S vypětím všech sil jsem přežila svojí první letošní dovolenou a rozhodla jsem se, že se o některé zážitky a fotky podělím.
Nebyla to ani náhodou odpočinková dovolená,ale byly to úžasné dny. Sem tam se mi i trochu toho adrenalinu vyplavilo, to když jsem přejížděla ta nejvyšší passa(nejvysšší bylo Passo d´Stelvio 2790m.n.m., ale nejvíc pos.aná jsem byla cestou ma Passo d´Gavia) v dešti a sněhu.
Na dovolenou jsme vyrazily 3 motorky(Mazhor, Milánek - oba Aprilia Pegaso jinak hujda a jebka, já a Suzuki GS500E=mimčo, které mělo právě nové krásné alu-kufry.

Domů jsem se vrátila se šrámy nejen na kufrech :-p  - ale přežila jsem . Počasí nám naštěstí přálo. Výjimek se vyskytlo jen pár. V dešti jsme jeli kolem 300km. Na to, jak v tu dobu bylo v ČR a v podstatě celé střední Evropě, jsme si na počasí nemohli stěžovat. Od druhého dne jsme se probouzeli do slunečných dní bez výjimek a ta panoramata, táto!!  Milánek byl jako u vytržení, v horách jsem neslyšela nic jiného než: " Tyyy vole!! Ty krááááv(s)o!! Chápeš to?" a já nevěděla, kam se podívat dřív - přece jen musím tak trochu sledovat kudy jedu :-).  Trochu kecám, často mi i zpíval úryvky písniček .. pak si jsem naprosto jistá, že je na výsost spokojený! "...kohút z řady letí, vesele si zpívá, vstávaj milá hore, uuuž sa rozednívá...", nebo "Je nádhernej večer, tak začínám psát a víno mi dodalo sil..."

 Ale tohle jsme nevěděli na začátku. Start byl sice slunečný,ale 1.den odpoledne a dalších 24hodin lilo a lilo. Začalo před Salzburgem a přestalo až v Itálii, kde jsme se sušili na louce obklopeni velikány.

Déšť totiž promáčel vše - Milánek vymyslel zlepšovák, jak si uchovat aspoň nohy v suchu :-D, jiný pokus o to,aby nám nepromokly nepromoky zklamal  . Omotali jsme se metry potravinové folie. K dokonalosti jí chyběly jen barvy trikolóry - tak krásně za námi vlála :-D. V tom nečase jsme neztráceli dobrou náladu, ani když Milánkovo Pegaso alias "jebka" vypovídalo služby. Nad 4000 otáček se jí prostě nechtělo. Nezbývalo než jawit a jawit  . Prd to bylo platné! Stačilo,aby oschly silnice a jebka jela jako za mlada :-). Ani Mazhorovi se jawení nevyhlo(bohužel není zdokumentováno) - to když mu jeho "hujda" odhodila zadní brzdu ve stoupání na Passo d´Pordio. Ztracený šroubek se našel jinde na motorce :-D a frčelo se dál.

V dešti jsme hledali i naše první místo noclehu na divoko - a našli rádcové, našli ;-). Pár desítek metrů od hlavní silnice na St.Johanns. Dokonale ukryté motorky a stany před zraky místní policie i deštěm . V kuchyni jsme měli taky sucho. Kousek byla řeka. Posloužila nám na umytí nádobí.

Za dobu dovolené mi narostly svaly na rukou, jak jsem pevně svírala hefty, když jsem jela na Passo d´ Gavia 2661 m.n.m. Silnice je tam pro jedno auto - samozřejmě z mého pohledu;-), dole sráz jako prase bez svodidel, jen šutry zrovna na jednu motorku od sebe - nadávala jsem tak sprostě, že se za mnou musely ty serpentýny narovnávat. 

Naštěstí Milánek byl z dosahu našich dorozumívacích zařízeních, takže jsem klela jako nikdy a některé úseky jela raděj se zavřenýma očima, abych neviděla tu hrůzu pod sebou a před sebou!! ... když byl tunel vytesaný do skály, byla tam tma jako v pr.eli. Výhled na nekonečné horské scenérie a objetí mi pak byli dokonalou odměnou.

Nemilým překvapením byly italské ceny čehokoliv - benzínem počínaje, máslem konče. Jsme všichni 3 škudlilové a tak po 2 nocích v kepmech (11 a 13e) jsme spali na divoko a šetřili jsme nejen éčka, ale také místo a čas na stavění stanu, protože jsme spali všichni hezky pospolu ;-). Každý den po 18.hodině kluci začali šmejdit po okolí - já zůstala na výchozím stanovišti, protože offroad bych s mimčem stejně nedala. Jednou jedinkrát mě nechali sjet z úkrytu u kapličky na silnici - plácla jsem s sebou na mokré trávě a čekala, než klukům budu chybět. Ani to moc dlouho netrvalo :-D - tak mi raděj Milánek mimčo na silnici zase přistavil sám. 3x se nám podařilo najít krásná zašitá místa.

