Vzhledem k tomu, že už uplynula nějaká doba od historicky prvního srazu příznivců motocyklů značky Jawa, lidí diskutujících a potkávajících se na www.jawamania.cz, rozhodl jsem se, nejen na popud některých z těch, kteří tam nebyli, alespoň zhruba nastínit jeho průběh a popsat, co se tam vlastně dělo. Vzhledem k tomu, že naše skupinka odjela už v sobotu večer, zbytek povídání bude spíše z toho mála, co jsem se jen doslechl. Taky už je to nějaký ten pátek, tak se omlouvám za případné nepřesnosti.
Jak se plánovalo, sraz začal v pátek 27.6.2003 k večeru. Jeho organizace byla víceméně žádná nebo závislá na ústní domluvě skupinek lidí a proto i příjezd na sraz nebyl nijak přesně stanoven. Kolem sedmé, kdy jsme dorazili my tam mohlo být max. kolem 7-10 motorek a něco málo přes deset lidí. Když jsme se rozkoukali a našli tu správnou skupinu lidí sedící u hospody venku pod slunečníkem, samozřejmě jsme se přidali. Mimochodem jsme je skoro nenašli, ale asi o hodinu a půl později jsme se dozvěděli o vlajce s logem JAWA, která visela na rohu a nikdo si jí nevšiml, nejspíš proto, že vůbec nevlála(byla v závětří a jen visela kolem tyčky:-)). Než se setmělo, slézalo se čím dál víc lidí, až byla všechna místa venku obsazená, včetně několika špalků. Ani nevím, jestli tam bylo víc lidí a šli si sednout dovnitř do hospody nebo to vyšlo taknějak akorát. Vím že tam večer mohlo být kolem 20-30 lidí. Konverzace se vedla asi stejným způsobem jako na Jawamanii na diskusi, prostě několik dost izolovaných skupinek poblíž sedících lidí bavících se o nějakém tématu, řekl bych většinou to, co se nestihlo probrat na webu. Jen vyjímečně probleskla nějaká ta věta nebo otázka mezi těmito skupinkami. Nejde ale o nic překvapujícího, tolik lidí si najednou nikdy tak nepokecá, zvlášť když tam chybělo spousta takových těch spojovacích článků, lidí, kteří jsou na Jawamanii tak často, že je znají "téměř" všichni, no škoda. Každopádně pořád bylo o čem povídat. Zajímavostí je, že lidi, kteří nejvíc machrovali jak to u piva potáhnou až do tří do rána chodili spát jako první a to už někdy kolem desáté až jedenácté hodiny. Můžu zodpovědně říct, že naše skupinka(HejtmaMa, milánek, částečně Jeníček, Huri, Labakov a ještě pár lidí u kterých ale nevím jména ani přezdívky) vydržela až do doby, kdy nám zavřeli těsně po jedné hodině hospodu. Když jsme šli spát, venku bylo pouze 5 stupňů nad nulou. Několik nadšenců spalo pouze ve spacáku pod širákem(ani pořádně nevím, jak to přežili), ale většina měla stany. Dokonce se našel i jeden šílenec, který si přijel z Moravy tak nalehko, že neměl naprosto nic(chudák poznal, co je to Vysočina:-)), a údajně spal na záchodech, no nebudeme radši jmenovat:-). Ráno v pět hodin bylo pořád pět stupňů, ale jen co vyšlo slunce a začalo pražit do stanů, začínaly se stávat neobyvatelnými, a proto taky začalo hromadné vstávání. No taky proto, že někteří dělali při vstávání bordel, že to probudilo ty okolo. To bylo krátce po sedmé a venku už bylo přes 20 stupňů a ve stanech počítám kolem třiceti. Za údaje o teplotě se můžu osobně zaručit, protože je mám z důvěryhodného zdroje a sice mnohými nepokrokovými lidmi zatracovaného digitálního palubního teploměru na mojí motorce.

Sobotní dopoledne se vedlo celkem ve volném stylu, každý si zajel nebo zašel koupit co potřeboval nebo dospával a plánovala se přesná trasa vyjížďky. My jsme se motali kolem vody, takže zas tak přesně nevím, co se dalšího dělo. Každopádně zahájení vyjížďky se naplánovalo na jedenáctou hodinu dopoledne a mezitím byl program dle libosti. Taky během dopoledne přijelo ještě několik lidí, spíš těch všem známějších.

