naháníme opravdu hodně, díky tomu máme navíc 2 asi 20 min přestávky. Nakonec jsme narazily na krásnej pramen s jezírky kde proběhla po 3 dnech konečně koupel a uvařily si teplej oběd.

S Pecoldem držíme ostrý tempo v praxi to vypadá že beru kopce na cca 4500ot jedničku ve slušným horku a spoustu kilometrů v kuse z motoru je intenzivně slyšet roztočená předloha která na jedničku točí cca 12000ot,  je to jako malá turbínka, jinak už ale nebyl problém. Při jedný přestávce pozorujeme maličkého pavoučka žlutý barvy jako reflexní vesta jak spokojeně porcuje cca 5x vetší včelu, tak ten nebude ani trochu jedovatej :-). 

Být čistej a najezenej v krásných horách, motorky drží a za každou zatáčkou panoráma na dosmrtný vzpomínky, osídlení 1barák na 10km a to vše celý neuvěřitelný odpoledne až do samého večera, kterej nám nádherně vyšel přímo v druhým průsmyku kde je i super místo ke stanování. Stanujeme už v 7 lepší místo nemáme šanci najít, konečně je čas pokecat a oddychnout motorky už drží co mohlo to už upadlo. Pivo dnes není, došlo už včera, doháníme to slivovicovým čajem a protože jsme v 1500metrech v noci bodne protože v noci ráno je celkem zima.

Vstávám už v 6 a jdu „na průzkum“ tak nějak vnitřně vím že lepší místo jsem ještě neviděl a nemůžu to promarnit, hned 20 m od stanu to začíná- „to sou  panorámata viď táto“. Odolávám a obcházím okolí až na blízký skalní výstupek kde je v úhlu 270 st. všude otevřený prostor bez lidí a domů, všude jen hory, pozoruju hodinu východ slunce jak postupně protéká do údolí, nevím kolik dní jsem na cestě, nevím jakej je den a je mi to jedno, teď prožívám to proč se sem trmácím, nedefinovatelnej pocit naprostého klidu a pohody  jsem tu jen já a ty hory vyhřívám se na skále a pode mnou je takových 400m srázu meditoval bych kdybych to uměl :-), tohle bylo hodně blízko. Vydrželo mi to do půl 8mé a po návratu už vidím Poustevníka jak si nevyspalej vaří kafe, prej tu šustily jakýsi svišti, já neslyšel ani tuk, zřejmě další kladný efekt slivovicového čaje :-).

Snídáme, okolo projíždí první auta (asi 3) – jezdí ráno a večer, jindy skoro ne, zřejmě místní doprava a lesáci, všichni zdraví jak o život a taky nějací batůžkáři se tam plahočí.  Poustevník zaperlí – „hele tamhle jdou nejací zkur*ysyni“ a za chvílu, „jééé to je třipade“ no kdo jinej než čehuni se tady plácají s batohy, chvíli pokecáme zjišťujeme jak to tady našli prej „je to tu profláklý“. Poustevníka tím dokonale uzemní a celej den si brouká něco o profláknutí.
Baťůřkář se mně ptá „co jawy? drží ?“, „jasně proč by nedrželi :-)“ prej by sem na moto nechtěl - no lepší než pěšky. Ještě jim radíme co je čeká , balíme a pokračujeme.

Poslední průsmyk v klidu zdolán a my klesáme , zastavujeme až po mnoha kilometrech v opravdu nádherný albánský vesnici u hospody velikosti autobusové zastávky a přibližně stejně velkou cedulí kdo ji sponzoruje, dávám si pravý turecký kafe, 4 tyčinky, pivo a kyselku a užívám si neopakovatelnou atmosféru země kde mají líné i pavouky. Kluci dojíždějí v klidu, nabírám vodu u pramene společně s krávou, okolní obyvatele nás s klidem jim vlastním pozorují. Před odjezdem Poustevník probírá blondýnu, jak místní kluci vidí že se hrabe v PDA tak si hned přináší vlastní :-).

