Už  dlouho jsem snil o Jawě 350/640 Style a o dovolené v Chorvatsku na ní strávené. Vše se mi vyplnilo letos. Koupil jsem mašinu, odmaturoval, a chyběla už jen ta dovolená. Přes prázdniny jsem si něco vydělal a na konci srpna jsem vyrazil ty peníze trošku užít..

24.8.2007 pátek

Jsou 3 hodiny ráno a já vyrážím s plnou nádrží z Plumlova. Jedu sám, protože jsem nikoho dalšího nesehnal. V Prostějově u pumpy ještě kontroluji tlak v pneumatikách a najíždím na dálnici směr Brno. Oceňuji své rozhodnutí jet brzo ráno. Dálnice volná a tak nikoho neotravuji svojí cestovní devadesátkou. Za Brnem se mi na zadek nalepil tirák a čuchal můj dvoutakt skoro až na hranice. Nechtěně jsem minul poslední benzínku u nás. Za hranicemi zastavuji a dávám si Red Bull. Začíná svítat. Moje rozhodnutí natankovat na poslední benzínce na Slovensku nebylo nejlepší. Nenapadlo by mě, že poslední benzínka je v centru Bratislavy a dál už žádná. Takže jsem se vracel 10 km zpět na nejbližší benzínku pro 7 litrů benzínu. Víc se mi tam nevlezlo. Teď jsem měl před sebou nejnudnější část celé cesty: Maďarsko. Jel jsem po silnici č. 86 směr Szombathely. Jedinou výhodou je malá spotřeba, jinak je cesta přes placaté Maďarsko k ukousání nudná. Projel jsem cípečkem Slovinska přes město Lendava a byl jsem v Chorvatsku. Na hraničním přechodu Mursko Središće jsem si dal delší přestávku. V Čakovci jsem dotankoval a najel jsem na dálnici A4 směr Zagreb. Cesta v pohodě, sice byl silnější provoz, ale ten lehce upadnul za Karlovacem po odbočení z dálnice A1 na dálnici A6 směr Split. Měl jsem strach z tunelů Mala Kapela a Sveti Rok. Provoz je v nich sveden obousměrně do jednoho pruhu jedním tubusem a to je zdrojem dost dlouhých kolon. Mala Kapela byla průjezdná v pohodě, ale u tunelu Sveti Rok mě přivítala 4km dlouhá kolona. Po chvilce popojíždění jel okolo policajt na Bmw 650 a protáhl mě a nějakého Maďara až k tunelu odstavným pruhem, za což jsem mu byl dost vděčný. V 16:00 jsem sjel z dálnice na sjezdu Rovanjska a zajel jsem do vesnice Maslenica udělat pár fotek s Jawkou u moře. Byl jsem okamžitě středem pozornosti asi deseti 12-ti letých kluků, kteří mi obhlíželi Jawku jako my doma Hayabusu. Když jsem jim řekl její obsah tak šli pomalu do kolen. Objel jsem si jen tak pro radost přes Obrovac Novigradské moře a zakempoval jsem v obci Novigrad mezi samými němčoury. Tento den jsem ujel 850km a takřka to ani moje sedací část těla kupodivu nepociťuje. Ta 640 má fakt dobrej posed.

25. 8. sobota
Předchozí večer jsem zjistil že tohle městečko je úplně mrtvé a snad jediný obchod je cca 2 km od kempu. Ráno jsem teda vzal Jawku bez bandáže a jel jsem si nakoupit. Po celou cestu co jsem si bulal na dvojku po silničce k obchodu jsem byl opět středem pozornosti. Zastavím před obchodem a než jsem zamknul mašinu, tak ke mně přišli tři tak padesátiletí chlápci co pili ve vedlejší konobě pivko a jako ti kluci včera byli ze Stylky naprosto hotoví. Jeden za mnou přišel i do obchodu a náruživě mi vykládal, jak měl kdysi Kývačku a Panelku a že to byly perfektní stroje a jak se mu ta moje líbí atd. No prostě nádhera. V ČR jsem jen nějaký sopel na třindě, ale v Chorvatsku jsem byl bez nadsázky králem silnice. Aby taky ne, jediný co tam jezdí jsou padesátky a sem tam nějaká 125. A Chorvati Jawu znají velice dobře.