Vyjížďka byla asi nejzdařilejší částí srazu, přes všechny nesnáze a problémy ke konci. Abych se přiznal, nejsem si úplně přesně jistý, kudy jsme přesně jeli, sice to tam z větší části znám, ale kdybych na něco zapomněl, omlouvám se, místama jsem v tom měl sám zmatky. Sám jsem to nepočítal, ale údajně nás bylo kolem 30 motorek a dokonce jeden Velorex, vesměs 350, hlavně 63x a 640, několik 250sátek a i pár menších kubatur, které se až podezřele dobře držely, nasadili jsme cestovní rychlost pohybující se mezi asi 70-90 km/h a tvořili docela solidního hada, hlavně v zatáčkách v kopci to byla podívaná jaká se jen tak nevidí, škoda, že to nikdo nevyfotil:-(, nebo o tom aspoň nevím. Podstatná informace je ta, že mnoho let stará technologie vzduchem chlazených dvoutaktů JAWA jaksi nestíhala a proto můžu z vlastních pozorování na teploměru válců potvrdit, že na konci řady způsoboval víc jak dvacetkrát předýchaný vzduch zvýšení teploty na válcích asi o 15-20 stupňů Celsia(aspoň teda na mých) oproti normálu(na prvních pozicích), což už začínalo být na hranici přehřátí, taky jsme kvůli tomu později udělali jednu zastávku na vychladnutí motorů.

