Je neděle 26.6.2005 a tudíž letošní sraz lidí z Jawamanie na Krucemburku oficiálně skončil. Pro ty, co se z dobrovolných či nedobrovolných důvodů nezúčastnili, ale i pro ty, koho zajímá jestli během srazu o nějaké zajímavosti nepřišli, opět nabízím stručnou reportáž shrnující průběh srazu. Tento text není žádným oficiálním vyjádřením, jde v podstatě o průběh událostí, jak jsem je osobně zažil, popřípadě slyšel, že se staly, proto je možné, že některé detaily se u různých zdrojů můžou lišit.

Cesta na sraz
S milánkem a Honzíkem jsme se úspěšně sbalili a kolem půl šesté vyrazili na cestu směrem Nové Město na Moravě, kde se k nám měl připojit Labakov. Zatímco většina lidí pravděpodobně během cesty na sraz nepozorovala nic neobvyklého, ta naše se z technických důvodů lehce prodloužila. Na vině byla Labakovova číza, na které v pátek těsně před odjezdem dával dohromady dynamo s očekáváním, že výměna rotoru pomůže s problémem vypalování uhlíků. Po smontování mašiny a sbalení věcí jsme nakonec s drobným zpožděním vyrazili. Jak se během několika následujících kilometrů ukázalo, pomalá destrukce uhlíků se nijak zvlášť nezastavila a uhlíky se tavily a olamovaly pořád. Kromě nákupu potravin následovalo před obchoďákem na parkovišti laborování co s tím budeme dělat a proč se to vůbec děje. Vzhledem k tomu, že jsme se průběžně docela brzdili, protože takhle prastará technika není náš šálek kávy, stihla mezitím dorazit a připojit se k nám východní sekce. Už nevím přesně kdo z nich(každopádně někdo šikovnej:-) ) se jal prohlídky našeho problému a po chvíli usoudil, že by za to mohl moct regler. Po odborném zohýbání kontaktů v něm bylo prohlášeno, že by to mělo fungovat, a tak jsme vyrazili dál. Jak se později ukázalo, problémy pravděpodobně opravdu ustoupily a tak blahopřeju tomu, kdo to pošteloval. Na Krucemburk jsme dorazili krátce po sedmé hodině večer. Zároveň jsem během cesty na sraz zjistil, že to, že jsem před ním nestihl vyměnit brzdovou kapalinu byla chyba, protože jak byla stará a přehřála se, začínala brzda sama od sebe brzdit, proto jsem byl v následujících dnech nucen brzdit výhradně zadní brzdou, což nebyl žádný zázrak.

Páteční večer
V době, kdy jsme přijeli už v kempu byla spousta motorek, lidí, stanů, ožralů(za všechny budu jmenovat jen mr. BSE, protože ostatní konkrétní jména nevím:-) ) a tak po zaparkování, vybalení se a postavení stanů nezbývalo nic jiného, než obhlídnout stroje a následně jít doplnit tekutiny do místní hospůdky. Na loňském srazu jsem sice nebyl, takže nemůžu srovnávat, ale v porovnání se srazem 2003 byla nálada o dost uvolněnější, a vzájemná komunikace nebyla nijak zvlášť izolovaná do uzavřených skupinek. Zkrátka průběžně se to u stolu různě střídalo a všichni pohodově kecali se všema. Zároveň i účast byla docela bohatá, už v pátek večer bylo v kempu tak asi kolem 50 motorek a odpovídající počet lidí. Jinak se během večera nic až tak zvláštního nestalo, kromě pár šílenců prohánějících občas svoje stroje poměrně dost pod vlivem, nejvíc v tom asi vynikal Fakýr. Spát se šlo průběžně jak kdo chtěl, většinou kolem půlnoci až jedné hodiny, někteří i později. Protože mám docela měkké spaní, probudil mě uprostřed noci brutální řev a dělání bordelu čítající zvuky: nadávání, křik, nazývání různých lidí různými názvy, šplouchání vody apod., zkrátka něco, v čem se nedalo spát. O chvilku později zvuky utichly a poslední, co jsem zaslechl, bylo, jak se někdo někomu omlouvá za to dělání bordelu větou zhruba: "Omlouváme se. Pochopte naši mladickou iniciativu ...", nebo taknějak:-), moc se to od toho nelišilo. Z drbů jsem pozdějí slyšel cosi o tom, že na ně někdo zavolal policajty nebo takněco, pokud víte podrobnosti, tak dejte vědět co se dělo. Ani nevím, jestli to byl někdo z našich(myšleno motorkářů) nebo ne. Každopádně se to všechno odehrálo někdy kolem třetí hodiny ráno.

