ESPAŇA 2011

Účastníci: Mates – Jawa 350 typ 354 se sidecarem (Půlbuben)
Motomyška – Jawa 250 typ 353 (Jawátko)

Celková trasa: 4581 km

Fotky - http://motomys.rajce.idnes.cz/Espana_2011/

Už dlouho se plánovala dovolená, která nebude jen kolem komína a která otestuje výdrž jak strojů, tak i nás. Od přejezdu USA či Anglie se došlo k názoru, že jako první cenově dostupná cesta bude Španělsko.

Původní plán byl vyrazit už z Krucemburku, ale díky pracovnímu vytížení a nekompletnosti vybavení, byl odjezd odložen až na pondělí.

Den 1. - 27.6 „Dovolená začíná“
Dopoledne bylo hektický - ještě v práci, dodělat pár drobností, zajet do TKmota dokoupit, pár důležitých drobností… co kdyby. Když sem přebíral nářadí, uvízl mi v ruce stahovák na kartery – „no co váží to prd“ - tak jsem ho vzal (naštěstí ). Nakonec těch pár drobností byl lavor, kterej dokonale vyplnil místo za sedačkou v sajdě. Do PAva se ještě dalo 16L oleje do benzinu, jeden převoďák a mohlo se vyrazit.

Těsně před odjezdem nás ještě odchytla nějaká pani z Brazílie, takže jsme si hned vyzkoušeli angličtinu a spocený usedali na motorky.

Cesta byla zvolená svérázně - směr jih zahájil azimut severní Kbely, Říčany, Jesenice a Zbraslav, odtamtud přes Davli, Štěchovičák (test do hor) a pořád na jih, aby se člověk vyhnul kolonám,. Tak se dokázalo z trasy 120km vykouzlit hned 211km.

První kemp www.poslednikovboj.cz nás neskutečně překvapil, hezké prostředí venkovského statku a cena 200,- za jednu noc byla pohoda.

Den 2. - 28.6 „lekce první JA/NEIN“
Ráno nás ze stanu vytáhlo slunce, nějak nemůžeme pochopit, jak se nám ta spousta věcí vešla do sajdy a dvou PAvů. Nakonec odjíždíme a v místě, kde stál stan nezůstalo zázračně nic kromě trávy.

Přejíždíme hranice v místě „Strážný“ a pokračujeme dál Německem, horama směrem na Ingolstadt. Díky nastavení navigace na nejkratší cestu projíždíme většínou polnačky, vesničky a sem tam i nějaký lesík. Cesta utíkala rychle, jen mě začala cukat jednička, ale zatím se to neřešilo. Na jedné křižovatce mě však Myška upozorňuje na velkou kaluž oleje pod motorem. Zastavujeme na odlehlým parkovišti, kde zjišťujeme, že mi vypadla záslepka tekutýho kovu z jehlovýho ložiska předlohy. Preventivně jsem to opravil novou záslepkou a pokračujeme dál..

Po 323 kilometrech kempujeme v Muhlhausenu, kousek od Augsburgu .
V kempu potkáváme první motorku se sajdou.

Den 3. - 29.6 „Problémek“
Balíme už s menšími potížemi. V plánu je překročit hranice s Francií, pokračujeme stále směrem na západ. V jednom táhlym kopečku, mi dala převodovka najevo, že je něco špatně a jedinej kvalt, kterej dokázal motorkou pohybovat byla ona cukající jednička.

Otáčíme a jedem z kopce, hned po pár stovkách metrů, je kemp v „Tengenu“

Půlbuben v tomhle stavu je zralej na plaťák. Domu je to nejkratší cestou po dálnicích 650km ….. no nic, vytahuju nářadí a sundavám víko spojky, tam zjišťuju, že to vzdalo pravý jehlový ložisko předlohy, v motoru sou všude kousky jehliček . no hnus.