Po pár stech metrech od vesnice už začíná slušný asfalt a během hodiny jsme zase ve Skodře, nakupujeme vybrakovaný zásoby ze 3 dnu v horách a měníme další peníze u hezký slečny v bance. Vyrážíme směr jih ,město je docela zasekaný a hlavni ulice se opravuje zase o kus dál, nakonec to projedeme a pokračujeme po standardním „východním“ asfaltu směr Dures ,cestou doplňujeme PHM u benzínky staršího data výroby, čerpadlář bez mrknutí oka pouští generátor a my neslyšíme vlastního slova, pak pořádně vypláchl rezavý trubky nám do nádrží.¨Zastavujeme u hospody a po menší komunikační grotesce nám pomáhá místňák co umí anglicky, objednává nám místní specialitu prý masovou polívku, no byl to guláš :-).

Další cesta je čistě přesunová a dost únavná, provoz velikej a tady dole i pořádný vedro, úspěšně se vyhýbáme Tiraně jejíž návštěva se podle všech cestopisu rovná smrti a blondýna nás prohání přístavem Dures. Větší peklo sem ještě nezažil, naprosto neskutečnej provoz absolutně bez pravidel kde na 2 pruhový silnici jedou 3 často i 4 auta vedle sebe, do toho krámky v příkopě a neskutečný kolony objížděný horem dolem kýmkoliv kdo se vejde, to vše 2h v kuse. Poustevník proškolený z nesčetných cest se bravurně vyhýbá i těmi nejšílenějšími skulinkami a bez problému se neustále probíjí vpřed, kluci se vesměs úspěšně vecpou za ním a buďto za 2 nebo 3tí moto se skulinka uzavře a doháníme nanovo. Blondýna nás protáhla přes centrum okolo přístavu, přestávám to nervově zvládat několikrát vidím jak hlavně Pecoldoj  s hliníkáčema autobusy a náklaďáky jen taktak nerozpářou kufry. Párkrát se kolona rozjede na 40 a my protože není zbytí v 60ti v příkopě, adrenalin je na maximálních hodnotách srdce je na 180ti začínám vyšilovat.

Nakonec sme to projeli a zastavujeme na benzínce, sem tak rozklepanej že mam problémy vůbec sundat helmu. Pak ještě chvíli vyšiluju, sem nasranej z rychlosti jakou jsme to zbytečně hrnuly i ze zbytečnýho rizika. Kluci to v pohodě zvládali ale velký města jsou moje slabina a tohle už bylo na hraně toho co vydržím. Čekáme až se přestanu klepat a jedeme dál , už je dost pozdě tak sjedeme jen pár desítek kilometrů pod město, najdeme moře s pláží a na konci mezi bunkry na náplavový plošině zakládáme tábor. Je tu ještě pár lidí tak stany radši postavíme až před setměním. Mezitím se najíme, Pecold mně varuje že Trenčanská fazule s klobásou chutná jak hlína, no kecal, chutnalo to ještě o hodně hůř :-).

Moře je v zálivu, čistota vody je nevalná, smrdí tu chaluhy a válí se tu odpadky (ty už ani nevnímám), no stejně tam vlezeme a užíváme si krátký okamžik vítězství, najednou mně něco štíplo do nohy, přesně jak kopřiva, kluci: „prosím tě co by tě tak asi mohlo štípnout ?“ – za chvílu už zdrháme z vody plný žahavých medůz. Poustevník ještě zkouší svou teorii že na mělčině nejsou a po dalším žahnutí definitivně končí koupání. Po chvíli nějaký děti nesou jednu tu potvoru na klacku má to velikost, konzistenci, barvu a tvar sloního chrchle :-).Nakonec si s námi ještě přijde popovídat jeden albánec s jednou rukou co umí anglicky – klasika: odkud, kam atd. nakonec se zeptá kde budeme spát, Poustevník ukáže že někde u těch bunkrů, tomu se hrozně diví a nabízí že nám sežene peníze na hotel, Albánci očividně nechápou romantiku spaní na naplavenině kde to smrdí jako pročůranej průjezd u hospody. Ještě nám radí kde je pitná voda s Martinem se po ní jdeme večer podívat ale neúspěšně, no aspoň sem opláchl sůl handvascher systémem a teď teprv rozpíjim odpolední útlum. Dneska sem si vybral svůj den a ani kilometr nebyl zadarmo ……