26.8. neděle
Dopoledne balím a mám namířeno k Zadaru. V průběhu cesty své rozhodnutí přehodnocuji a jedu směr Sukošan. Nějak se mi dobře jelo, tak jsem pokračoval dál, projel jsem Biograd na moru a nakonec jsem zakotvil v Pakoštane. Ubytoval jsem se v kempu Kozarica. Už je to tu přece jenom jižněji. Všude palmy a teplejší moře než v Novigradu. Chtěl jsem se ještě projet po městě a zjisti kde co je. Vyjíždím z kempu, dojíždím na křižovatku s předností, lehce přibrzdím a velice nezdravě mi uskočilo přední kolo. Hold jejich „super“ asfalt dělaný z vápence klouže i za sucha jako prase a za mokra se po ním nedá ani jít pěšky. Má totiž protiskluzné  vlastnosti srovnatelné s ledem na zimáku. Asi budu muset používat raději zadní brzdu.

27.8. pondělí
Dnes jsem se rozhodl vyrazit na prohlídku Vranského jezera. Zase vyjíždím z kempu, dojíždím na tu samou křižovatku s předností jako včera a vidím že po hlavní jede auto. Kdo zná chorvatskej asfalt, tak asi ví co následovalo. Samozřejmě jsem v tu chvíli zapomněl, že mám brzdit zadní. Chytnul jsem po přední a okamžitě jsem se válel i s mou milovanou Jawou, které kámoš říká Leštěnka po zemi. Bylo to naštěstí asi tak v rychlosti 10km/h ale i tak jsem si téměř neviditelně odřel plast u světla a spojkovou páčku. Slovník, který jsem použil při zvedání motorky bych raději nekomentoval. I když se mě i mašině nic nestalo, byl jsem celkem vyklepanej. Vidina toho, že bych rozbil mašinu 900km od baráku nebyla příjemná. Dojel jsem teda k Vranskému jezeru, které je rájem rybářů, chvíli jsem se prošel a jel se zase zpět potápět do moře.

28.8. úterý
Jelikož jsem byl celé léto zavřenej v práci, tak si moje včerejší slunění vybralo docela krutou daň. Bylo mě blbě celý den jak psovi, takže jsem ho strávil ve stanu s mokrým ručníkem na hlavě a s časopisem Motoxpress v ruce.

29.8. středa
Včerejší nevolnost je minulostí, balím a vyrážím už pomalu blíže domovu. Měl jsem v plánu zakotvit ve Starigradu – Paklenici. Bylo lehce pod mrakem, krásně se jelo, takže jsem projel Starigradem s tím že skončím v Karlobagu. Až jsem tam dojel tak se historie opakovala – pokračoval jsem dál. Jel jsem si pohodově, ono taky na Jadranské magistrále to jinak nejde. Ten pitomý asfalt to víc nedovolí a já neměl v úmyslu zase sebou někde plesknout. Předjel, teda spíš předletěl mě nějaký skopčák na rejži a asi po patnácti kilometrech jsem ho potkal jak stojí u sešrotované mašiny zapíchnuté ve skále. Přijel jsem do města Senj, prohlédl jsem si místní dominantu – pevnost Nehaj a 4 kilometry za městem jsem se ubytoval.