Sobota
Jak se ukázalo, spousta lidí jsou docela ranní ptáčata, a tak už kolem sedmé až osmé hodiny ráno kemp ožil, takže toho spaní zase moc nebylo. Během noci a rána taknějak všichni víceméně vystřízlivěli a vypadali poměrně natěšeně na projížďku. Ještě před projížďkou se řešily technické detaily jako nevhodně seřízené stroje, prokluzující spojky a tak, prostě vesměs drobnosti. Mimo jiné se jedna 350/638 rozhodla z neznámých důvodů jet jen na jeden válec. Po několikerém seřizování, pokusů, zkoušení co a jak funguje a dalších věcí(výměna kladívek, VN kabelů, fajfek) jsme zjistili že inkriminovaný válec pravděpodobně nesaje jak by měl. Nakonec se ukázalo, že příruba na karburátor nesedí na válcích jak by měla(jeden válec je lehce pootočený), takže těsně před projížďkou stroj stál s povolenými válci, shozeným kaburátorem a přírubou. Jen několik minut před odjezdem se povedlo všechno bezproblémů poskládat a nastartovat, takže stroj úspěšně vyjel .. jenže to se ještě nevědělo, že to není poslední závada na této motorce které se dočkáme ...

Projížďka
Projížďka začala plánovaně v 11:00. Její organizace se ujalo několik jedinců vybraných a dobrovolně přihlášených na základě vlastnictví japonců, tj. strojů s výkonem, aby stíhali lítat průběžně kolem kolony a uzavírat a hlídat křižovatky. Mezi ně patřili především: xTas, Rod Hell, milánek a určitě další, ale nevím jména. Každopadně významnou částí starající se o kulturu projíždky byl Labakov v čele, vedoucí celou kolonu, a Novis se slečnou kameramankou, díky kterým je projížďka výborně obrazově zdokumentovaná. Během prvních několika kilometrů se lokalizovaly největší problémy(zejména příliš dlouhá kolona motorek), což se poměrně úspěšně vyřešilo zvýšením kulturnosti, především organizovanou jízdou "cikcak". Jinak jako celek jízda probíhala v pořádku, nicméně si dovolím pro všechny uveřejnit seznam největších prohřešků a záležitostí, které jsem osobně pozoroval nebo o tom slyšel a myslím si, že zhoršovaly plynulost a bezpečnost celé jízdy a měly by se v budoucnu co nejvíc eliminovat.

• Spousta lidí při změně umístění v pruhu nebo směru jízdy vůbec nekouká do zrcátek a nehledí na lidi těsně za sebou, což je při jízdě cikcak v koloně hodně nebezpečná záležitost. Hlavně v prudších zatáčkách kde se klopí je potřeba si hlídat nekřížení stopy s dalšími.
• Organizátory vyjížďky je potřeba neprodleně pouštět, když předjíždějí kolonu, minimálně v několika případech se stalo, že kvůli někomu, kdo předjížděl kolonu rychlostí kroku museli čekat a měli problémy aby stíhali uzavírat křižovatky. To se týká hlavně menších kubatur tlačících se dopředu.
• Nekolik lidí zbůhdarma předjíždělo vedoucí motorku(Labakova), aniž by veděli kudy se přesně jede a měli jakoukoliv vazbu na organizátory. To opět zhoršovalo plynulost a organizovanost.
• 80% lidí nepoužívalo blinkry. Jestli mezi ně patříte a nečekaně změníte směr jízdy, nedivte se, jestli skončíte na hromádce motorek s těma těsně za váma. I pár takových situací kde to bylo na centimetry se vyskytlo.
• Poslední bod není ani tak chyba, jako spíš problém, který se vyskytl, a sice velká mezera v koloně způsobená mašinou se sajdou. Výsledné prodloužení kolony tak zase zhoršovalo situaci organizátorů, kteří museli držet křižovatku zbytečně dlouho. Pokud teda příště uvidíte, že mezera v koloně je až moc velká a nebrání tomu situace, nebojte se předjet a mezeru zaplnit.
Neberte to jako moralizování, ale spíš jako doporučení, pokud se totiž bude postupně zvyšovat počet účastníků srazu jako doteď, bez kultury na projížďce se neobejdeme.