Vstáváme, Pecold kontroluje spojku řetězu která se mu nezdá a taky že jo , „o“ kroužek řetězu byl špatně nainstalován a do spojky se dostal místní prach je to už pěkně dlouho a spojka je slušně vydřená, čistíme to s tím že stav řetězu se bude denně sledovat. Opouštíme pláž a po návratu na hlavní pokračujeme na jih, provoz je hustej a jde to ztuha ale i tak kolem oběda  máme cca 150km, potkáváme několik policejních hlídek zdraví jak o život a salutují přitom jedeme vždy nejmíň o 20-50 vic než je tam povoleno. Policie je dost slusně vybavená pěkný auta, motorky bud bawory650GS, nebo o něco starší 2válcovy guziny, pistolovy radary, nevim na co je mají asi buzerujou místní :-), mám z týhle cesty rychlosti  jako 92km/h na 40ce nebo 105 na 50ce a nic, zastavujeme na oběd , konečně pořádnej kus masa , žaludek už je zcvrklej a pobírá nášup jentaktak ale nedávám mu na výběr , pod zahrádkou na nás kouká malá fena nějakýho ratlíka neskutečně smutnýma očima, má to nacvičený, tolik kostí co jsme ji daly by nespořádal ani vlčák a přitom pořád kouká jak kdyby měsíc nežrala. Objednání jídla probíhá velice zajímavě. Jejich hatmatilce nebylo vůbec rozumět, proto Poustevník odvážně zapíchl prst do tabule s denním menu a s pevným rozhodnutím oznámil: „Toto chci.“ Abychom nezůstali pozadu, tak jsme si všichni objednali to stejný. Zanedlouho se už linula restaurací nádherná vůně grilovanýho masa, která nenechala nikoho na pochybách, že jsme vybrali správně. Bohužel přílohu se nám již objednat nepodařilo. Ovšem tento nedostatek spravil výborný zeleninový salát, takže nikomu nic nechybělo.

Po obědě potkáváme uprostřed silnice beznohého žebráka, chodí po rukou a vybírá od ochotných, tohle nejsou pohledy pro citlivky, byl to borec max. 30 ale moc rychle se to seběhlo tak sme nestihly nic. Projíždíme krajinou plnou ropných věží s olejovými jezírky hned vedle pastvin a polí, některý věže pořád čerpají. Martina chytá defekt a musíme nadvakrát měnit duši to zabere spoustu času který už zase jako obvykle nemáme, při tankování si kupuju 4 piva a dávám mu 500ku (cca 4E) týpek se vůbec nemá k vracení, nemám sílu se s ním hádat ať si ji sežere :-). Hlavní tah se mohutně opravuje v praxi to znamená že naprosto nové a široké úseky střídají prašné kančí stezky okolo rozestavěných mostů a průjezdů, tady se bude infrastruktura vzpamatovávat ještě nejmíň 30let. Asi 20km zakufrujeme a konečně odbočíme zase doleva do spásných hor a zase paráda, žádný provoz, přijatelný asfalt, krásný hory celá civilizace je tu soustředěná k moři a do rovin.

Odbočíme, asi 20km po šotolině a nakonec nalézáme asi v půl osmý náš dnešní cíl: horké prameny. Je tu krásný most a jezírka udělaný z kamenů okolo každého pramene, voda není rozhodně horká – tak 27st max. ale v horách je to na noční čachtání v pohodě. Je tu kromě nás jen jedna rodina, ze slušnosti ze zeptáme jestli tu můžem stanovat, prý klidně celej tejden. Dneska stavím jen jawahomeles přístřešek na stany tu není dost místa, martin se nakýbluje ke mně.Tady se mi hodně líbí nasbírám dřevo, rozdělám oheň, děláme jídlo a popíjíme pivo za euro kus a je pohoda ,Poustevník s Pecoldem odpadají brzo a my s Martinem vykecáváme o hovně až dlouho přes půlnoc dokud nedojde dřevo.S pivem v ruce v teplý vodě, nade mnou hvězdy, to je taky hodně dobrý, i mobil co jsem tu utopil už u ohně vyschl a zase maká. Milánkuv telefon je neskutečně odolnej – nejen že ho vykoupal, ale v rámci urychlení sušení ho rozdělal na prvočinitele a strčil skoro do ohně. Za 5 min. se na součástkách nedala udržet ruka. K mýmu velkýmu údivu se mu ho podařilo rozchodit. A pak že sou Nokie shity :o)