Najeto 245km a zdá se že je po dovolený. Píšou se SMSky na všechny strany a pořád vymejšlíme varianty co a jak dál. Unavený a zklamaný jdeme spát.


Den 4. - 30.6 „ Pokus“
Vstáváme pořád se špatnou náladou. Myšce se konečně objevil úsměv na tváři a zajásala až díky mojí větě „vyndám motor a rozpůlím to, pak se uvidí, stejně bysme tady čekali dva dny na odtah“.

Motor je venku a rozpůlenej, trvalo to přibližně 4 hodiny. Sháníme firmu, či někoho, kdo by byl ochotnej vyrobit bronzový pouzdra, nebo by měl aspoň soustruh.
Je až neuvěřitelný, že firma s CNC soustruhy byla hned ve vedlejším městečku, takže výkres na kusu papíru, našlapuje se Jawátko a hurá klapne to !!!!
Po domluvě nám večer zaměstnanec firmy Stefan přiváží pouzdra až do kempu a jediný co za to chtěl, byla MMS ze Španělska.
Prakticky ihned začala montáž novech pouzder. Jedinej problém, ktererý vznikl byla špatná vejška límce na pouzru, takže jsem musel nekde ubrat v karterech 2mm aby se předloha volně točila.
Tři pokusy a pořád málo, při čtvrtým se mi povedlo utrhnout spodní šroub spojkovýho automatu při půlení vytrhnout spodní závit u zapalování. Nakonec sem napatlal na šroub a do závitu bílou hmotu a podařilo se motor naposled zozpulit. Jdeme spát kolem půlnoci a uvidí se ráno.


Den 5. - 1.7. „léčba šokem“
Hned po snídani vážu karter na nosič Jawátka a jedu do místního servisu. Rukama nohama si dohoduji pujčení flexy a dvouma tahama dělám mazací drážky na předloze. Pán měl sice k tomu nějaký výhrady, ale díky bohu mu nerozumím. Pak se mi ještě podařilo vysvětlit, že potřebuju vrták 5mm a vrtačku, tím udělal díru pro šroub zápalka až ke klice. Němec se zase zděsil, ale při pohledu na můj spokojenej výraz pochopil, že vím co dělám. Nakonec proběh i nákup silikonu – německej silikon šedé barvy je uplně na hovno.

Šup do kempu a jawit. Závitníkem byla opravena díra pro šroub zápalka (je až neuvěřitelný co všechno sebou vozim). Karter po včerejším uspěšném nahřejvání nad plynovym vařičem grilujeme stejnym způsobem, hned napoprvé všechno klaplo a kolem 16tý hodiny byl motor kompletně v motorce a jen se čekalo až zaschne ten šedej sajrajt. Bez oleje startuju a dělám krátký kolečko kolem stanu a zdá se všechno OK.

Jdeme s Myškou na pivko a do bazénu s výřivkou, konečně se válíme.


Den 6. - 2.7 „První krůčky“
Krásný ráno, nalejvám olej a jede se dál na Francii, bez jakýhokoliv problému překonáváme Národní park Sudschwarzwald a přejíždíme do Francie. Spíme v kempu v městečku Quingey, kde potkáváme německého caravanistu, který nám, krom spousty dobrech rad (hlavně o systému benzinek) dal i několik pivek a košt velice dobrýho místního vína. Tím mu taky děkuju.
Najeto 349km

Den 7. - 3.7 „Jedeme dál“
Ráno od novýho známýho z předešlého večera dostávám, brutálně silný kafe, snídáme a mizíme dál, konečně se naše cesta stáčí víc na jih a pořád se zvedá okolní teplota. Večer po 360km končíme v kempu u mestečka Viviers, jedná se o kemp z bejvalý zámecký zahrady, je tam nádherně, proto se rozhodujem spát pod širákem.