milánkovy lapálie se spojkou
První oficiální závada během vyjížďky se sice projevila na japonci(milánkově Suze), nicméně šlo konkrétně o "kompatibilní" lanko spojky použité ze 350, takže vina japonec vs. Jawa je 1:1(přece jen šlo o lehce dobastlenou záležitost). Každopádně lanko prasklo a tak během zastávky v Polné bylo o zábavu postraráno. Po prvotních problémech s chybějícím klíčem na odmontování víka spojky se přece jen mezi účastníky klíč našel a s drobnými problémy způsobenými dobastlovací kompatibilitou se nové lanko podařilo úspěšně namontovat. Mezitím, než jsme se stihli sbalit a rozjet, kolona projížďky se vydala na cestu i se zmíněným klíčem, což se stalo osudným, protože narychlo namontované lanko se po zkoušce projevilo jako příliš napnuté a tudíž spojka prokluzovala. Bohužel k jejímu dostatečnému seřižení a spravení byl potřeba klíč, který odjel společně s majitelem. Proto po různých pokusech, pečlivému prořezání stavěcího sloupku, které ovšem nestačily, přišel na řadu spásný nápad odmotat kus bovdenu a tím získat potřebnou vůli. Odmotání bovdenu se podařilo a po nějaké době jsme vyrazili dohnat ostatní. Mezitím se ještě ukázalo, že opodál stojícímu majiteli vodníka 250 nejeví zapalování DUCATI jakékoliv známky života. Vzhledem k tomu, že taková záležitost bez konkrétních náhradních dílů a vybavení nejde na koleně spravit, byli jsme nuceni neštastníka s jeho souhlasem opustit, snad si nějak poradil. Po několika kilometrech jizdy se ukázalo, že lanko spojky nebylo až tak dobře namontované, uvolnilo se, a tak spojku původně klouzající vystřídala spojka nevypínající. S tím už se bez nářadí nic dělat nedalo, a tak milánek holt do Radešína dojel bez spojky. Naštěstí ji o chvíli později v nedalekém bydlišti Labakova během chvilky spravili.

Strastiplná záchranná cesta
Mezitím během oběda se ukázalo, že kdesi vzadu na cestě zůstala z důvodů nedobíjení jedna motorka. Shodou okolností šlo o stejný stroj, který jsme těsně před projížďkou úspěšně spravili. Proto jsme se spolěčně s Hipíkem a Alešem L. vydali na pomoc, abysme se pokusili s tím něco udělat. Když jsme dorazili, projistotu jsme doštelovali předstih(protože předtím byl kvůli časové tísni nastavený jen hodně od oka), a různými pokusy konstatovali, že dobíjení na místě asi nespravíme. Proto následovala jediná rozumná volba, a sice dostat motorku do kempu za pomoci energie z baterky, a až tam to vyřešit. Vzhledem k tomu, že mám VAPE SZ17, skoro vybitá jejich baterka šla do mého stroje na dobití, a moje baterka do báglu na jejich nosiči, vhodně přidrátovaná do palubní soustavy(mám jaksi o trošku větší, 9Ah baterku, která se do origo neprořezaného kastlíku holt nevejde:-) ). Všechny ostatní spotřebiče jsme kvůli výdrži baterky odpojili a Vyrazili jsme na cestu. Po několika kilometrech se ukázalo, že lenivost motorky není způsobená ani váhou posádky, ani špatným seřízením, ale tím, že z neznámých důvodů opět jede jen na jeden válec. Po chvíli laborování v Radešíně se zjistilo, že kontakt kladívka, který Hipík odborně během štelování předstihu přihnul, aby dosedal rovně, byl ve skutečnosti ohnutý stejně, ne-li víc, ale tentokrát na druhou stranu. Po odborné úpravě mašina vesele naskočila na oba válce a vyrazili jsme na cestu. Během cesty do Nového Města na Moravě jsme se z neidentifikovatelných důvodů opět podezřele loudali, až v Městě při zastávce se ukázalo, že to nebylo, jak jsem si původně myslel, kvůli opět té stejné motorce, ale kvůli Alešově kejvačce, která jednak začala dělat podezřelé zvuky z místa spojky, a jednak drobně vynechávat. Následovala tedy prohlídka spojky. Jak jsme zvyklí ze 350, motorku jsme vhodně naklonili, abysme nemuseli vypouštět olej, a sundali víko spojky. Jak se k našemu překvapení ukázalo matice držící koš spojky nebyla vůbec zajištěná ohnutím podložky, ale jak vyplynulo z Alešova konstatování, pouze zaťuknutím důlčíkem, takže nás nijak zvlášť nepřekvapilo, že matice byla povolená tak, že byla vyšroubovaná skoro na konci závitu hřídele. Všechno jsme podotahovali, podložku notně ohnuli z několika stran(nakonec jsme skončili kompromisem 2 stran) a všechno zase smontovali. Po zvednutí mašiny nás čekalo překvapení v podobě loužičky oleje, odhadem 4-5 deci, který vytekl z převodovky pravděpodobně kolem tyčky spojky. Přiznám se, že nejsem odborník na složení a počet těsnění v motoru kývačky, takže si netroufám konstatovat, jestli je to normální nebo mu tam něco chybí. Každopádně Aleš projistotu na benzince opodál koupil flašku oleje, a chybějící část dolil. Občasné vynechávání jsme neřešili, protože už bylo docela pozdě, a tak jsme s Hipíkem oželeli původně plánovanou enduro vložku a vydali se společně s problematickými členy na cestu oficiální, kratší trasy přes Žďár nad Sázavou. Bylo to nejspíš docela dobře, protože během cesty jsme těsně míjeli brutální mraky a bouřku procházející opodál směrem na severovýchod, tedy směrem na enduro trasu. Kapek na nás spadlo jen pár, a tak jsme dojeli za sucha do kempu, kde asi o pět minut později začlo lehce pršet. Později se v kempu ukázalo, že dobíjení měl na vině špatně ukostřený usměrňovač a i Alešovo vynechávání se údajně podařilo spravit. Podrobnosti o tom nevím, protože jsem hned po vybalení se a namontování svojí baterky zpátky kam patří šel doplnit tekutiny do hospody.
Jinak co se týče dalšího průběhu projížďky jako celku, nemůžu sloužit, protože z výše uvedených důvodů jsem se hromadné projížďky účastnil bohužel jenom v první třetině:-(. Ale o ničem vážném jsem neslyšel, tak se snad nic moc nestalo. Resp. zaslechl jsem něco o popraskaném výpletu kola nějaké kývačky nebo takněco, ale nevím, jestli to bylo součástí projíďky, nebo nezávisle na ní. Každopádně ta záležitost údajně skončila odtahem stroje, protože výplet kola se na cestách špatně spravuje a náhradní kolo většinou nikdo nevozí.