Vstávám v 6:15 beru plavky, foťák a jdu na průzkum, potok se vine kaňonem a na vhodných místech jsou u pramenů vystavěná kamenná jezírka s oblázky na dně, nikde ani noha paráda, projdu toho dost - asi 2km kaňonem dokud to jde a ve všem co je teplý se vyčachtám, vrátím se o půl osmý, kluci už vstávají a těší se na celodopolední kopření, Albánka ze stanu naproti přes řeku jde k řece a v ruce má dvě plný igelitky, přijde k řece vyklopí je a spokojeně odchází zřejmě místní poloautomaticšitvaschersystem :-). Idylka netrvá dlouho protože právě přijíždí 3 dodávkový mercedesy plný harantů a obsadí každou skulinu v jezírkách, je hold neděle. Pecold to má na háku a umeje se šamponem přímo mezi nima a trochu jim to tam zapění. Protože skučení mládeže 5m od stanu moc neodpovídá plánu na dopolední siestu balíme se a vyrážíme směr domov, na tachometru je 2000km a jsme asi 50km od řeckých hranic. Odedneška se vracíme, po kontrole Pecoldova řetězu odhaduju zhoršení o cca 0,2mm ještě je kam dřít ale dobře že se vracíme, do civilizace to ale vydrží určitě. Než to sbalíme dost se zatáhne a po 300m začne pršet festovně, tak se zaplachtujeme a kluci se schovají do bunkru, po hodině když pořád prší, jedeme dál. Vyjedeme z deště asi po 50km klasickým unikem z hor, Poustevníkovi už to zase nebliká nakonec na to přijdeme, nemá na nádrži boční gumy a voda mu tím bleje přímo do přerušovače, naštěstí elektronický za 30E :-) stačilo vyfoukat.

Na jedný vůdů benzínce kde mají pověšenýho strašáka a česnek tankujeme a nakupujeme zásoby v blízkém obchodě. Jedeme i po stejný silnici a potkáváme i žebráka bez nohou, tentokrát stavíme každej mu něco dáváme, dávám mu 200 šušní tenhle chlapík si je opravdu zaslouží. Neděle odpoledne provozu svědčí jede se podstatně líp a kiláky se jen hrnou dokonce i průjezd Duresem je snesitelnej a při mírným kufrování nás varuje místňák, že hlavně ať neodbočíme do Tirany že se z tamního provozu doslova posereme. Kolony jsou i v neděli, ale ze všeho se vymotáme a za den zvládáme projet skoro celou Albánii.

Už se zase přitmívá a Pecold chce k pořádnýmu moři, Poustevník ho poslechne a ženeme to několik desítek kilometrů 60-90kou přes rozmlácený silnice a vesnice plný verbeže. Jawy jdou doslova srát, zvlášt ke konci kdy 10km naprosto drsný cesty letí ty blázni vepředu jak o život, hyena jde mockrát nadoraz, co to asi dělá nomálním třindám? Konečně zastavuje v rostoucím šeru v nějaký naprostý prdeli, už sem zase nasranej z tý jízdy smrti a s Poustevníkem se fest zhádám kdo z nás  je větší vocas :-), nakonec se Pecold vrátí s tím že moře tam je, a fakt 2km před náma je krásná pláž a moře. Dneska sem vybouchl zbytečně moc, připadám si jako blbec a omlouvám se mu, ale aspoň jsme si vyříkali ponorku. V posledním světle stavíme stany za plážovým valem u oblíbených bunkrů a předběžně rekognoskujeme škody, Poustevník definitivně urval nosič kufru, už tam visí jen na vlásku, Martin si ještě festovnějc přihnul zadní část motorky, ale ještě má 5cm od zadního kola, to domu dojede.Nejhorší na tom bylo, že se mě Milánek snažil uklidňovat slovy: „Neboj, jak to ještě klesne a začne škrtat kolo o blatník, tak to prvně našponujem gumicukem a při dalším klesnutí pak uříznem.“ No byl jsem z toho tak odvázanej, že to zpravil až obsah tří plechovek žbluňkajících v mým žaludku. Pivko a spát.