30.8. čtvrtek
Moje rozhodnutí zůstat u města Senj byla největší chyba celé dovolené. Večer se zvedl silný nárazový vítr, takže jsem se celou noc nevyspal. Došlo mi pečivo a já v té díře kde jsem bydlel nebyl ani obchod. V 10 hodin jsem to risknul a jel jsem 4 km do města nakoupit. Byl jsem rád, že mě to nesfouklo do moře. Nakoupil jsem a při cestě zpět jsem minul závoru která zakazovala vjezd motorkám a přívěsům. Doufal jsem že nepotkám policajty, ale neujel jsem ani půl kilometru a už mě brali. Naštěstí jeli řešit případ, takže jeden z nich šel jinam a druhý se mě snažil oškubat o 300 kun. Vytáhl jsem peněženku a když se zrovna nedíval tak jsem si narval kuny a eura do kapsy, a nechal jsem tam jen slovenský koruny a pár kun tak akorát na benzín. Jak se mi začal zase věnovat tak jsem mu vysvětloval, že prostě zaplatit nemůžu, že už jedu domů a že bych nedojel. Pak jsem mu nabízel 200kun, ale to že zas je málo, tak jsem ho nakonec obměkčil a neplatil jsem nic s podmínku že musím zůstat ve městě. To jsem mile rád splnil. Tak po třech hodinách hození v dešti a pozorování arogantních Rakušáků, kteří mě neposlechli a na Africa Tvinech vjeli do průrvy kde to nejvíc fučelo a měli co dělat aby se nevyváleli, jsem se rozhodl, že mašinu nechám ve městě, zajdu do kempu pěšky a vrátím se pro ni večer. Zamykám ji u stromu kousek od té závory a zas přijeli ti policajti co mě předtím stavěli. Když jsem jim řekl že tam mašinu nechám a pak se pro ni vrátím, tak mě nakonec pustili ať jedu a pomalu se mi i omluvili. Jel jsem sice jak po šesti pivech, tak to se mnou házelo, ale dojel jsem. Po chvíli co jsem slyšel ze silnice tak pátou mašinu, jsem fofrem sbalil stan, s tím že mě tu už nikdo neuvidí. Chtěl jsem jet do Rijeky, ale nakonec jsem skončil v Kraljevici asi 20 km od Rijeky. 

1.9. sobota
Můj původní záměr jet dnes domů jsem přehodnotil a odložil jsem odjezd na další den. Kemp Oštro kde jsem bydlel byl docela hezký a dobře tam v jednom bistru vařili. Má celkem „zajímavou“ polohu – naproti ropné rafinerie. Ale voda tam byla snad čistší než v Pakoštane. Dobře jsem pokecal se Slovenkami od Oravy co tam měli opravdu netradiční maturitní stužkování. Zajel jsem nakoupit nějaký suvenýry a zašel jsem na oběd do již vyzkoušeného bistra a narval jsem se jak dobytek. 

2.9. neděle
Jsou tři ráno, a já vstávám, balím věci a ve čtyři vyjíždím. Je krásné teplo, ale přesto se pro jistotu dobře oblékám. Po nájezdu na dálnici a pohledu na teploměr který ukazoval 9°C mi začalo být malinko zima. Za chvíli mě už byla kosa jako prase, nohy chráněné jen riflemi a koleními návleky mi málem umrzly, to samé ruky v obyčejných koženkových rukavicích. Hold na dovybavení už nezbyly prachy. Zastavuji na benzínce a po chvíli rozmrzám. Před Zagrebem jsem už zimou třepal s celou motorkou, takže jsem na nejbližším sjezdu odbočil a pro pobavení obsluhy mýtnice jsem pobíhal kolem motorky abych se zahřál. Když už jsem byl zase u hranic v Čakovci na benzínce a drnčel jsem pistolí o okraj nádrže a nemohl se třesoucíma rukama ani trefit olejem do odměrky tak mě pozval na kafe všemu přihlížející udivený pumpař. Až tam jsem rozmrznul. Projel jsem Maďarskem kde jsem naškubal slunečnici pro korely co chováme, v Brně jsem koupil tatovi burčák a v pět odpoledne jsem byl doma.

Náklady: asi 8500Kč
Celkem najeto: 2000km a nějaký drobný
Závady: Takřka žádné, jen mi po 600km začalo něco nepříjemně kovově 
drnčet v motoru, ale ujel jsem s tím zpět 1400km. Dodnes nevím co to bylo. Mám podezření na středové ložisko.

Závěrem: Příští léto jedu zase a to alespoň dvakrát a všem můžu takhle strávenou dovolenou doporučit!!!

Poznámka: Tak nakonec to drnčení byl volný pístní čep.