Den 8. - 4.7 „Cíl je na dohled“
Ráno je Myška pokousaná od malinkejch mušek a začíná pěkně otejkat, ale jede se dál. Vyrážíme s cílem dojet až ke Španělsku. ŠPANĚLSKÁ HRANICE POKOŘENA VE 20.05, dál pokračujeme pár kilometrů směrem na jih a pak na východ k pobřeží do oblasti, kde snad bude nějakej kemp. Mestečko Roses, kemp 100metrů od moře. Myška jde hned okusit slanou louži a já si v klídku dávám, poslední pivko co mi dal caravanista ve francii.

Najeto 433km a padnul osobní rekord za den se sajdou.

Den 9. - 5.7. „Viva Esapaňa“
Zase balíme a jde nám to pořád rychleji, Myšce ještě více otejkaj kousance od mušek. Jedem na západ do vnitrozemí, kouknout se taky po nějakejch těch památkách.
Jako první se dostáváme ke klášteru Monestir de Montserrat, ke kterýmu vede nádherně klikatá silnice několik kilometru pořád do kopce, oba se těšíme až projedeme zase cestu dolů. Nahoře potkáváme dva slovenský Bawory a když odjíždímě přibíhá k nám pani a s nadšením říká „že jste češi, no já to manželovi říkala a on tomu nechtěl věřit“ po chvilce přijíždí i pán, kterej jen kroutí hlavou a přeje nám šťastnou cestu.
Pokračujeme směr na jih do městečka Santes Creus přes nádherný hory a hromady tunelů. Objevili jsme asi nejkrásnější cestu pro motorky od severu na jih přes městečku Querol , jedná se o 20km zatáček prakticky bez rovinek a pořád lehce z kopce.
K večeru přijíždíme do Tarragony, kde je nejjižnější cíl Naší cesty, ale co navigace nechtěla, najednou jsme o dalších pár kilometrů jižnejc ve městečku Salou, kde nachazíme kemp.

Najeto 395km


Den 10. - 6.7. „Otočka“
Ráno balíme a jedem k moři, nafotit Zbyňkovi medvěda. Pak už míříme zase na sever. Zastavujeme v Tarragoně u římskýho amfiteátru a po výborný zmrzlině nahazuju azimut francie. Zastavujeme u moře a jdem chvilku zevlovat na pláž, k večeru projíždíme Barcelonou a naprosto nechápeme řidiče kolem sebe, semafory a čáry na silnici jako by byly jen orientační a motorky i v celku za tmy jezděj bez svetěl. Jedeme až do 3 hodin ráno a spíme ve Francii na odbočce do první vesnice Les Cluses.

Najeto 313km


Den 11. - 7.7 „Nuda ve Francii“
Na tenhle den se ani netěšíme, protože víme, že pojedeme po jižní francii , plochou a mokřinou částí , kupodivu uběhla cesta rychle, chtěli sme navštívit i místní autoveteran muzeum, ale cena vstupu nás odradila.
Když už myslíme, že budem další noc kempovat na silnici, dáváme si pauzu a najednou přes silnci cedule „camp 500 metrů“ v tak zapomenutý krajině kemp? Jsme překvapený, ale vydáváme se tím směrem. Kemp u vesnice La Dynamite.

Najeto 295km


Den 12. - 8.7 „Vlevo hory vpravo moře“
Nezajímavou čás Francie máme konečně za sebou a přijíždíme blíž k pobřeží, kudy pokračujeme do Sain-Tropez najít četnickou stanici a potom několikakilometrovou kolonou pokračujem stále po pobřeží, necháváme občas schladnout motory, nakonec kempujeme v Les Issambeles.

Najeto 251km

Den 13. - 9.7. „kde pak nechal Ital díru“
Zase vyrážíme, stejně jako každý den předtím kontroluju stav oleje, kterého pořád ubejvá. Přes Nice, Monaco a hromadu tunelů překonáváme Italskou hranici a kempujeme za Genevou na odstavnym pakovišti, kde se nám to po chvíli nezdá, tak se přesouváme o dalších 20km dál a k místní benzínce, kde nádherně splýváme s pár vrakama aut, takže máme až do rána klid.