Dneska vstává brzo se mnou i Poustevník odstrojujeme brašny a prohlížíme nosič – oprava bude nezbytná. Opouštíme rozespalé soudruhy a mizíme směr nejbližší vesnice kterou sem tam včera při hádce tak hezky nazval jako „zasraná albánská prdel“:-). Zastavujeme u nebližšího baráku kde se něco děje a následuje akce kterou může napsat jen život : „Ju spig english?“ – „no“-  „to neva potřebujeme help me“:-). Pomáhám si rukama nohama nakreslím vrtačku a ukazuju na kus železa na plotu. Najednou to začne fungovat, všechno pochopí, objeví se vrtačka a kus železa postupně se tam schází půlka ulice, prohlídnu zdroje a šlo by to, ještě nakreslím flexu a z jiného baráku se objeví flexa a rozřežeme ten pant nebo co to přinesly. Na dvorku jednoho baráku vrtáme, týpek tam bravurně nadrátuje kus kabelu na vrtačku a pak ho nadrátuje do zásuvky ,pomodlím se jestli neprohodil zem a pustím to, vrtačka vrtá, já se neklepu tak to půjde. Teď ještě vrtáky, to se ukázalo jako největší problém jsme 2km od moře a to co přinesli se spíš podobá orezlým hřebíkům po pokusech ty kopyta nabrousit flexou nakonec přichází spása v podobě „profi“ krabice s nářadím made in china – vrtáky taky bláto ale aspoň nový, jeden jim zlomíme ale akce se povede, na spojení používám šrouby ze svých právě demontovaných zadních stupaček a po hodině je smontovanej krásnej nosič jak od Luise.

Poděkujeme rozloučíme se, peníze nechcou tak odjíždíme. Cestou mám takový záchvaty smíchu z toho co jsme právě prožily ze málem padám z motorky, z týhle země mi už fakt hrabe :-). Přijedeme plni zážitků a po obecné rozpravě na téma nosič zkusíme moře, je tu jen pár lidí na sluníčku a vyrábějí odpadky, voda je totálně zmrzlá, nejodvážnější je Pecold snesl to asi po pás a pak to vzdal. Vyrážíme směr domov přes cesty necesty kterýma jsme to sem večer hrnuly, zlatá tma okolo je naprostej odpadkovej brutus vysloveně průjezd skrz smeťák, míjíme cikáský povoz opravdu drsných pravých cikánů co smrdí i na fotce, haranti a ženský jdou vepředu a sbírají vyhozeny plechovky, tatínek a synkové se vezou v povozu a asi 10letá holčina (asi tatínkova nejoblíbenější):-) jde za vozem a nese slušně velkej šutr jako brzdu, potřetí projíždíme Skodru zase spravují úplně jinou křižovatku a zase nás to nažene někam do fujtajblova. Ptáme se místní omladiny na cestu nejdřív v pohodě vybavují ale pak během chvíle začnou tahat prachy nebo pivo a jsou čímdál dotěrnější nejvyšší čas odrazit stylem „uhni šmejde nebo tě přejedu“ Martin ještě nemá nacvičenou dostatečnou průbojnost tak ho moc nechcou pustit nakonec se prodere a zastavujeme o 300m dál. Poustevník pořád dráždí blondýnu a kde se vzala tu se vzala na druhy straně ulice jde Fátima a už nás zmerčila to snad není možný,  rychle pryč.Než nás doběhla odrážíme a přes peklo předměstí vyrážíme směr hranice.

Venku ze Skodry už začínám věřit že se domů vrátím, fotím odpadky na památku a uklidněn průběhem přesunu málem sestřelím Poustevníka co odbočuje k poslední benzínce, bereme benál za poslední šušně a konečně hranice. Ta proběhla v klidu jen s mírným zaváháním při odbaveni v Albánii kdy za 5E úplatek nám nedali „povinou“ ekologickou daň, je jedno za co jsme platily Poustevník naštěstí včas upozornil na ukončení týhle debaty dřív než celníci znervóznily natolik aby nás prudily. Na straně černý hory čekali Taloši  se starým bavorem a nějakým větším skůtrem a prej co Albánie a tak a my nebojte jídlo ok lidi ok – ten s tím skůtrem tam ale chcípne :-).

