Zdravíme všechny motorkáře, veteránisty, jawičkáře, zetkaře,… zkrátka všechny majitele strojů československé výroby, ať již renovovaných nebo jenom každoročně oprášených, dofouknutých a po opucování svíčky a lehkém pomodlení i nakopnutých. Hlavně ale všechny ty, kteří si v sobotu 10.května udělali čas a přijeli na motosraz do Dolánek u Turnova.
Jak jsme se snažili vysvětlit při loňském ročníku a jak je samozřejmě patrné i z názvu webové adresy srazzaholice.wz.cz, hrdě se hlásíme k odkazu Zaholických srazů, pořádaných tamními nadšenci, především rodinným klanem Kobosilů. Těm patří velký dík i za pomoc při pořádání srazu sobotního. Hlavně díky jejich dlouholeté evidenci účastníků jsme mohli informovat a obeslat pozvánkami i vzdálenější „motonadšence“.
Ale dost vzdálené minulosti, vraťme se k sobotě. Podle předpovědi, počasí jedna báseň. Výška tlaku, teplota, rosný bod … však to znáte. Až jsme se trochu báli, abyste vůbec měli chuť si do toho vedra navlíknout „kožeňáče“ po dědečkovi, kuklu či hříbka a vzápětí to všechno propotit při prvním ranním startování (někteří i při každém dalším). Ale jak bylo jasné už kolem půl deváté, motorkáři-veteránisté jsou tvrdý národ a dokážou leccos překousnout. Za ten vítr ve vlasech a slastný úsměv při 40 km/hod to zkrátka všem stálo. Vymezená část parkoviště u „Dlaskáče“ se začala nebezpečně plnit a v jeden okamžik se zdálo, že kolona přijíždějících strojů snad nikdy neskončí. Možná se chvílemi fronta u registrace zdála delší než by měla být, ale opravdu za tím nebylo nic jiného, než snaha podchytit údaje o vás všech, kteří na sraz jezdíte, abychom vás mohli včas informovat o případném dalším srazu. No a po zapsání a vyzvednutí mapky pro případ zakufrování už jen pohovořit s kamarády a známými, pochválit si sám svůj stroj, protože nikdo jiný to za nás tak dobře neudělá, lupnout do sebe kafe a jiné tekutiny (jasně, že nealko), zapsat číslo na odtah pro všechny případy, a může se vyrazit, desátá odtroubila.
Kolonu strojů odstartoval vážený host pan Vejvoda, a jak se dalo čekat, nastávající vedro si začalo vybírat svou daň. Někteří z nás si v ten moment nesmírně „pochvalovali“ své slaboduché rozhodnutí vyměnit pohodlné botasky a šortky za stylovou kůži a zateplené moto-boty, ale přeci jen- styl je styl a za jízdy se to dalo vydržet. Takže hurá na trasu Vazovcem nahoru, okolo zámku Sychrov na Nechálov, a přes Příšovice a Přepeře do Ohrazenic. Tady seřadit a pak v trojstupu projet Nádražní na „autobusák“ za kolegy nadšenci a jejich Trabi-show. Některé výtvory německo-české tvorby byly opravdovými unikáty a tak bylo na co koukat. První etapa, délka 35 km prověřila připravenost strojů i posádek, jedna Jawička po nestandardním klepání v motoru končí, ostatní po drobných opravách a oddychu pokračují.
Had se dává do pohybu a zanechává Turnov plný modrého dýmu za zády. Přátelské mávání a úsměvy obyvatel nás provází všemi místy průjezdu. Všeň, Doubrava, Olšina, Dneboh, Boseň, Kněžmost a Branžež, všude se najdou diváci. Křižovatky zvládnuty regulovčíky excelentně, řidiči plechových kraksen dobře naladěni a i když délka čoudícího hada byla při cca 190 strojích značná, následovalo jen kamarádské troubení a palce nahoru. Díky všem za ochotu a pochopení. Druhá etapa končí po 32 km na Žehrově v areálu u rybníka. Obsluha kiosku již ne tak brilantně jako loni, ale nakonec přeci zvládla nápor více než dvou stovek žíznivců a hladovců. Gulášek byl opět excelentní, a kdo ochutnal, nelitoval.
Po hodince zaslouženého oddechu nastalo řízené zadýmení žehrovského areálu, had se vydal plížením vpřed Vyskří nahoru a kolem Hrubé Skály plné turistů k místu prověrky regulovčíků, hlavní silnici na Jičín. Čekání na dojezd posledních, řazení vedle sebe pro rychlý průjezd a je to tu. Odmáváno, zastaveno, jede se. Stroj za strojem přelétává přes křižovatku s troubením jako poděkování spořádaně stojícím autům. Poslední účastník projel bezpečně, doprovodu a všem, kteří na přípravě pomáhali, padá obrovský kámen ze srdce. Pohoda, teď už je nejhorší za námi. Průjezd Roudným, Volavcem a Loučkami. Cesta, pravda, trochu drkotavější, zkrátka cesty v Českém Ráji rychlým strojům se sportovním pérováním moc nesvědčí, ale krása okolní krajiny vše nahrazuje. Poslední seřazení a řítíme se do Turnova. Náměstím dolů, na most a konečně na plný plyn do Dolánek.
………. Je konec! Motorky chladnou a už se těší do garáže, rozdávají se plakety. Za nejstarší moto – Praga BD 500 (majitel Marian Maňásek) 1927, nejvzdálenější účastník – Martin Ryšavý z Lišan, speciální cena – nejstarší moto ( po panu Maňáskovi ) – Jawa „Rumpál“ 1929 ( Petra Sedláka )
Všem moc děkujeme za účast a především za pohodový průběh celé akce. Velké díky patří klukům, kteří řídili křižovatky, především pak našemu kamarádovi Zdeňkovi Kvapilovi.
Na podzimním srazu 6.září s mnohými nashledanou.
Organizační tým