Náš vrchol měl být průsmyk Stelvio, vyhlášený svými skvělými zatáčkami! Mně se tedy předposlední den dovolené už tak úžasné nezdály, ale co jsem měla dělat - přes ten kopec to jinudy nešlo - grr. Nahoru 39 zatáček, nádherné počasí, pár zastávek na focení ....v polovině kopce nahoru jsem zjistila, že jsem si špatně zajistila jeden z kufrů a ztratila jsem svoji softsheelovou bundu :-( .... to už jsme i tušili, že passo nás neuvítá přátelsky. Pršelo, sněžilo - na silnici rozježděná vrstva sněhu - Martin byl naštvaný, že se hned rozpouští, že na fotkách nebude vidět BLÁZEN!! :-//  Na některém z předchozích průsmyků, Mazhor prohlásil, ze si připadá jako v Tibetu - to jsme vůbev netušili, že na Stelviu je koiusek výš opravdu místo, které se tak jmenuje :-)  ...udělali jsme pár fotek a šlo se na sjezd... FUUUJ!!! .. klepala se mi kolena, když jsem pod sebou viděla jen zlomek ze 45 zatáček, které se utahovaly na 360st., mokro, ale asfalt držel, neklouzalo to. Jenomže to bych nebyla já, abych si dosavadní reputaci nepokazila - druhá pravá zatáčka se mi stala osudnou - v pětikilometrové rychlosti jsem motorku zalomila doprava a PRáááSK!!... jak dlouhá tak široká jsem se sunula po břiše dolů, zatímco mimčo statečně leželo bez hnutí na silnici... ve sluchátcích za sebou slyším: "Ona zase leží, ta je blbá!" (rozuměj: předtím jsem už 2x spadla,jen ne v provozu ) .... no, sjela jsem to a pak už ve sluchátcích bylo slyšet i nesmělá slova chvály asi pro povzbuzení, které jsem fakt potřebovala. Moje prdelka by drát mohla stříhat a když jsem z mimča slezla po 45.zatáčce, v rukách bych mohla šejkrovat. Stelvio bylo opravdu mým vrcholem!!

Najela jsem 2400km, projela několik průsmyků  a zřejmě na 200 utahujících se zatáček :-//(nepočítala jsem je,ale beztak jich bylo 500). 3x jsem spadla. žádná hrůza, ale štve mě to. Pořád se mám co učit. Tohle byla "vysoká motoškola".  Mám pár modřin na nohou. Taky mám totálně zničené nehty na rukou od rukavic. Za benzín jsem utratila 3230,-, celá dovolená mě přišla něco kolem 7000,-. 
Stala se ze mě "lesní žena" k velké radosti Milánka, protože takovou ženu si přál - koupala jsem se a umývala si vlasy v ledové vodě horského potoka a měla jsem pocit, že mi umrzne mozek, spala se dvěma kluky v jednom stanu, aby nám apsoň trochu bylo teplo při venkovních nočních teplotách kolem 4 st. - nikdy bych nevěřila, že prdění tak pomůže .. prostě paráda!!

Jeden den jsme si i odpočinuli u Lago di Caldonazo nedaleko Trenta a pak zas upalovali dál, vstříc vysokým horám, které nás lákaly svými neuvěřitelnými výjevy. Párkrát se nám zdálo, že to musí být kulisy - tak úžasné to bylo!!  
Na motorce jsme byli nejvýš ve 2760 m.n.m. , lanovkou jsme dojeli na náhorní plošinu nad Passo d´ Pordoi do výšky 2950m.n.m. A to byl teda MAZEC!!!! Nechápali jsme, kde to jsme. Viditelnost na kilometry daleko, čerstvý sníh, vysoké skály, kolmé 400 metrové prospasti bez zábradlí :-), neskutečná scenérie. Martin fotil v nebezpečné blízkosti drolících se okrajů skály  , Milánek ho "povzbuzoval" slovy: Ku.va, co blneš? To je magor! Já se na to nemůžu dívat!  ....respekt k těm obrům jsme měli všichni,ale kde se u nás v červenci můžete válet ve sněhu?

Prolezli jsme pevnost Strino  , pár památníků na I.sv.válku  , vystoupali jsme ke zřícenině hradu(nemají je zpřístupněné jako u nás:-( ) ...

Prostě dovolená na zotavenou se povedla - byly to tak silné zážitky, že ještě po týdnu se nedokážu zařadit do reality a ráno mě bolí ruce, to jak se mi zdá o projíždění průsmyků :-D

Velké díky patří Milánkovi, že vše skvěle naplánoval, že neztratil nervy při mých "karambolech" a že celou dovolenou měl nakažlivě dobrou náladu. Martinovi děkuji za to, že většinu cesty jel za mnou, dohlížel na mě  :-) a taky za každodenní večerní pokec. Celý týden byla s klukama sranda:-).