Černá hora ráj to na zemi i přes vysloveně přesunový tempo si užívám civilizace a opravdový asfaltový silnice, na benzínkách mají jídlo, v ochodech zboží a čerstvej bílej chleba, slovani při troše snahy bez problémů rozumí, už sme měli tatarů plný zuby. Cestu trochu protahujeme kvůli dlouhýmu hledání spaní, ale nakonec najdeme krásný pohodový místo akorát před setměním.S koupáním se můžu rozloučit, ale už se umím celej umýt ve 3l vody pomocí handvascheru tak nejsem humusák.

Na hranice je to kousek a Východní Bosna je mimořádně nádherná, hory, jezera krásnej asfalt a super počasí dneska to opravdu hrneme, motorky drží. Cestou hodně fotím a pak kluky sjíždím, tempo jawa versus jawa je pokaždé fotce jak honba za vlastním ocáskem – točím co to jde a ne a ne ho dohnat :-). Kluci čekají u hořící skládky a Poustevník dává válec, tady nečekám dyť to tu smrdí jak v Albánii.

Projedeme celou Bosnu a kus Chorvatska, už jsme dost nahoře v rovném a obdělávaném severu , taková rozcvička na maďarsko je tu problém zastanovat tak po delším bezvýsledném hledání řeknu jednomu místňákovi co tam sekal křoviňákem, jestli nemůžeme přespat u něj v zahrádkářský kolonii. Domluva ruce, nohy a „zítra Go home“  ale pochopil a „no problem“ a ještě nám nabízel ať si rozděláme oheň. Hygiena opět handvascher – tentokrát neodolal ani Pecold a Martin. Martin dostává SMS od mladý - prej jestli by s ní nejel v sobotu na týden pod stan, všeobecný záchvat smíchu opadl až po mnoha minutách :-). Poustevník udělal průzkum a přinesl z vedlejší zahrádky krásný rajčata a meloun tak jsme si ještě užily Chorvatský pohostinnosti a šlupky hodily co nejdál kvůli pověsti motorkářů :-).

Od rána čistě přesun domů, nudný Maďarsko kde jsme čekali na hranici snad nejdýl ze všech států. Ráno v Maďarsku dosušuju při jedný pauze stan a málem ho tam nechám (diky ti Poustevníče). Ještě poslední liják na rozlučku a u slovenský hranice se Poustevník odděluje a jede směr Bečva, loučíme se a nás čeká ještě cca 300km. Pecold si všiml že spojka řetězu mele z posledního a tak ji naprosto „geniálně“ spravujeme zdrhovací páskou, projíždíme Bratislavu a hurá na brněnskou dálnici, jawy už zas dělají na dálnici ostudu, Martinovi spatně dotýká rezerva a tak hned po přepnutí spolehlivě zadírá na chudou směs, hrneme to dál a stojíme vždy jen když to nejede :-).

Slovensko je prokletý, Pecold se ztrácí v dáli, na nejbližším exitu to otáčím do protisměru a v odstavným pruhu se vracím asi 4km. Řetěz mohl vydržet ale dominátor řekl dost, když poruchy tak pro všechny :-). Řetěz je roztrhej spojka na kaši, a my uprostřed dálnice 10km od hranic, naštěstí má Pecold náhradní nýtovací spojku, no to je paráda - akorát že je z užšího řetězu a čepy jsou poněkud krátké :-).No co jsme snad pořád jawaři a takto banální problém nás přece nerozhodí – chvíli hledám po moto vhodné šroubky a nakonec je demontuju ze svých spínaček. Spojku roznýtujeme a necháme jen „8ky“ a  řetěz sešroubujeme šrouby 2x M5 imbus :-)). Říkám Pecoldovi že jestli to vydrží až k tomu exitu tak to vydrží až domu – a vydrželo. Na exitu Martin hledá rukavice – položil mi je na moto a zpátky jsem dovezl jen 1nu  , má chudák ztráty přímo pekelný, skoro všechno co si vezl už je nějak zničený .Pecold nečekal a přesouval se 50kou za hranice, nějak jsme ho minuly a po česku už jedeme jen dva v 21:30 jsme v Brně u globu dáváme poslední fotku, říkám Martinovi, „slíbil sem ti že na tuhle cestu do smrti nezapomeneš a to sem splnil“- „to teda jo“ :-).

