BEAR & BEAR-CUB
V naší rodině se motorky vyskytují již od nepaměti (praděda, děda, otec i já jsme užívali slasti i strasti jedné stopy), ale protože neměly na růžích ustláno, vždy se dočasně společné cesty rozešly, aby se později znova setkaly.
Prvním, typově se opakujícím strojem na těchto rozcestích, byl motocykl československé výroby JAWA kývačka, což je, vzhledem k její kvalitě a nadčasovosti, logické. Moje cesta však ke kývačce, respektive obecně v mé snaze o podmanění si motorového vozidla byla pozvolná a úplný počátek je spjat s traktorem, ať s hračkou na baterky s elektromotůrkem , či molotraktorem při vyorávání brambor. Na tyto prvopočátky navázala mnohem později otcova "číza", která mi v té době připadala dost nezvladatelná(no jako každé začátky na motorce=plné ruky,plné nohy, vytřeštěné oči,proč se to ne a ne správně rozjet?), pak už následovalo moje MEDWÍDĚ (kývačka 250, *61), což byl taky "překladatelský oříšek" ,
(no a nakonec se přidaly i auta počínaje Polským fiatem 125 , autoškola : Matýsek, Punťa a třiapůla , no a pak další Fiátci 126 a 125, stopětasedma, stodvacítka, ... kámošů no a vrchol „plechovek“ je pro mě momentálně Opel Agila 1.2), protože mělo naopak řazení než 180 a to se blbě přeučuje, když jezdíte jen pod dohledem otce na bezpečném místě maximálně na trojku. Brzy na to jsem se znova přeučoval zpět kvůli motoškole. Papíry jsem dělal zároveň s autem v 18ti ještě postaru, takže jsem dělal hned na velkou motorku bez starostí s rozšiřováním, ale na MEDWÍDĚ (12k) by mi stačilo i omezení 25kW. Logicky musím odpovědět otázku, jaký je důvod, že mi připadla dvaapůla a ne stoosmdesátka? Nejdůležitější byla vyšší spotřeba čtvrtlitru, což pro každodenní ježdění do práce kejvu znevýhodňuje. Proto jsem dostal starší, ale postupem času o to srdcovější mašinu. Bohužel jsem na ní rozeznal jen základní části, a tak jakékoliv opravování, nad míru základní údržby, bylo nemyslitelné. Díky dobrým zkušenostem s otcovým známým, osvědčeným po opravování 180ky, jsem ani nebyl donucen něčemu rozumět, ba naopak mně bylo řečeno, že pokud se v tom budu vrtat, tak si mám shánět jiného opraváře. Následoval tedy pečlivý styling ve snaze aspoň něco si na kývačce dělat sám, proto vznikl pracovní název MEDWÍDĚ lišící se od tuctovek(či veteránů) koncovkami výfuků z pozdějších typů, děleným sedlem vlastní konstrukce - nyní i se zádovou opěrkou, hliníkovým nosičem s centrální brašnou, bočními brašnami, hliníkovými stupačkami a spoustou dalších drobností neustále podléhajících vývoji a testování ke svojí spokojenosti.
Medwěd