Sobotní večer
Sobotní večer v hospodě i v kempu se nesl v o něco volnější náladě než pateční, protože spousta lidí se už navzájem znala. Jinak probíhal stejně jako páteční, volná diskuse všech se všemi. V kempu k přibyl oheň, v xTasových výfucích taky:-). krf se je pokusil ucpat podrážkou svojí boty, což se po vyšlehnutí plamene projevilo jako neúčinné, jak dopadla podrážka nevím, protože byla tma:-). Mezitím, co se tvořil oheń jsme naše stany přestěhovali dál od něj a v rámci toho i mašiny. Jak se ukázalo, silniční gumy na mokré trávě nedržely jak jsem čekal a tak chvilku po přidání plynu, aby se do kopečka studená motorka vůbec rozjela, jsem se i s ní válel na zemi. Vzhledem k tomu, že šlo položení v nulové rychlosti do trávy, kromě povoleného zrcátka, uvolněného krytu na ruce a utopeného plováku palivoměru se nic nestalo. Jinak jako obvykle během večera vznikla spousta ožralů. Především šlo o ty, kteří pili Zelího kvalitní třešňovici. Jmenovat radši nebudu:-) Každopádně v hospodě se zůstalo až do doby, než nás začal místní krčmář vyhazovat, což bylo kolem druhé ráno. Než se ostatní odhodlali hospodu opustit, stihli jsme s Honzíkem potkat venku jednu naprosto vymletou domorodku Gábu, ze které průběžně vylezlo, že je místní, pak že je z Prahy a tady je na prázdninách, že tady chtěla pracovat v hospodě ale nechtěli ji, že se cítí hrozně stísněně, že nemá peníze a rodiče jí nic nedávaj, pak z nás vysockovala desetikorunu, mezitím mluvila o tom, že je jí hrozně blbý o něco takovýho žádat, apod. No prostě asi nejvymletější stvoření na světě:-). Spát se šlo jako obvykle kdo jak chtěl, většina kolem půlnoci až druhé ráno, někteří nejmenovaní i hodinu před tím, než vstávali, přičemž o tom, že šli spát před hodinou vůbec nevěděli.

Neděle
Nedělní ráno se neslo v duchu únavy a pozvolného balení se na cestu domů. Z kempu jsme vyrazili prakticky jako poslední odhadem kolem deváté až desáté hodiny a vydali se na benzinku ve Ždírci, kde jsme se údajně měli připojit k Brněnské sekci a jet kus s nimi. Na benzince se ukázalo, že nejde o tuto benzinku, ale o benzinku někde po cestě směrem na Žďár nad Sázavou, takže jsme se otočili, a vydali se tam. K Brňákům jsme se připojili, ve žďáru zase odpojili, a jeli vlastní cestou. Cesta domů byla pohodová a klidná. Doma jsem vyčistil mašinu, utáhl zrcátko, vytáhl plovák palivoměru, vyměnil starou brzdovou kapalinu, vybalil se, sekl sebou na válendu, a probudil se v pět věčer, a to je asi tak všechno.