Jedu sám už setrvačně domů, zase prší, mám dost tak dávam bagetovou pauzu v Lipůvce a píšu domů, Pecold se ozývá že na sešroubovaným řeťezu dojel a já nasedám na poslední etapu, 3km od domu v zatáčce kde už hodně lidí zůstalo mně probere intenzivní instinkt, prudce dobrzdím a celou ji jedu 40, a taky že jo v příkopě na mně s hlavou v silnici čumí srnka, protroubím ji 30s klaksonem, dneska mně ty svině nedostaneš!!! přežil sem Albánii přežiju i tebe!!. Nějak setrvačně vybalím, vždycky mi pár dní trvá než mi dojde kde sem byl a co sem prožil ale tady vím už teď, tohle byl opravdu…………. „ani kilometr zadarmo“

Byl to naprostej mazec a hodně náročný, každopádně  jedinečnej zážitek a neocenitelná životní zkušenost. Albánie se nedá srovnat s Ukrajinou je jiná, mnohem drsnější jak přírodou tak podmínkami a o to taky krásnější, lidi tu mají jinou mentalitu ,pravidla neexistuji, jak dopravní tak jiná a jsou to neuvěřitelný prasata. Ta země dokáže z nepřipravených naprosto vysát z energii, je třeba se rychle a hodně přizpůsobit. Na druhou stranu umí hodně lidí anglicky a hlavně italsky jsou velmi ochotní a dobráčtí – na venkově všichni, ve městě někteří. Nepříjemná bývá pubertální omladina ve městech co už ochutnala západní styl života, jsme pro ně zdroj peněz a pokud se jim to v hlavě přepne na polohu “many“ umí být dost dotěrní a je pak lepší vyklidit plac. Krása hor se nedá vypovědět – města jsou pozadu o 30let a hory o 300 nebýt občasných offroudů a dřevařských aut nepoznám že nejsme ve středověku. Strach sem tam měl v extrémním provozu a že bych tam musel do nemocnice :-), v některých situacích mi bylo zase poněkud stísněně (chudinská čtvrť) ale celkově je to pohodová země. Dopravní předpisy tu nemají a pokud jo tam musí mít ve vyhlášce že neplatí pro motorkáře, jinak to snad není možný:-).Z týhle akce bysme si odnesli aspon 500strankový fotoalbum dopravních přestupků, když nepočítám Albánii kde v podstatě pravidla nemají, tak pořád alespoň 250 stránek. Tahle cesta překonala mnohonásobně jak očekávání tak všechno co jsem si dokázal představit, všechno ostatní co jsem dosud projel byla jen rozcvička.

Martin má můj obrovskej obdiv jako naprostej nováček na úplně první cestě, přes všechno co se mu posralo, bouračku a problémy co my už nemáme (rychlost balení, rozložení zavazadel atd.) držel jak fyzicky tak psychicky i v době kdy „zkušení“ harcovníci už krkaly havrany , je pro dálkový jízdy vyslovenej talent.

Jawy držely poplatně cestě tj. dostali řádně přes prdel nejhůř dopadl Martin se svou premiérou který schytal snad všechny standardní jawa problémy, nejlíp se držela hyena ale to už není jawa :-).

PECOLD:
Já jsem si to letos užíval. Hory, kopce, moře, motorka držela – prostě paráda. Tedy až na ten řetěz. Občas jsem taky nechápal, proč se kluci hádají a jsou nervózní. Ale kdybych jel taky na Jawě,  tak budu taky :-).A ještě poznámka: každý večer mě bolela docela hlava. Prostě po silnicích jsem jezdil jako poslední. A jel jsem celou dobu v tom dýmu ze všech tří Jaw přede mnou. A že ho občas bylo tolik, že jsem neviděl vůbec nic. Teda viděl jedoucí tři oblaka dýmu přede mnou. Na zpátek jsem jel hned za Postevníkem a bylo po problémech :-).