Najeto 382km

Den 14 - 10.7. Vpravo je to modrý a není to slaný“
Projíždíme kolem Italskejch jezer, zase hromadou tunelů, nádhernou horskou krajinou .
Končíme v campu Varna 16 km před Rakouskejma hranicema.

Najeto 395km

Den 15 11.7 „ nahoru,nahoru a dolů“

Domu je to už jen pár stovek kilometrů, takže balíme a jedem, projíždíme Zase krásnejma horama , v Rakousku potkáváme dva fichtly , projíždíme do Německa, pak zase do Rakouska a nakonec Německem na nám už známej přechod „Strážný“. Po 40 kilometrech dojíždíme zase do kempu Poslední Kovboj, kde nás s nadšením vítaj, dostáváme panáka výborné medoviny, dopijem pivko a jdem chrupkat. Domů je to jen 125km

Den 16 12.7. „ Konečně DOMA“
Cesta po Strakonický, do Prahy uběhla jak voda, jen v Praze zase něco ty chytráci s placatejma čepicemi vymejšleli, tak sem musel udělat mírnou objížďku a domu sem dojel doslova na výpary. Já i Myška oba plný zážitků padáme na hubu a odčítáme čas do schůze … už máme oba velkou žízeň.

Najeto 148km


Shrnutí:

Celkem najeto 4581km

Navigace ohlásila že se jelo průměrnou rychlostí 31km/hod, maximální rychlost 81km/hod, celková doba jízdy 103 hodin (nejelo se pořád podle navigace a párkrát sem ji zapomněl i na hodinu vypnout, takže tyhle údaje sou hodně orientační).

Dohromady vyšla dovolená na 40 000,- Kč - z toho polovina padla jen na palivo a dalších necelý 1300,- za cigára!!!.

Tankovalo se 29x a koupilo se celkem 460L benzinu do nej se nalilo 12 Litrů oleje a tři litry se nalily do převodovky (v evropě je převoďák drahej a spojka si s motorákem poradila)


Pár rad

Německo :
Jedinej problém je, že s jakýmkoliv vozejkem za motorkou se smí jet maximální rychlostí 60km/hod.
Nebyl žádnej problém,jen sme na to byli upozorněný
Je neuvěřitelný, že němci maj na všechno čas, takže se nemusíte bát, že byste potkali auto co předjíždí, tam kde se nemá, že budou hvízdat gumy na semaforech .prostě pohoda


Francie :
O víkendu je většina benzinek zavřenejch a fungujou jen 24 hodinový automaty pouze na platební karty, na dálnicích jsou benzinky normálně v provozu, stejně jako benzinky TOTAL i na menších silnicích.Pozor na semafory, bud je červená „stuj“,nebo oranžová „volno“ , taky sou varianty se zelenou

!!! POZOR !!! nesnažte se fotit Jadernou elektrárnu u Lionu, doporučuju ani nepřibrzďovat, ikdyž je tedy fak, že silnice vede přesně kolem ní a je to opravdu monumentální stavba. Jakmile se začnete chovat divně, tak vás hned sezobnou policajti, stejně,jako nás ,naštěstí bez problému.

Španelsko :
Tady si dávejte jen pozor na skutry, provoz ve velkejch městech je o hubu, ale když pojedete o 10km/hod víc, než je dáno, tak nebudete zas tak brzdit provoz. Semafory jako Francie


Itálie:
Pozor jen na kamikadze skutry.Benzinky jako ve francii stim rozdílem, že žerou i papírový peníze , takže si dejte bacha, že když tam dáte 20€ tak vám vyteče tolik benzinu, benzinky nevracej. Semafory, jako francii

Rakousko:
Bacha na úniky oleje,zelený sou tam skoro všude



Děkujeme FAN clubu z mánie že nám držel palce !!!!

Myška a Mates