Tady je pro zlepšení orientace mapka


Vyrazili jsme teda z Krucemburku přes Ždírec nad Doubravou směrem na Hlinsko, po cestě se kromě toho, že někomu vypadla peněženka a nemohl se najít majitel, protože tam nebyly žádný doklady(nebo něco na ten způsob, vím to tak z 2.-3. ruky), nic zvláštního nestalo. První zastávka se konala v Hlinsku na benzince(Aral tuším), hned z několika důvodů: kvůli natankování benzínu, zjištění stavu účastníků i motorek a jak přežili několik prvních kilometrů a taky kvůli semaforu uprostřed Hlinska, přes který na zelenou stihlo projet vždycky tak maximálně pět motorek najednou, takže se původní had solidně roztrhal. Z benzinky jsme vyrazili dále směrem na Krounu(směr po státovce na Svitavy), jediná drobnost, které jsem si všimnul byla že se podle značek mohlo vyjíždět pouze doprava(směr Havl. Brod), ale vzhledem k tomu, že jsme kvůli plynulěmu výjezdu všech motorek zastavili dopravu, bylo to asi všem šum a fuk, no mě vlastně taky:-). V Krouně jsme odbočili doleva směrem na Skuteč, ale ještě před ní jsme to vzali na vedlejší silnici směr Proseč. Kousek za odbočkou nás hlavní vedoucí zavedli temným lesem a šílenou cestou kamsi dolů k řece, kde byla nějaká hospůdka, kde byla druhá oficiální zastávka pro občerstvení i odpočinek jak strojů, tak i řidičů i spolujezdců. Nevím jak se to jmenovalo ani kde to přesně bylo, ale důležitý je, že jsme se tam vešli:-) jentaktak teda. Po občerstvení jsme vyrazili dál, úplně jinou, ale jinak úplně stejně vypadající prašnou cestou zpátky na silnici. Vzhledem k tomu, že se nikdo nepostaral o to, aby zjistil, že jede poslední, čekáním "poslíčků" na křižovatkách se had poněkud roztrhal a dal se zpátky dohromady až asi o 10 km dál. Pak jsme teda jeli přes Proseč směrem na Rychnov a Čachnov, po cestě jsme narazili na docela čerstvě udělaný asfaltový záplaty na silnici a někomu se docela slušnej kus asfaltu nalepil na kolo, už nevím komu. Vzhledem k tomu, že v tomhle úseku bylo fakt potřeba nechat kvůli přehřátí stroje odpočinout, zástávka se celkem hodila, během zastávky se ovšem taky zjistilo, že Sim píchl na svojí 250 zadní kolo(poprvé, pak prej ještě píchl jednou po cestě domů nebo co) a tak bylo dál co řešit. To už jsme byli prořídlí, ale i tak 20 lidí s jedním kolem nic víc než jen několik lidí nenadělá, tak se nás asi polovina vydala napřed s tím, že na ně pak počkáme. Kromě drobnějšího problémku, že všichni věděli, že máme počkat a nikdo si přesně nebyl jistej cílem cesty jsme úspěšně přes Svratku dorazili na Milovy. Když dorazil zbytek, po krátké pauze jsme vyjeli dál. To už bylo kolem asi tří odpoledne a v plánu byl pozdní oběd na Třech Studních. Když jsme tam dojeli, zjistili jsme, že nějak moc lidí chybí. Nakonec se z toho vyklubalo to, že asi dvě motorky se od nás odpojily s tím, že už jedou domů jinudy a ti za nima jeli za nima místo za náma no, to se stane:-). K obědu si většina lidí dala jako hotovku svíčkovou, ale asi nikdo si neuvědomil, že už může být hotová tak od 11, tak odpoledne už říliš chuti nepobrala a i knedlíky byly nějaký oschlý, ale vyhladovělej motorkář sežere všechno, zvlášť za ty peníze co mu už nikdo nevrátí, tak jsme to do sebe naházeli a vyrazili dál, tentokrát už směrem k domovu(na Krucemburk). Cesta přes Žďár nad Sázavou byla pohodová se samýma hlavníma silnicema a tak i proto, že jsme zbyli až na vyjímky samý 350sátky, zvýšili jsme tempo tak na 100km/h aby nám to rychleji uteklo. Když jsme se dostali na státovku vedoucí ze Žďáru, nasadili jsme vražedný tempo, domluvili jsme se totiž, že už každej v pohodě trefí, tak každej pojede jak chce sám. Takže motory začaly makat na plný pecky, nejen proto, že si milánek a zas nevím s kým(kdyžtak se mi ozvěte, doplním jména:-)) dávali rozstřel, milánek teda podle očekávání vyhrál, ale i tak musím říct nic moc, protože když si dali rozstřel za jízdy tak ze 70km/h na trojku, tak jsem těsně za nima taky potáhl plyn a celkem v pohodě(taky nadoraz jako oni) jsem stíhal, nevzdaloval se vůbec, a to nemám žádnej kit a motor celkem vyběhanej:-). Ten druhej rozstřel ze stoje jsem se nestihl postavit na startovní čáru, tak snad příště... . Teprv tady se zodpovědně projevil slibovanej modrej dým, protože přehřátý motory tahaný do červenejch rozpouštěly všechny minulý i budoucí usazeniny karbonu a stavěli z jeho cihliček neprostupnou mlžnou stěnu, chudáci ti za náma, však si taky stěžovali, budu muset po posezónním výbrusu přejít na něco lepšího než TS:-).

Na kemp jsme dojeli asi tak před šestou hodinou. Následovalo hlasování o nejhezčí motorku na srazu, ovšem řekl bych že to bylo za účasti tak třetiny až poloviny motorek, co se tam celkově objevily, no jejich smůla, měli zůstat delší dobu. Každopádně to právem vyhrál Huriho pekelný stroj, který se od sériovky lišil skoro vším, co šlo, tam bylo vidět, že tvořivosti se meze nekladou a pokud to jede, může cokoli nárážet kdekoliv a obrušovat cokoliv:-). Mimochodem vyhrál několik litrů oleje, taky bych ho bral, ach jo:-(. Druhé místo vyhrál Velorex, ale už nevím, co vyhrál. Ostatní si rozebrali jako cenu útěchy propisovačky a zapalovače dle vlastního uvážení.

Tohle je onen Huriho vítězný stroj a Velorex na druhém místě

No a za chvíli po tom jsme už my vyrazili domů, takže zbytek pořádně nevím, naše cesta proběhla bez problémů a doma jsme byli už kolem osmi hodin. A co bych vám pověděl k tomu zbytku? Z doslechu vím jen to, že se samozřejmě sedělo večer v hospodě a ráno se to celkem bez velkýho loučení rozjelo domů, jinak jestli se dělo něco zajímavýho, dejte určitě vědět.

Informace byly čerpány z vlastních zkušeností a zážitků.
Fotky byly pořízeny z fotogalerie od Labakova, adresu už jsem bohužel zapomněl, ale beztak ji všichni znáte.