POUSTEVNÍK:
Připojím  taky pár vět. Já sem si to užíval po svém. Myslím že jen  jednou sem  se rozčílil  v pravém slova smyslu  a to taky svojí hloupostí v momentě kdy sme začaly horskou jízdu .1) nečekal sem to tak těžké.  2) Fakt bylo málo hloupé  přečíst vzkaz od místnáku ( Albánců ) Pojeď už jen pár zatáček a sme tam :-). No bylo to par KM nocí  měl sem strach  nejen o sebe ale o všechy, Sem starší  člověk a nerad bych pak vysvětloval pozůstalým víte byla noc dělaly sme kraviny a stalo se … Brrr fakt  toto do budoucna  bych nerad opakoval. Ale to je život  a poučení  si člověk vezme. Celá cesta byla zajímavá, Příroda krásná  lidi v pohodě. Cestovní tempo bylo Jawí, náklady malé a viděly sme fakt dost.Hodnotím to kladně a jak Milánek popisuje nějaké neshody, Myslím si že to je normální  nevidím v tom problém. Albánie byla škola  a zase sem se toho dost naučil.Takže doufám že  napřesrok zase vyjedeme.

Poustevník :350/639
Od vody spálený přerušovač (než jsme přišly na příčinu vypadl ještě jednou )
Rozsypaný domek uhlíků
Tekoucí úchyt nádrže
Upadlý nosič kufru

Martin: 350/640
Bouračka : ohnutý padák, utržený kryt rukojeti, dodřená maska prodřené nepromoky.stan a kalhoty

Jinak:
Odpadávající palubka
Rozsypaný řetěz
Utržený úchyt nádrže
Ohnuté podsedlovky (ke konci šla mezi nádrž a sedlo strčit celá dlaň)
Defekt s proseknutou duší
Zadření

Milánek : 350/639Hyena
defekt opravený antipichem
až po návratu domu odhalena utržená pístnice tlumiče

Pecold:  Dominátor
Roztržený řetěz

Orientační ceník :

Ceny všeho jsou +- srovnatelné s našimy a to po celé cestě, nemá cenu řešit procenta jedina levná žemě v Evropě je ukrajina najeli jsme cca 4000km - konkrétní údaje se dost lišily až o 200km - asi jak kdo řezal zatáčky :-).

Spotřeba jaw cca 4,5l a byli vzáčně stejně rozežrané , dominátor žral něcoo přes 5l - musel to prostě za námi hnát na plnej :-).

Celkové náklady byli bezpečně pod 10000 , myslím že všichni se do toho vešli krome martina který zničil vybaveni za 30. :-)

Varování ministerstva spisovného jazyka : Následující řádky vážně ohrožují vaše slušné vychování.

Slovník cizích slov ala Poustevník, kterými obohatit naši nechutně chudou slovní zásobu:

„Je mi zle, neveselo,vůbec sem se nevyspal“ – Dobré ráno
„Šajze“-sakra
„Šajze macecha“-kurva
„Kančí stezka“ – nezpevněná komunikace na územní Evropy, kromě Albánie
„Kozomrd“ – Albánský státní občan
„Kozomrdí stezka“ - nezpevněná komunikace na územní Albánie
„Uááááááááá“ – blíže nedefinováno, nejblíže výraz: „sere mně to“
„Muuuuuheleh“ – smích
„Zkurvysyni“ – my a češi obecně
„Jebat“ – jízda náročnější cestou
„Jedem v pič“ – odjezd
„Tady mrdaj kozy“ – Albánie
„to mi mrdá mozek“ – jsem unavený

Použití nové slovní zásoby v praxi :

„Šajze macecha, kozomrdí stezka, tady se budem jebat jako zkurvysyni“ –pánové další úsek bude náročný

„Hele támhle jdou náký zkurvysyni“ – jdou čeští baťůžkáři

„Šajze, kde mám peněženku uáááááá, šajze macecha kde mám klíče uáááááá“- nemůžu najít peněženku a klíče

„Šajze, šajze, medůzy, šajze macecha, zkrvený medůzy uááááááá uáááááá “ - medůzy :-).

a na závěr naprostá perla :

 „Jedem v pič, tady mrdaj kozy, to mi mrdá mozek“ –  odjezd z Albánie :-))

A příští rok ?   JawaMakedonia2008